Den odhalení hledá víru v lidstvo. Finále nového Spielbergova filmu je dechberoucí

Wrestlingový zápas. Svalnatý bojovník kope přímo do kamery, jako by dával rány samotnému publiku. Jsme uprostřed chaosu, stejně jako globální současnost, kde dominují pudy a performativní agrese. Za mužem v hledišti s podezřelým batohem přichází agenti, aniž by na celou situaci chtěli upoutat pozornost. Vyhrožují mu, vyvádějí jej ven. Aby unikl i se svou přítelkyní, vytahuje objekt cizího původu, z nějž mají všichni respekt a strach. Do Spielbergova nejnovějšího sci-fi skáčeme přímo po hlavě. 

Ze záhadného muže se vyklube jeden z protagonistů, datový analytik Daniel (Josh O’Connor). Paralelně sledujeme nejen snahu tajných služeb zmíněný pár chytit, ale také linii lokální rosničky Margaret (Emily Bluntová), která by od života chtěla víc a zničehonic začne po interakci s ptáčkem ovládat cizí jazyky. Vyprávění staví na postupném odhalování indicií, informace jsou v organizovaném chaosu důmyslně dávkovány. Spielberg, jenž zde adaptoval scénář svého věrného spolupracovníka Davida Koeppa, potvrzuje status suverénního vypravěče. 

Všichni jsou neustále v pohybu a v něčích patách. Není divu, v sázce je odtajnění materiálů týkajících se kontaktů s mimozemšťany, což ale tajné služby úzkostlivě tají. Lidé totiž tyto zvědavé návštěvníky z vesmíru několikrát vyslýchali a trápili experimenty. Sledujeme skupinu jednotlivců, které dohromady svedl osud a vyšší moc a kteří hledají cestu k sobě samotným i k celé obtížně uchopitelné situaci. 

Zobrazit
11 fotografií

Empatie je to, co z nás dělá lidi 

Je správné, aby byla světu odhalena pravda i za cenu toho, že zničí jeho elementární základy? Toto dilema rámuje celé vyprávění, stejně jako dvojice protagonistů, která nejenže se musí stát hrdiny, ale zároveň je k tomuto hrdinství i vyvolená. Spielberg klade důraz na sílu sdílení a empatii. Ostatně, jak ve filmu zazní, empatie je to, co z nás dělá lidi. 

Ústřední motivy a problematika jsou divákovi srozumitelně předloženy, ale potenciální odpovědi už jsou ponechané na něm. Vše je prodchnuté ambivalencí a scénář (zahuštěný adrenalinovým tempem) neustále přináší nové informace a zvraty. Tvůrci kvůli tomu v dialozích někdy možná až moc sklouzávají k didaktickému vysvětlování. To však nijak neubírá strhujícímu závěru na uhrančivosti, i tak je fikční svět plný podnětně bílých míst. 

Spielberg vyzdvihuje to, co je důležité pro osobní cesty postav. Občas se sice objeví naivita ve vztahu k logice či pravidlům našeho reálného světa, ale to vůbec nevadí, protože coby filmové vyprávění vše funguje dokonale.

Mistr vyprávění obrazem přesně ví, jakou kompozici a kamerový pohyb pro konkrétní situace zvolit. Ať už jde o akční scénu či prostou konverzaci dvou postav. Doménou se stává opakující se hypnoticky krouživý pohyb kamery, nechávající figury ve zmatečném oparu rozpadajících se jistot. Spielbergova režie i dnes (stejně jako před 50 lety) působí staromilsky a zároveň moderně. 

Je až neuvěřitelné, že takhle komplexní a myšlenkově hutný titul je současně i prvotřídní zábavou. Jindy přímočarý a krystalicky čistý Spielberg zde vrství překvapivě komplikovanou nejednoznačnost. Zavrhuje vytěžený koncept prvního setkání s třetím druhem, ale ptá se, co se dělo po něm. Konspirační thriller tíhne k humanistickému zkoumání nutnosti přerámovat dosavadní život i hodnoty. 

Barvité figury a síla nefalšovaných emocí 

Tempo čeří přirozená neohrabanost a líbezná trapnost ústřední dvojice nedobrovolných mesiášů. Jde o mnohem nuancovanější figury, než by se mohlo zdát z trailerů. Barvité, pochybující, přesto zcela odlišné od Toma Cruise z Války světů. Den odhalení ukazuje, že naše evoluce byla otupená přívalem lží a emocionální neupřímností. K ostatním, k sobě samotným. Vidíme, jak osobní traumata zasahují do pracovního života, který má vliv na ostatní, ať už jde o policistu kontrolujícího rychlost, nebo urputně zaslepeného šéfa tajné služby. 

Přitom zkrátka jen potřebujeme podporu a pochopení. Nejsilnější zbraní jsou emoce, síla porozumění a odpuštění. Tvůrci oddaně věří, že jako lidstvo máme ještě šanci. Lídři dvou soupeřících skupin jsou vykreslení výstižně. Šéf tajné služby v podání Colina Firtha je plný zloby a křivdy, při zásadních konverzacích přikrčeně sedí. Oproti tomu čirou zvědavost upřednostňující opozice v podání Colmana Dominga je neustále vzpřímená, na nohách a podporující. Zášť nás táhne ke dnu, touha být součástí vyššího celku a ochota nás naopak nabíjí. 

Obecně film pojednává o elementárních hodnotách, na které však často zapomínáme. A především je nikdo neumí podat tak tklivě, přesvědčivě a originálně jako Spielberg, režisér věřící v sílu příběhů. Je maximálně příznačné, že katarze se odehrává ve vystavěných ateliérech, rekonstruujících lidskou minulost za účelem probuzení vzpomínek, které pak vedou k pochopení budoucnosti. 

Související

Když tělo neposlouchá. Herecky strhující film ukazuje život s Tourettovým syndromem

Den odhalení se ptá: Potřebujeme věřit v něco vyššího? Není to nakonec ta jediná jistota, kterou máme? Dechberoucí finále je ve Spielbergově kariéře jedním z nejemotivnějších, byť trochu nečekaným způsobem. Film se nebojí autentického sentimentu, navzdory době v područí cynismu. 

Spojilo by nás případné zjištění, že ve vesmíru nejsme sami a vláda nám desetiletí lhala, nebo by nás to naopak rozdělilo? Spielberg verdikt nechává na nás. Ve světě však mnoho důvodů k optimismu nemáme. I proto je tento výsostně lidský spektákl, příznačně se vzpírající unifikovanému pojetí masových blockbusterů, nesmírně cenný, bolestivý a zároveň konejšivě nadějeplný.