Co je smyslem života? Česká televize uvede dokument Cyril Höschl: Žít pro druhé

Název osobně laděného dokumentárního snímku Cyril Höschl: Žít pro druhé vychází z věty, kterou ve filmu říká: „Každý si asi klade otázku, co je smyslem života. Já si myslím, že smyslem života je tady být pro druhé lidi.“

„Profesora Höschla jsem znal už řadu let před tím, než vznikla idea natočit jeho portrét. Vždy mě zajímal jeho svět, zájem o vše kolem nás, jeho humor a nejen profesní empatie k lidským osudům. Dokument jsem začal natáčet v roce jeho sedmdesátých narozenin. Tehdy byl zdráv a v plné síle. Nikdo jsme netušili, že po necelých čtyřech letech se začne projevovat zákeřná nemoc a bohužel přivodí konec jeho života. Přestože ho nemoc postupně omezovala fyzicky, jeho zájem o věci a elán nikdy nepolevily. Viděl jsem před sebou skutečného hrdinu, který s obrovským nadhledem zvládal i nejtěžší situace, které mu osud přinesl,“ říká režisér a scenárista Jan Mudra.

Na podzim roku 2024 obdržel Cyril Höschl Cenu Neuron za mimořádný přínos v oblasti péče o duševní zdraví či psychiatrického výzkumu a za popularizaci oboru. Celý život systematicky usiloval o destigmatizaci lidí s psychiatrickými onemocněními a o změnu systému péče o pacienty. Osobně cítil velké uspokojení zejména z vybudování Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech.

Související

Psychiatr Cyril Höschl podlehl dlouhé nemoci. Bylo mu 75 let

Poslední měsíce jeho života silně poznamenala rychle postupující těžká nemoc. Profesor Cyril Höschl navzdory tomu souhlasil s natáčením a režisér Jan Mudra se snažil citlivě zachytit jeho poslední okamžiky, úvahy a také postřehy a vzpomínky jeho nejbližších, kolegů a přátel.

„V osobnosti Cyrila Höschla jsem vždy vnímala propojení špičkového vědce a hlubokého humanisty. S dokončením jsme ale váhali, když onemocněl. Pomohl nám sám pan profesor Höschl, který věděl, co přichází, a přesto, nebo právě proto se rozhodl svůj osud sdílet. Snímek tedy není pouhým životopisem, zaznamenává obdivuhodný souboj odvahy, pokory a neutuchajícího intelektu s neúprosnou diagnózou, což je nesmírně posilující, jako by chtěl ostatním pomoci čelit strachu z vlastní zranitelnosti a pomíjivosti. Je to jeho poslední přednáška i odkaz nejen o vědě, ale o samotném bytí v jeho úplnosti,“ přibližuje okolnosti natáčení filmu dramaturgyně Rebeka Bartůňková.