Lynch, který v 60. letech studoval výtvarné umění, vystavuje v pařížském centru Cartierovy nadace pro současné umění obrovská plátna, fotografie i krajinky na krabičkách od sirek a nejrůznější čmáranice a poznámky. Jedno mají společné: jsou to zprávy z míst, kam Lynch-režisér bere filmové diváky.
Ve svých snímcích už od debutové Mazací hlavy předkládá mix reality a surrealistických exkurzů do podvědomí plného násilí, sexu a symbolů. Tady postavy odhazují své identity a dobro a zlo tu nemají tak jasné role. V Modrém sametu, Zběsilosti v srdci nebo v Mulholland Drive zve Lynch na fascinující i znepokojivé výlety, po nichž se jejich hrdinové i diváci ptají: Který svět je vlastně skutečný a pravdivý?
Výstava nazvaná The Air is on Fire je k vidění do 27. května. Helene Kelmachter, jedna z kurátorek, popisuje expozici jako cestu labyrintem: "Z jednoho světa spadnete do druhého, aniž byste věděli, jaký bude. Je to skok do znepokojivého světa Davida Lynche."
Centrálním bodem je kolekce pláten s motivy převleků a genitálií. Za pomoci barev, latexu, dřeva a vlasů na nich Lynch zobrazil hrubé figury. Jedna z prací ukazuje znetvořenou ženu, jež má zpola stržené kalhotky, k holému břichu si tiskne zbraň a k hlavě telefonní sluchátko. Pod tím je psáno: Ale mohu snít, že?
Několik obrazů ztvárňuje putování jakéhosi Boba. Vrací se Lynch k postavě z kultovního televizního seriálu Twin Peaks? "To je jiný Bob," mlží režisér. "Mám to jméno rád. Už jen jeho vyslovení má něco do sebe. Bob je osoba, která na světě zažívá nejrůznější věci. Abych pravdu řekl, identifikuji se s ním."
Stěny v dolní části dvoupatrové výstavy pokrývají stovky naškrábaných poznámek, čmáranic a náčrtků, výjimkou nejsou zápisky na ubrouscích. "Rád si takovéhle věci schovávám, protože v budoucnu mohou něco znamenat. Udělám si na papír poznámku a začnou se dít věci," vysvětluje Lynch.
Ukazuje i přípravné skici ke svým filmům a pruhované pohovky, stejně jako se tu promítají jeho prvních tří experimentální filmy z let 1967 až 1970: Six Men getting Sick, The Alphabet a The Grandmother.
Návštěvníci se proplétají mezi filmovým lešením a kulisami z jeho filmů za doprovodu industriálních nízkofrekvenčních zvuků. To všechno navrhnul sám režisér.
"Každý ať si z toho vezme, co chce - lidé rozumějí abstraktním věcem víc, než si myslí, " říká jednašedesátiletý umělec, který svá díla vystavuje beze jména i data vzniku. "Prostě jsou tady a mluví sama za sebe, i když řada z nich je slovně nevyjádřitelná. Návštěvník stojí před obrazem a za chvíli se s ním začne se roztáčet magický kruh."
Nejnovější zprávou z hlubin autorova podvědomí je série digitálních fotografií Distorted Nudes. V nich užívá erotické snímky z let 1840 až 1940, které za pomoci počítače rozkládá a znovu spojuje ve zmutovaná těla, jež přesto neztrácejí sexualitu.
Méně otrlým návštěvníkům ale Lynch vzkazuje, že je šťastný muž a že třiatřicet let meditací mu umožňuje přístup do nekonečného oceánu čistého vědomí a krásy.
