Čtvrt století s rodinou na čtyřech kolech. Jak Rychle a zběsile kolonizovalo Hollywood

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Festival v Cannes, tradiční bašta vysokého filmového umění, letos vzdal hold dílu, které předvedlo, že ke globálnímu úspěchu nepotřebujete vznešené myšlenky. Stačí sešlápnout pedál až na podlahu.

V červnu 2001 vstoupil do amerických kin film, od něhož nikdo moc neočekával – Rychle a zběsile. Kritici reagovali vesměs rozpačitým pokrčením ramen a psali o příběhově podvyživeném spotřebním zboží pro teenagery.

Ani v kuloárech hollywoodských studií tehdy zřejmě nikdo neprorokoval, že se tenhle nízkonákladový klon dražších akčních filmů rozroste v desetidílnou ságu s miliardovými tržbami a bude slavit obnovenou premiéru na nejprestižnějším světovém filmovém festivalu.

Při ohlédnutí za prvním dílem je nejvíc překvapující jeho skromnost. Zatímco v pozdějších dílech hrdinové s kamennou tváří odrážejí útoky jaderných ponorek, skáčou s auty z nákladních letadel a v upraveném Pontiacu dobývají oběžnou dráhu, v režii Roba Cohena šlo o relativně přízemní kriminálku.

Hlavním cílem charismatického recidivisty Dominica Toretta (Vin Diesel) a jeho party nebylo spasení světa před nihilistickými kyberteroristy, nýbrž banální přepadávání kamionů s cílem ukrást přehrávače DVD a VHS.

Rychle, zběsile a multikulturně

Celá franšíza se zrodila z novinářské práce. Producent Neal H. Moritz a režisér Rob Cohen tehdy dokončovali thriller Lebky s vycházející hvězdou Paulem Walkerem. Během toho narazili na článek Racer X, který vyšel v časopise Vibe. Moritz vycítil příležitost.

Článek reportážním způsobem mapoval undergroundovou komunitu nelegálních nočních závodníků v New Yorku, kteří propadli fenoménu tuningu asijských importovaných vozů. Paul Walker, sám milovník rychlých aut, tehdy podepsal smlouvu, aniž by existoval scénář. Stačila mu představa, že si zahraje buď tajného policajta, nebo závodníka – ideálně obojí.

Původní koncept však prošel razantními úpravami. Scénář Garyho Scotta Thompsona a Erika Bergquista byl původně situován do New Yorku a obsazen víceméně jen bílými herci. Vše se ale změnilo s příchodem dalšího scenáristy Davida Ayera.

Ayer, který vyrostl v drsných čtvrtích Los Angeles, přesunul děj do Kalifornie, která byla odjakživa považována za výspu americké automobilové kultury, a do scénáře implantoval multikulturní realitu, jakou znal z ulice.

Změna názvu

Zároveň se změnil i název. Původní titul Redline byl zavržen jako příliš fádní. Neal Moritz si vzpomněl na snímek z roku 1955 z produkce krále béčkové kinematografie Rogera Cormana. Studio Universal se s Cormanem dohodlo, vyměnilo práva na název za archivní záběry a zrodila se značka Rychle a zběsile. Herci sice zpočátku novým titulem opovrhovali, ale marketingová mašinerie už běžela.

Role Dominica Toretta byla nejdřív nabídnuta Timothymu Olyphantovi, který ji naštěstí odmítl. Rob Cohen si namísto něj vybral tehdy víceméně neznámého svalnatého mladíka jménem Vin Diesel, kterého si pamatoval z válečného dramatu Zachraňte vojína Ryana.

Diesel přišel na první schůzku se sebevědomím herecké megastar a po přečtení scénáře vyjádřil značné pochybnosti. Společně s Davidem Ayerem pak procházeli scénář stránku po stránce a proměňovali Toretta v pouličního filosofa s vlastním morálním kodexem.

Ještě zásadnější bitvu o výslednou podobu své postavy svedla Michelle Rodriguez v roli Letty Ortiz. Původní scénář ji prezentoval jako pasivní, spoře oděnou přítelkyni hlavního hrdiny. Rodriguez však tvůrcům na rovinu vzkázala, že nechce být před diváky za poběhlici. Vynutila si přepsání hrdinky do podoby emancipované drsňačky, která se neváhá zapojit do rvačky. Při natáčení první akční scény se roli oddala natolik, že omylem doopravdy praštila kaskadéra do obličeje.

Popkulturní milník

To, co z Rychle a zběsile učinilo kulturní fenomén, byla právě jeho sociální inkluzivita, která předběhla dobu. Na začátku tisíciletí, kdy hollywoodská studia obsazovala blockbustery podle týchž bílých šablon, přišel film s obsazením, které Noel Gugliemi (představitel Hectora) přirovnal k jednadvaceti příchutím zmrzliny Baskin-Robbins: byli tu černoši, Latinoameričané, asijští Američané i běloši. Všechny spojovala touha po rychlosti a snaha uniknout policii.

Snímek stál pouhých 38 milionů dolarů a studio Universal jej považovalo za svůj nejlevnější, tudíž nejpostradatelnější projekt onoho léta. Nikdo tak od něj nečekal zázraky. Jenomže po první testovací projekci v kině ve čtvrti Winnetka se diváci vyřítili na parkoviště a začali zběsile driftovat se svými auty.

Během prvního týdne pak film v tržbách převálcoval tehdejší favority jako Lara Croft – Tomb Raider nebo Dr. Doolittle 2. Celosvětově nakonec vydělal přes 200 milionů dolarů a rozpoutal celosvětovou vlnu zájmu o automobilový tuning.

V následujících pětadvaceti letech se z pouliční kriminálky s hip-hopovým soundtrackem stala monstrózní korporátní franšíza, která generuje miliardy dolarů a řídí se vlastními fyzikálními zákony.

Ze zlodějíčků špioni

Původní motivace hrdinů byly nahrazeny globální špionáží a zlodějíčkové z periferie se stali elitními vládními žoldáky. Přesto si série uchovala své emoční jádro a Vin Diesel coby hlavní tvář projektu povýšil slovo „rodina“ na posvátnou mantru.

Rodinné sepětí původní herecké skvadry získalo tragický rozměr v roce 2013, kdy Paul Walker zahynul při skutečné autonehodě. Následující díly byly proto dodatečně proměněny v obří, emočně přepjaté pomníky reálnému přátelství a bratrství, což definitivně stvrdilo loajalitu skalních fanoušků a odradilo ty, kdo přílišné sentimentalitě neholdují.

Letošní obnovená premiéra v Cannes ukázala, že zakládající díl celé ságy už není vnímán jako brakový komerční produkt, ale jako popkulturní milník. V časech, kdy jsou blockbustery digitálně vyhlazené a prověřené všemi možnými algoritmy, působí navíc Cohenův film při vší své lacinosti jako osvěžující připomínka časů, kdy se Hollywood nebál riskovat.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj