Diváci po Nákaze v kinech nevypadají úplně šťastně

Kultura Kultura
14. 10. 2011 15:55
Rozhovor S Mattem Damonem a Stevenem Soderberghem
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Film s podobným námětem tu již dlouho nebyl, tolik hvězd najednou na plátně také ne. Matt Damon, Gwyneth Paltrow, Kate Winslet, Jude Law, Marion Cotillard, Laurence Fishburne, Elliott Gould či Bryan Cranston - ti všichni jsou vystaveni nebezpečné nákaze, která se nezastavitelně šíří světem.

Thriller Contagion (Nákaza) natočil Steven Soderbergh a jeho hlavním  hrdinou je podle režiséra právě sám virus. Autor Dannyho parťáků i Trafficu tu s klinickou přesností sleduje především proceduru, jíž se šíří nemoc i panika z ní. U příležitosti české premiéry (20. října) uvádíme rozhovor s tvůrci. Na otázky odpovídali herec Matt Damon, režisér Soderbergh a scenárista Scott Z. Burns. 

Jak váš projekt vůbec vznikl?
Scott Z. Burns:
Zrovna jsme dokončili práci na Informátorovi a bavili jsme se o tom, co dál. V Informátorovi je scéna, ve které Scott Bakula telefonuje, kašle a kýchá a pak předá telefon postavě hrané Mattem Damonem.

Foto: Aktuálně.cz

Matt uvažuje nahlas a říká si 'Co se asi teď stane? Nakazím se já. Nakazím děti'. Takhle myšlenka mě vždycky fascinovala. A tak jsem zavolal Stevenovi a říkám mu, že by mohlo být zajímavé natočit film o pandemii, který by ale více či méně vycházel z reality. A on na to odpověděl, že je pro. A tak vznikla myšlenka na tenhle film.

O virových epidemiích vznikly i další filmy. Proč byla zrovna teď vhodná doba pro film, jako je Nákaza?
Steven Soderbergh:
To teprve uvidíme (se smíchem). Ale že doba na takový film opravdu byla vhodná, by snad mohla naznačovat moje reakce na Scottův návrh, reakce producentů, když jsme jim ten nápad předložili, a reakce Warner Bros., když si přečetli scénář. Všichni si totiž řekli, že doba je zralá na hodně realistický příběh právě na tohle téma. Nikdo nepochyboval. Pak se všechno seběhlo dost rychle; až neobvykle, zejména s ohledem na to, jaká je v současnosti situace v oblasti natáčení dramatických filmů pro dospělé. Říkal jsem si, že náš nápad je asi fakt dobrý.

Foto: Aktuálně.cz

Scott Z. Burns: Když jsme začali shánět informace, tak všichni vědci, se kterými jsme mluvili, říkali, že otázka nezní, jestli se něco takového stane, ale kdy se to stane. Já jsem přitom čekal, že někteří z nich maximálně řeknou, že něco takového je možné. Když se podíváte na lékařské záznamy, tak zjistíte, že se každých pár let stane něco podobného. Třeba my jsme začali pracovat na přípravě filmu a pár měsíců na to se objevil virus H1N1 (ptačí chřipka). A právě díky němu jsme mohli pronikat více do systému a zjišťovat další informace.

Co jste říkal scénáři, když jste si ho přečetl? Rozhodoval jste se dlouho, jestli se na tomhle filmu podílet?
Matt Damon:
V té době jsme se připravovali, že uděláme nějaký další projekt, no a Steven mi zavolal a řekl mi, že už ten projekt má a že na něm musíme začít pracovat hned. A taky mi řekl, že podle něj je to ten nejlepší příběh, jaký kdy Scott napsal, což pro mě znamenalo opravdu hodně. Poslal mi scénář s poznámkou, ať si ho přečtu a umyju si ruce. A když jsem si ho přečetl, hned jsem si uvědomil, že v tom filmu chci hrát. Ten příběh je současně děsivý, fascinující, rychlý a napínavý, ale zároveň je svým způsobem i dojemný.

Jaký typ hrdiny vám víc sedí, obyčejný chlápek jako tady, nebo akční hrdina jako Bourne?
Matt Damon:
Samozřejmě, že se ke mně víc hodí akční hrdina (se smíchem). Ale vážně, pokud je dobrý režisér a dobrý scénář, všechno přijde přirozeně. A když naopak tohle na placu chybí, tak to nedokážu, ať mám jakoukoliv roli.

Jakou roli hraje politika v tomto filmu?
Scott Z. Burns:
Musím říct, že naše zkušenost je taková, že lidé v Centru pro kontrolu nemocí a zejména ti, kdo jsou tam nyní, jsou mimořádně svědomití. A je to příjemný pocit. Na druhou stranu jsme ale taky pochopili - a myslím, že to říká Laurence ve filmu - že každý stát má v téhle oblasti trochu jinou politiku, protokol, úřady.

Foto: Aktuálně.cz

Proto jsme museli přizvat Centrum pro kontrolu nemocí. Kromě toho máme Federální úřad pro mimořádné situace, který spadá pod ministerstvo vnitra. Existuje spousta organizací a v nich dost chytrých lidí.

Nemyslím si, že v záležitosti virů by bylo mnoho politiky. Ani mě nenapadlo, že bych svým filmem snad mohl někoho obviňovat. Ale ať si to naplánujete jakkoliv, vždycky se objeví osoba, jejíhož příběhu se ujmou média a skrze kterou bude vše vnímat veřejnost.

Změnila vás práce na filmu? Dali byste si ještě někdy v baru oříšky nebo omáčku na hranolky?
Steven Soderbergh:
Nemyslím si, že by se moje chování změnilo. Vybavuju si, jak mi někdo z maskérny podal tyčinku na rty, a já jsem vzal kapesník a utíral si ji; ale kdoví, jestli to fungovalo.

Když jsem si prošel tímhle filmem , už si to budu vždycky uvědomovat. Taky bylo vtipné sledovat diváky při předpremiérách. Když film skončil a rozsvítila se světla, uvědomili si, že jsou tam se spoustou cizích lidí a že se všeho dotýkali. A můžu říct, že rozhodně nevypadali šťastně.

Foto: Aktuálně.cz

Jsou nějaká klasická pravidla thrilleru, která jste v tomhle filmu schválně porušili?
Steven Soderbergh:
Ano, jedno z našich pravidel bylo, že se ve filmu neobjeví žádné místo, kde jedna z našich postav nikdy nebyla. Nechtěli jsme používat záběry měst nebo skupin cizích lidí, kde nikdo z nás předtím nebyl nebo, které neznáme. Tohle bylo naše pravidlo. Což je samozřejmě poměrně náročné ve filmu, ve kterém potřebujete vyvolat dojem něčeho, co se děje ve velkém měřítku po celém světě.

Říkali jsme si, že ve většině katastrofických filmů to funguje tak, že je najednou střih třeba na Paříž, kde nikdo z hrdinů nebyl, a něco se tam stane. A stane se to lidem, ke kterým si divák nevytvořil citový vztah. No a něco takového jsme právě nechtěli. Takže naše pravidlo číslo jedna bylo, že příběh bude epický, ale zároveň i intimní.

Jak se to projevilo na rovnováze mezi natáčením velkých scén a těch nejintimnějších momentů?
Steven Soderbergh:
Snažil jsem se udělat všechny scény co nejjednodušší. Tím chci říct, že snad všechny záběry jsme natáčeli na dvě kamery. Když jsem uvažoval o kterékoli scéně, neptal jsem se sám sebe, kolik budu potřebovat záběrů, ale jak málo mi jich bude stačit.

Prostě jsem chtěl, aby Nákaza byla stylově jedním z nejjednodušších filmů, jaké jsem kdy natočil. To ovšem vyžaduje o něco víc než chodit a říkat si, že to a to člověk nějak vymyslí později. Můj přístup od začátku zněl, film má být co nejjednodušší a každý záběr nebo střih musí mít svůj význam.

Nechtěl jsem vytvářet odpad; když musíte nějaký záběr vypustit, znamená to, že se o něco připravíte. Všechno jsme tak točili z úrovně očí, žádné jeřáby, žádné jízdy kamerou kolem záběru. Všechno tak, aby se divák soustředil hlavně na herce.

Foto: Aktuálně.cz

Foto: Aktuálně.cz

Foto: Aktuálně.cz

Foto: Aktuálně.cz

Mattova postava čelí těžkým výzvám. Je asi hodně těžké být tím, kdo přežije; možná dokonce vlůbec jediným, kdo přežije.
Matt Damon:
Musím naopak říct, že to bylo celkem jednoduché. Bylo to prostě napsané ve scénáři. A pak taky pracovat se Stevenem je úplně jiné než s kýmkoliv jiným.

Povím vám, jak probíhal klasický natáčecí den. Ráno jsme mluvili o tom, co budeme dělat. Pak jsme ten plán provedli, nato jsme se vrátili do hotelu, sedli si na bar do zadní místnosti a tam nám přinesli natočený materiál. Povídali jsme si se Scottem a dalšími, zatímco Steven tři čtvrtě hodiny nebo hodinu seděl se sluchátky na hlavě a koukal do notebooku. Pak si sluchátka sundal, otočil počítač a ukázal nám, co jsme natočili.

Je to jako byste natáčeli film doma na dvoře se svými kamarády. A přitom jako když je vaše tělo otevřené na operačním stole. O všem si v klidu promluvíte a nic dalšího vlastně nepotřebujete. Je to něco úplně jiného, než kdybych se připravoval tři měsíce sám a natáčení by pak probíhalo metodou pokus - omyl. 

 

Právě se děje

Další zprávy