Přesto teď česká kina hrají druhý díl série Creed, v níž už Sylvester Stallone alias Rocky Balboa neboxuje, ale trénuje, a jde o pokračování právě Rockyho IV. Je k němu dobrý důvod: Ivan Drago. Muž, který hrdinovi série Creed zabil otce.
V prvním záběru snímku Rocky IV z roku 1985 se objeví obří boxerská rukavice zářící přes celé plátno. Má na sobě symboly Spojených států amerických. Proti ní míří druhá, rudá, se srpem a kladivem. A jako střet sovětské a americké propagandy také vyznívá zásadní část filmu.
Sovětský obr Ivan Drago, "došlechtěný" za pomoci inženýrů do podoby bojového stroje, přijíždí do Ameriky, aby se utkal s místním šampionem Apollem Creedem. Exhibiční zápas se však zvrtne, Creed z ringu neodejde živý a jeho smrt musí pomstít právě dřívější Creedův soupeř, nynější kamarád Rocky.
Nový snímek Creed II začíná na Ukrajině, kde otec se synem trénují v nehostinných mrazivých podmínkách. Ivan a Viktor Dragovi. Otec, jehož po prohraném zápase s Rockym jeho země zavrhla a manželka opustila. A syn, který má jít v otcových šlépějích a svýma rukama zpět vybojovat rodinnou čest.
Už v té úvodní scéně se projevuje velká část kouzla, na které stojí nové snímky s Rockym, počínaje boxerovým návratem ve filmu Rocky Balboa z roku 2006 a pokračuje oběma díly Creeda. Stárnoucím bojovníkům, respektive hercům, kteří je představují, vrásky sluší. A platí to nejen o Sylvesteru Stalloneovi, ale také o představiteli Ivana Draga Dolphu Lundgrenovi. Tomu kdysi Rocky IV nastartoval hereckou kariéru a zároveň o něm mají diváci od toho filmu zkreslené představy.
Ta hora svalů, jejíž nejkomplikovanější monology v Rockym IV zněly "Až do konce!" či "Bojuji sám za sebe", v době natáčení snímku studovala chemii na prestižním Massachusettském technologickém institutu. A vědeckou kariéru vyměnila za role v akčních béčkových snímcích.
Dolph Lundgren teď v Creedovi II konečně dostal příležitost zahrát si člověka, nikoli "robota". Snímek podobně jako první Creed z roku 2015 klade důraz na rodinné vazby, především na vztahy otců a synů. Bohužel mu do elegance prvního pokračování chybí mnoho.
Režisér prvního dílu Ryan Coogler měl za sebou před natáčením Creeda jen oceňovaný nezávislý debut Fruitvale a do svého prvního mainstreamového filmu vtělil velkou část své tvůrčí zručnosti, stejně jako zápal pro potíže afroamerické menšiny. Creed bodoval v každodenních detailech i snímání soubojů, jeden z nich byl například kompletně, včetně přestávek mezi koly, natočený na jediný záběr.
Coogler však poté dostal příležitost natočit superhrdinský snímek Black Panther, a druhého Creeda tak pouze produkoval. Jeho nástupce Steven Caple Jr. zdaleka není tak suverénní. Souboje režíruje relativně rutinně, často využívá zpomalených záběrů. A samotnou zápletku, v níž se Adonis Creed musí vyrovnat sám se sebou, aby se mohl postavit Viktorovi Dragovi, místy příliš natahuje.
To snímání soubojů má svůj důvod. Podobně vypadala i kolosální závěrečná bitka v Rockym IV. Jenže v tomto snímku bylo vše - od soubojů po slovní přestřelky z doby studené války - mnohem přemrštěnější.
Rocky IV nebyl dobrý film. Ale byl natolik podivný, že má dodnes mnoho příznivců. Je to snímek plný praštěných pasáží s mluvícím domácím robotem. Film, kde proti Sovětům stojí nejen boxer Apollo Creed v klobouku s motivem hvězd a pruhů, ale také James Brown s písní Living in America.
Dále jde o snímek, který obsahuje bizarní tréninkovou montáž, v níž Ivan Drago cvičí napojený na přístroje, zatímco Rocky převrací žebřiňáky v závějích a štípe dříví u chalupy pokryté sněhem a ledem, skoro jako v pohádce Mrazík. A pak je tu ta závěrečná řež, po níž celý ruský stadion včetně politbyra aplauduje americkému vítězi, který zvolá: "Když jsem se mohl změnit já, každý se může změnit."
Creed II
Režie: Steven Caple Jr.
Forum Film, česká distribuční premiéra 22. listopadu
Na to Creed II nemůže navázat, podobné ujeté pohádky pro dospělé hraničící s nezáměrnou satirou se opravdu mohly točit jen v 80. letech. Jako by právě teď ta už několik let trvající hollywoodská nostalgická vlna, vracející se k fenoménům tehdejší doby, narazila na své limity.
Creed II tak zůstává někde na půl cesty. Coby moderní hollywoodské melodrama si nemůže dovolit být podobně excesivní podívanou, rovněž se vyhýbá politickým motivům v podobě dnešních rusko-amerických vztahů. A přitom mu chybí kus autentičnosti či uměřenosti prvního Rockyho i prvního Creeda.
Není to špatný film a dotýká se univerzálních témat synů, kteří chtějí či musí kráčet ve stopách svých otců, i otců, kteří k synům neumí najít cestu. Jen je to snímek zbytečně dlouhý a bez invence. Odsouzený zůstat ve stínu svých vzorů, jakkoli jeho protagonista nakonec vlastní stín překročí. A když mu k tomu zahrají tóny titulní rockyovské písně Eye of the Tiger, stále to má sílu. Jen škoda, že k vyvolání emocí musí přispěchat hudba a nezvládne to samotné oko kamery ve spolupráci s šikovností střihače.
