reklama
 
 

Děsil ji pach kysaného zelí, ale nacistů se nebála. ČT vysílá hraný portrét Mileny Jesenské

22. 5. 2018
Česká televize v úterý odvysílá hraný dokument o novinářce Mileně Jesenské. Vychází z něj jako žena mnoha chyb a emancipovaná bojovnice za práva všech.

"A já tě miluji, Ty těžko chápavá, tak jako moře miluje oblázek na svém dně," vyznával se Franz Kafka v dopisu Mileně Jesenské. Z této "Kafkovy" Jesenské však ve filmu nazvaném Kolem Mileny Jesenské, který dnes večer vysílá Česká televize, zůstalo jen pár zmínek.

Režisérka Natálie Císařovská ve svém hraném dokumentu vyobrazila českou novinářku a protinacistickou bojovnici mnohem komplexněji. Od prvního pražského dívčího gymnázia Minerva - líhně emancipace, kde kluci pokřikovali "Dívko z Minervy, mý nervy mi nervi" - přes Vídeň prosycenou "zatuchlým zápachem kysaného zelí" až po největší odbojový protinacistický časopis V boj, na němž se Jesenská podílela.

Už ve Vídni, kam se odstěhovala se svým prvním mužem, židovským intelektuálem Ernstem Pollakem, se stala dopisovatelkou některých pražských listů, kam tehdy ženy psaly především o módě. Jesenská pojednávala o hlavním městě monarchie zmítaném první světovou válkou i oním zelným pachem, který "čpí z každé ulice už po třetí zimu jako jedovatý výpar lidské bídy".

Tehdy si také začala dopisovat s Kafkou. Jak však poznamenává vypravěčka: "Byla divoká a vášnivá - a on s tím svým strachem ze života." Láska nemohla dlouho vydržet. Stejně jako nevydrželo manželství s Pollakem.

U vypravěčky je třeba se zastavit. Dokument vychází ze vzpomínek a stejnojmenné knihy Jesenské přítelkyně Jaroslavy Vondráčkové. Ta se publikaci pokusila vydat už v 60. letech minulého století, kdy to však nebylo možné. Kniha Kolem Mileny Jesenské se na pulty dostala až v roce 1991.

Vondráčková v podání Vandy Hybnerové tak charismatickým a zároveň obyčejným, trochu unaveným hlasem přibližuje Jesenskou v detailu, jehož může docílit jen blízká osoba.

Vybavuje si odvěkou kleptomanku a zároveň štědrou a rozhazovačnou Jesenskou, která se svým druhým mužem, architektem a členem uměleckého spolku Devětsil Jaromírem Krejcarem, pořádala divoké večírky. Ve 30. letech se na nich scházela celá levicová a avantgardní Praha. A jezdilo se odsud taxíkem klidně do Tater.

Především však vypravěčka přibližuje, jak Jesenská svou vášnivost uměla využít v novinařině, kde ženám bylo dlouho vyhrazeno místo v - dnešními slovy lifestylových - přílohách s názvy jako Ženská hlídka.

"Chtěla jsem porazit tu pověru, že musí být Ženská hlídka blbá žvástanina v novinách," píše Jesenská, jejíž ambicí bylo referovat nejen o receptech a ručních pracích, ale též o závažnějších věcech, dosud vyhrazených jejím mužským kolegům.

Brzy začala Jesenská dělat časopis Pestrý týden. "To bylo zjevení," vzpomíná její přítelkyně Vondráčková. "Moderní obrázkový časopis, jak tam se pracovalo s fotografiemi." Pestrý byl ovšem nejen obrázky, ale také šíří témat.

Podobně jako její otec, který se za první světové války sám dokázal postavit hlavním zbraní v ulicích Prahy, dovedla Jesenská čelit zlu. Začala pomáhat Židům a dalším lidem v nemilosti nacistů.

Dokument věcně a přitom zblízka líčí neradostný konec Jesenské v koncentračním táboře Ravensbrück, kde roku 1944 zemřela na selhání ledvin. Ale vypravěčka Vondráčková se nevyhýbá ani předešlým stinným stránkám jejího života - závislosti na morfiu, rozhazovačné existenci.

Díky zvolenému podání se jedná o portrét až intimní, z něhož Milena Jesenská vychází jako žena mnoha chyb a zároveň emancipovaná bojovnice za práva všech. Přitom též citlivá pozorovatelka světa, která kupříkladu dovedla milovat své německé dozorkyně.

Kolem Mileny Jesenské

Režie: Natálie Císařovská
Česká televize, premiéra 22. května na ČT2

"Všechno na světě lze rozbít, utýrat. Myšlenky ne," zní jedna z posledních vět dokumentu.

Ty věty mají schopnost dlouho doznívat. Režisérka Císařovská postavila obrazový doprovod na dobových záznamech a fotografiích - Hybnerová coby Vondráčková v hraných sekvencích především sedí u stolu a řečenému přidává na důrazu svým civilním herectvím.

Přesto je hlavní silou snímku, jenž by jako rozhlasový dokument nebyl o mnoho ochuzen, hlas. A ten stojí za to vyslechnout. Dovede se stejným zanícením vyprávět o zkysaném zelí jako o "idiotských otázkách nacistů", kteří Milenu Jesenskou vyslýchali. A především o lidském svědomí.

autor: Tomáš Stejskal | 22. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama