Cannes - Obraz rozpadajícího se neoliberálního kapitalismu ukazuje kanadský filmař David Cronenberg ve své novince Cosmopolis, uvedené v soutěži cannského festivalu.
Film vzbuzoval dopředu řadu očekávání i otázek, jak si vizionář civilizační destrukce a nadvlády animálních instinktů nad našimi životy poradí s adaptací ukecaného příběhu Dona DeLilla. Jak lze vyprávět o osmadvacetiletém miliardáři a zároveň analyticky smýšlejícím psychopatovi, vydělávajícím či prodělávajícím milióny za pár minut, kterého přestává bavit žít?
Nahlížíme tu do jakési fantazie o naší současnosti, snímek přináší dávku cronenbergovské poetiky jako za starých dob. Sledujeme sošné herectví, sugestivní neprůhledné tváře. Dialogy z hodiny filozofie i moderní ekonomie doprovází cronenbergovský excentrický, šílený humor. To znamená, že se začnete smát až o tři čtyři vteřiny později, než bývá u vtipu obvyklé.
Po Nebezpečné metodě si kanadský drsňák natočil malý rychlý film líčící jeden den ze života Erica Packera (Robert Pattinson), jenž se vydává ve sterilní kajutě americké limuzíny k holiči. Na cestě si povídá s nejrůznějšími lidmi, kteří k němu nastoupí do auta, o práci, penězích a o světě. Marně usiluje o sympatie odcizující se novomanželky, anebo souloží s různými ženami, které se vždy nečekaně zjevují a zase mizí.
Zatím v ulicích narůstá neklid přerůstající v demonstrace, policie organizuje manévry prezidenta Spojených států. V jednu chvíli se koná i pohřeb slavného rappera. Nic více se toho neděje. Co je však nejhorší, jak běží čas, Eric postupně ztrácí majetek, neboť vsadil na dolar, který je však na trzích decimován čínským juanem. "Podcenil jeho nepředpokládané, netypické chování, které nedovedl anticipovat v rámci svých dokonalých propočtů a predikcí."
K tomu všemu dostává varování z centra své bezpečnosti, že mu neznámý muž usiluje o život. Působí to dojmem sci-fi, které se ale odehrává v našem světě. Celou dobu se nacházíme prakticky jenom uvnitř limuzíny, za jejímiž skly pomalu ubíhají ulice. Ale nic zvenku neslyšíme, nic z toho se Erica netýká. Ztratil smysl pro realitu, která slouží pouze k rozptýlení - aby zkusil vždy něco, co ještě nezná.
Vlastně nejlepší jsou ty části, v nichž se objeví francouzští herci Juliette Binoche a Mathieu Amalric - ona jako luxusní společnice, on jako rumunský cukrář, který provádí teroristické útoky pomocí svých dortů a najatých novinářů na známé osobnosti.
Nemožný, vyspekulovaný a za vlasy přitažený příběh o "padlém, bezcitném i nezralém géniovi" ale slouží Cronenbergovi k něčemu více než jenom k nastínění jeho samolibého života. Snaží se zachytit okamžik hysterie z úpadku současné civilizaci, ovládané neoliberalismem a penězi, která směřuje k sebezničení ve jménu ideologie úspěchu. A přitom její elitu sedící v luxusních limuzínách popadá deprese.
Je to chytré, pěkně natočené. Ale připadáte si trochu jako ve škole, kde je třeba si dělat rychle zápisky. Cronenberg přebírá řadu citátů z DeLilla o moderním člověku s jeho narcismem, lhostejností a adorací mládí, až sotva stíháte chytat vtipné repliky. S jeho pomocí vytáhl do boje proti kapitalismu i moderní Americe.
Můžeme mít pocit, jako bychom se ocitli ve filmu, v němž lidstvo přechází ze současnosti do světa science fiction. Ale na druhou stranu utahaný divák po chvíli opravdu vyhlíží přestávku, aby si mohl orazit a rozbalit svačinu z domova.
