Reklama
Reklama

Charlie z Růže pro Algernon i Jíra z pohádky. Herec Jan Potměšil se nevzdával

Ve věku šedesáti let ve čtvrtek 16. dubna po delší nemoci zemřel filmový a divadelní herec Jan Potměšil. Přestože byl po těžké autonehodě od svých 23 let upoután na invalidní vozík, herectví se nikdy nevzdal.

Reklama

Jeho tvář se před filmovou kamerou poprvé výrazněji objevila už v roce 1976, kdy si jako desetiletý zahrál v psychologickém snímku Jakub. Ale předtím se už v osmi letech ukázal v jedné epizodě seriálu Bakaláři po boku Vladimíra Menšíka. Koncem 70. let si pak zahrál v dobrodružném Tajemství Ocelového města nebo v rodinném snímku „Neohlížej se, jde za námi kůň!“. Herectví nechtěl opustit, a tak se rozhodl pro studium DAMU.

V jedenadvaceti letech se dostal do povědomí veřejnosti díky hlavní roli v dnes již kultovním snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid, kde si zahrál naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich. V tomtéž roce 1987 se objevil také v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci či ve filmu Karla Smyczka „Proč?“.

Nečekaný zlom v životě Jana Potměšila však přišel v prosinci 1989, kdy se vracel do Prahy z revolučních demonstrací v Ostravě a při těžké autonehodě utrpěl vážná zranění, jejichž následkem byl doživotně upoután na invalidní vozík. Přesto se po dlouhém léčení během 90. let k herecké profesi vrátil.

Objevoval se zejména na divadelních prknech. Jako kmenový člen spolku Kašpar hrál v Divadle v Celetné. Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal cenu Alfréda Radoka a oceňován byl i za své výkony v inscenacích Růže pro Algernon nebo Hamlet. Příležitostně se vracel i na filmové plátno (např. ve snímku Bolero či v komedii Marka Najbrta Prezident Blaník).

Reklama
Reklama

V 90. letech a po přelomu milénia hrál také v seriálech, jako např. Detektiv Martin Tomsa, Pojišťovna štěstí, Eden nebo Život a doba soudce A. K. V srpnu 2004 se Potměšil oženil s novinářkou a PR manažerkou Radkou, za svobodna Prchalovou. Společně vychovávali syny Šimona a Jana. Za svou občanskou statečnost získal Cenu nadace Pangea (2000) a Cenu Václava Bendy (2024).

Reklama
Reklama
Reklama