Nová verze hororu Dětská hra je srdečný pozdrav béčkové zábavě. Brak, jak má být

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
28. 7. 2019 15:34
Vraždící panenka Chucky je jedním ze symbolů béčkové kinematografie 80. let minulého století. Snímek Dětská hra, který právě hrají česká kina, jí vdechl nový život.
Z vraždící panenky je nyní robotická hračka.
Z vraždící panenky je nyní robotická hračka. | Foto: Bontonfilm

Z panenky je nyní robotická hračka, která si z původní Chucky na první pohled bere jen vzhled. Ale na ten druhý také, a to především, ducha doby, kdy horory méně děsily a více zalévaly diváky záplavami krve i dalších tělních tekutin. A samozřejmě patřičně obskurním humorem.

Snímek z Dětské hry.
Snímek z Dětské hry. | Foto: Bontonfilm

Norský režisér Lars Klevberg se scenáristou Tylerem Burtonem Smithem vědomě přistupují na braková pravidla hry od prvních chvil, kdy se jeden z dělníků v továrně na výrobu robotických hraček pro děti zasní a dostane padáka. Muž, kterého zaměstnavatel údajně našel na ulici, z pomsty několika kliknutími přeprogramuje software, aby z dětského miláčka udělal neomalenou hračku bez jakýchkoli zábran v oblasti násilí či sprosté mluvy.

Nová Dětská hra by se klidně mohla prodávat se sloganem Srdečné pozdravy braku. Tvůrci si pohrávají se světem, kde připouštějí i ty nejjalovější nápady a dějové zkratky. A do něj v přesných, byť nikterak velkých dávkách přidávají dotek moderního, ambicióznějšího hororu.

Takže například uvěřitelně, v pár trefných scénách, vykreslují sociální prostředí, ze kterého pochází hrdina Andy. Máma mu věnuje porouchanou panenku, již někdo reklamoval u nich v práci. A dále autoři s pochopením a citem vystihují svět náctiletých a jejich bezprostředních, přiměřeně k věku krutých i radostných her.

Děti bodající tužkou do figurky jednorožce s výkřikem "Za Tupaca!" patří k nejvtipnějšímu, co snímek nabízí. Zároveň jde o exemplární důvod, proč se Dětská hra nestane hitem typu seriálu Stranger Things. Vtípek odkazující na slavného amerického rapera, který byl v polovině 90. let čtyřikrát postřelen a zranění podlehl, jako by tvůrci napsali víc pro sebe než pro možnou cílovou skupinu.

Podobně celému snímku hrozí, že uvízne v jakémsi mezisvětě - že pro fanoušky braku bude příliš nákladný a umírněný, zatímco milovníci ambiciózních nezávislých hororů v něm najdou málo skutečného děsu. Zápletka nevydá ani na jasný společenský komentář.

Přesto se vyplatí dát Dětské hře šanci. Právě proto, že se neohlíží napravo nalevo a jen si hraje s nápady, tu chytrými, tu vtipnými, jindy přiznaně praštěnými až přihlouplými. Ve svobodné hře, v níž je místo pro nenucené průpovídky i detailní záběry na kosti deroucí se ze zlomených holení.

Dětskou hru promítají česká kina od uplynulého čtvrtka. | Video: Bontonfilm

Zatímco největší nostalgické hity dneška - jako právě seriál Stranger Things - pracují s odkazy na to nejznámější z tehdejší dobové popkultury, Dětská hra vzpomíná na brak, který se krčil na zaprášených poličkách videopůjčoven, případně v nočních vysílacích časech televizních stanic.

Tento přístup k filmařině, kde je vše dovoleno, se pokouší propašovat do hlavního proudu. Nikoli pouze krvavostí některých scén, ale hlavně poukazem na hravost, kterou se béčková zábava vždy vyznačovala a v čem byla protipólem mnohdy rigidní áčkové produkce.

Dětská hra tak například šikovně využívá schémat ze sociálního dramatu jen a jen k tomu, aby hrdiny vmanipulovala do potřebných situací.

V jedné scéně protagonista Andy nese své černošské sousedce a matce policisty jako dárek v krásném barevném papíru kůži mrtvého chlápka, kterou našel u sebe v pokoji. Sám se diví, jak se to mohlo stát, ale už není cesty zpět.

Dětská hra

Režie: Lars Klevberg
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 25. července

Mnohé dnešní horory manipulují s dějem a postavami, jen aby vytvořily situace s potřebným přesahem. Autoři Dětské hry dělají opak: vše podřizují vyprávění a zábavě. Což je legitimní přístup, byť se na něj divák musí naladit.

Dětská hra je film, který nevyděsí. Pomocí krve a důvtipu však posílá vzkaz napříč dekádami. Ten vzkaz říká: Já jsem brak a dovedu být rovnou měrou chytrý, vtipný i trochu nechutný společník. I ty se mě můžeš naučit mít rád.

 

Právě se děje

před 8 minutami

Nálety v povstaleckých oblastech Sýrie usmrtily 20 lidí, tvrdí Syrské organizace pro lidská práva

Nálety syrské a ruské armády v sobotu v povstaleckých oblastech v Sýrii usmrtily nejméně 20 civilistů, mezi mrtvými je osm dětí. S odvoláním na sdělení exilové Syrské organizace pro lidská práva o tom informovala agentura Reuters. Při leteckých úderech na pět vesnic v oblasti Idlibu na severozápadně země rovněž utrpělo několik lidí zranění.

Čtyři civilisté včetně jednoho dítěte přišli o život ve vesnici Bára na jihu Idlibu, který mají z větší části stále pod kontrolou odpůrci syrského prezidenta Bašára Asada. Reportér agentury AFP popsal, jak se záchranáři snažili dostat k obětem v troskách dvoupatrového domu, který se po náletu zřítil.

Nejméně devět lidí pak zemřelo při útoku na tržiště ve vesnici Baljún a další dva civilisté zahynuli v oblasti Džabal Závíja na jihovýchodě Idlibu. Barelové bomby svržené z vrtulníků usmrtily pět civilistů, včetně tří dětí, ve vesnici Abadíta. Barelové bomby jsou většinou sudy naplněné výbušninami a šrapnely.

Současné boje jsou nejprudší od srpna, kdy bylo sjednáno příměří. Vojsko o provincii začalo bojovat v dubnu a do srpna byla provincie terčem mnoha náletů syrského letectva i jeho ruských spojenců. OSN odhaduje, že od dubna opustilo domovy na 400 tisíc lidí. Sporadické boje pokračovaly i po srpnu a SOHR tvrdí, že od té doby přišlo o život na 160 civilistů.

Další zprávy