Rok 2025 se blíží do finále, a tak není na škodu připomenout si filmy, které by neměly být zapomenuty. Vybrali jsme pro vás desítku těch nejzajímavějších a hodných pozornosti nejen v tomto roce. Ať už díky scénáři, režii, hudbě, hereckým výkonům, tématu či celkově stylové podívané. Jakmile budete mít možnost, doporučujeme ke zhlédnutí.
Dům plný dynamitu
Dům plný dynamitu začíná jako simulace jaderného útoku na USA. Observační kamera nervózně švenkuje a zoomuje, stejně jako postavy nenachází pevný bod. Skoro žádná hudba, žádný patos, jen čistý procedurální thriller valící na nás fakta skoro v reálném čase. Vyprávění je rozdělené do tří bloků, z nichž každý ukazuje, jak na blížící se raketu reaguje jiná sada postav s rozhodovacími pravomocemi. S každou další úrovní se ukazuje, že reálný svět nemá své superhrdiny a že všichni jsou stejně bezradní a bez odpovědí. To samé platí pro celý film. Nastoluje řadu zásadních otázek, ale záměrně nepřináší katarzi, nechává nás, abychom se sami vypořádali s vědomím, v jak labilním geopolitickém systému žijeme.
Dům plný dynamitu
Dům plný dynamitu začíná jako simulace jaderného útoku na USA. Observační kamera nervózně švenkuje a zoomuje, stejně jako postavy nenachází pevný bod. Skoro žádná hudba, žádný patos, jen čistý procedurální thriller valící na nás fakta skoro v reálném čase. Vyprávění je rozdělené do tří bloků, z nichž každý ukazuje, jak na blížící se raketu reaguje jiná sada postav s rozhodovacími pravomocemi. S každou další úrovní se ukazuje, že reálný svět nemá své superhrdiny a že všichni jsou stejně bezradní a bez odpovědí. To samé platí pro celý film. Nastoluje řadu zásadních otázek, ale záměrně nepřináší katarzi, nechává nás, abychom se sami vypořádali s vědomím, v jak labilním geopolitickém systému žijeme.
Hříšníci
Málokterému letošnímu filmu se podařilo trefit do vkusu diváků i kritiků tak přesně jako Hříšníkům od Ryana Cooglera, kteří byli hitem amerických kin a zároveň sklidili vesměs nadšené recenze. Opulentní mix dobového dramatu, upírského hororu a hudebního filmu vypráví o dvojici černošských bratrů, kteří se v časech prohibice snaží na americkém jihu rozjet vlastní byznys. Stylová podívaná neustále baví a překvapuje dějovými zvraty, žánrovými proměnami i bravurním využíváním rozmanitého hudebního podkresu.
Jedna bitva za druhou
Status nejlepšího filmu roku pomalu, ale jistě (a zaslouženě) získává komediální thriller za 130 milionů dolarů, ve kterém Paul Thomas Anderson sleduje bývalého revolucionáře snažícího se zachránit svou dceru ze spárů krvežíznivého militantního rasisty. Ukazuje se při tom, že rodičovská láska přetrvá déle než jakákoliv ideologie. Právě otcovská oddanost protagonisty ztvárněného zábavně nemotorným Leonardem DiCapriem představuje emocionální jádro filmu a tenkou nit spojující jednu bitvu s tou další.
Mission: Impossible – Poslední zúčtování
Zatímco předchozí filmy ze série Mission: Impossible pracovaly s tradičním modelem hrdiny, který ve spektakulárních sekvencích plní smrtící úkoly, v Posledním zúčtování Ethan Hunt už není jen vykonavatelem, ale příčinou a důsledkem mise. Morální osu příběhu tvoří jeho existenciální zápas o relevanci ve světě umělé inteligence. Vnější a vnitřní konflikt splývají. Tento posun je podtržen jak dramaturgicky, situováním osobních vztahů mezi postavami a individuálních vzpomínek do centra dění, tak formálně – v mnoha scénách vidíme detail Huntovy tváře, slyšíme jeho dech, vnímáme jeho bolest. Také díky tomu jde o nejvíc humanistický spektákl posledních let.
Nickel Boys
Příběh dvou afroamerických kamarádů, kteří v 60. letech minulého století skončí v jižanském převýchovném ústavu, je téměř celý odvyprávěn z pohledu první osoby. Kamera na svět reaguje tak, jak by reagoval černošský kluk, který ví, kdy se dívat zpříma a kdy odvrátit zrak, aby v rasistickém prostředí přežil. Režisér RaMell Ross sice využívá kostru hollywoodských dramat o rasismu, ale zároveň jejich konvence problematizuje, podřizuje černošské perspektivě a přetváří v unikátní dílo, které je zároveň esejistické, elegické i historické.
Operace Black Bag
V novince Stevena Soderbergha se přirozeně proplétají motivy ze špionážních thrillerů od spisovatelů, jako je John le Carré, se sofistikovaným vztahovým dramatem. V obou případech jde nakonec hlavně o důvěru, komunikaci a schopnost odhadnout, které informace je s určitým člověkem vhodné sdílet. Film trvá svižných 90 minut, z nichž ani jedna nepůsobí přebytečně. Každý libovolný záběr prozrazuje něco o postavách. Přestože se Operace Black Bag vyznačuje mnohem nižším rozpočtem a intimnějším měřítkem, má srovnatelný šmrnc s bondovkami, ke kterým vtipně odkazuje i obsazení Pierce Brosnana do jedné z menších rolí.
Ptáče
Autorka syrových sociálních dramat Andrea Arnoldová ve své novince učinila nečekané, ale přitom přirozené vykročení směrem k magickému realismu. Její Ptáče ukazuje dospívání v nepřívětivé sociální realitě anglického maloměsta. Styl se ovšem podřizuje vnímání mladé protagonistky, pro kterou jsou magie a fantazie formou úniku před tlakem okolního světa. Obrazově i hudebně vrstevnatý snímek se může opřít o přirozené výkony neherců i zkušeného Franze Rogowského v roli záhadného tuláka jménem Bird.
Sny o vlacích
Kronika života jednoho dřevaře, který na americkém severozápadě počátkem dvacátého století zažívá lásku a čelí ztrátě, samotě a přírodním živlům, patří k vizuálně nejvíc uhrančivým filmům letošního roku. Jeho estetika je kromě impozantních kompozic založená na přesné práci s přirozeným světlem. Tento realismus vyvažují titulní sny o vlacích a poetické záběry pořízené během zlaté hodiny. Nenápadné drama postupně přerůstá z příběhu jednoho obyčejného života do studie vztahu mezi člověkem, prostředím, pamětí a časem.
Ta druhá
Hrané české tvorbě letos chyběly kvalitativně podobné highligty, jako byla vloni Amerikánka. Víc zarezonovala zejména krátkometrážní a dokumentární tvorba. První podskupinu zastupují například kreativní animované filmy Řepa, Polio, Lepší člověk nebo Kámen Osudu. Tu druhou pak mj. observační dokument Marie-Magdaleny Kochové, který s mimořádnou citlivostí a zároveň s citem pro narativní dynamiku zpřítomňuje vnitřní svět dospívající dívky vyrůstající ve stínu své mladší sestry s autismem.
Záblesky naděje
Indická režisérka Payal Kapadiaová ve svém celovečerním hraném debutu Záblesky naděje sleduje život tří žen ze současné Bombaje, které vzdorují kastovnímu systému, patriarchátu a náboženské segregaci. Obrazově podmanivý film o ženské solidaritě je přes veškerou svou křehkost a poetičnost zároveň dílem politickým. Místo vykřikování hesel ale šeptá a naznačuje. Nesouhlas s mocenskými strukturami ovlivňujícími každý aspekt jejich existence vyjadřují hrdinky jednoduše tím, jak žijí.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚFialu v čele ODS střídá Martin Kupka. Volba místopředsedy je napínavější
V čele ODS nahradil expremiéra Petra Fialu dosavadní místopředseda ODS Martin Kupka. V tajné volbě pražského kongresu porazil Radima Ivana. Rovněž Piráti si dnes v Prachaticích zvolili nové vedení. Staronovým předsedou se stal Zdeněk Hřib.
Konec české nadvlády mezi dakarskými kamiony. Loprais skončil celkově druhý
Aleš Loprais obsadil celkové druhé místo v Rallye Dakar v kategorii kamionů. Z premiérového triumfu se radoval Litevec Vaidotas Žala, který nakonec porazil Lopraise o 20:18 minuty. Vítěz předchozích dvou ročníků Martin Macík skončil čtvrtý.
Kupujete to? nabídl Kupka své vize Kongresu ODS. A po otázkách na tělo dostal důvěru
Sjezd politické strany může být jen nudným setkáním skupinky lidí se stejnými názory, nebo také zajímavou přehlídkou osob, kteří mají různorodé názory na to, jak Česko udělat lepší. Kongres ODS, který probíhá v Praze, nabízí právě druhou variantu. To se ukázalo i při volbě předsedy, během které delegáti pořádně "grilovali" jak vítěze Martina Kupku, tak i jeho protikandidáta Radima Ivana.
Prezident Pavel slíbil Ukrajině "velmi efektivní" stíhačky. Víme jaké
Prezident Pavel slíbil během návštěvy Ukrajiny svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému letouny, které jsou „velmi efektivní proti dronům“. Typ letounu nespecifikoval, Aktuálně.cz ale má indicie, o jaká letadla by mohlo jít.
Do čela opozice a sesadit Babiše. Po dobytí Prachatic zavelel Hřib ke zteči na Prahu
Zdeněk Hřib, posilněný pirátským úspěchem ve sněmovních volbách, působil hned od sobotního rána poměrně sebevědomě. To gradovalo krátce před obědem, kdy Ivan Bartoš na pódiu letitého prachatického kongresového centra oznámil, že ze 611 odevzdaných hlasů jich Hřib získal 469 a jasně obhájil pozici předsedy strany. Kromě toho, že chce uspět v komunálních volbách, ohlásil přípravu Pirátů na vládnutí.