Charlie Kaufman skončil jako Fellini na antidepresivech

Petr Cífka
24. 4. 2009 10:50
Autorská zpověď Synecdoche, New York je pro náročné
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - S režijní prvotinou scenáristy Charlieho Kaufmana to nemá jednoduché nikdo. Synecdoche, New York je film „těžký“ snad na všech frontách. Chystá velmi únavnou podívanou na diváky, nelehkou výzvu skládá před recenzenty – a jeho hlavní postava je tu mučena od první do poslední minuty.

K tomu omílá, jak náročné břemeno s sebou tahají umělci posedlí touhou oslnit svět svým životním dílem. Těžké to má zjevně i český distributor, který název nakonec nepochopitelně nepřeložil.

Outsider píšící hvězdou

Foto: Aktuálně.cz

Kaufmanovi se v minulých letech podařilo to, co se nepoštěstilo ani scenáristickým kolegům s mnohem tučnějšími šeky. David Koepp, John August, David S. Goyer, Paul Haggis, William Monahan, Ted Elliott, Terry Rossio, Roberto Orci nebo Alex Kurtzman, to je jen výsek ze jmen podepsaných pod největšími hity.

Konta se jim prohýbají, hollywoodská politika jim umožňuje dosáhnout čas od času  k oscarové látce a načechrat si peří. Přesto tihle pisálci splývají  spíš v masu námezdních dělníků.

Kaufman jako výrazná persona se stal svébytnou značkou a v jistém směru i hvězdou. Což je ukázkově paradoxní situace, uvážíme-li, že je zamlklý intelektuál s neumělým účesem,  ošoupaným šatníkem a filmografií plnou komerčně neúspěšných snímků. Mohl být něčím jako rockovou hvězdou zámořské scenáristiky, přesto zůstává „jen“ svérázem, na jehož osobité vize vytrvale čeká slušná řádka pátravějších diváků.

Sám sobě režisérem

Foto: Aktuálně.cz

Z počátku Kaufmana provázela pověst originálního šílence. Jeho spletité překvapivé vize navíc režírovali tvůrci jako Spike Jonze (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace) nebo Michel Gondry (Věčný svit neposkvrněné mysli), tedy elitní videoklipaři. Dodávali jeho scénářům na živelnosti a dělali z nich energickou smršť nápadů. Přitom byla za jejich proslulými hrátkami stále cítit Kaufmanova vycizelovaná systematičnost.

Po několika sporech se ale Kaufman osamostatnil a Synecdoche, New York už realizoval sám. Jen to umocňuje pocit, že se pustil do ryze osobní výpovědi, do projektu o sobě – a pro sebe. Každý takový soud je pochopitelně ošemetný, tím spíš, když jej recenzenti vykonávají z druhé strany oceánu od počítače.

Kaufman může mást, o jeho nitru víme jen to, co propustí do médií. Publikum navíc vždycky tíhlo k tomu domýšlet si spojnice mezi tvorbou a osobním založením autora – a že právě Kaufmanovo dílo k tomu ustavičně vybízí.

Foto: archiv

V jeho předchozích projektech bylo cítit skepsi vůči technologickému pokroku, vůči překotně supermoderní, superkrásné a jinak přívětivé době, k níž Kaufman nabízel špinavější alternativu. Unikátní výpovědí se stala Adaptace, ve které mistrovsky tematizoval a rozvedl své kreativní tápání.

„Synekdocha“ protahuje linie Kaufmanovy předchozí tvorby, zesiluje je, ale jejich spletitou změť činí ještě nepřehlednější a nepřístupnější. Nikdo ji nepročistil, nezpestřil a nenadlehčil. Trýznění Kaufmanova alter ega - tedy trýznění sebe sama - je koncentrované a bez úlev.

Bolestínek a neurotik

Jeho nová figurka na hraní se jmenuje Caden Cotard (oscarový Philip Seymour Hoffman). Kdo si vygoogluje Cotardův syndrom, „vzácnou duševní poruchu, při níž se postižený domnívá, že mu chybí nějaký tělesný orgán, případně více orgánů, nebo že je dokonce mrtvý“, tomu netřeba přibližovat, že Cotard je hypochondrický divadelní režisér, jenž zvládne být bolestínkem tělesným, intelektuálním i emocionálním.

Foto: archiv

Na počátku zosobňuje prototyp newyorského neurotika, který se chystá realizovat velké dílo. Čelí svým ambicím, vlastním očekáváním i předpokladům okolí, potýká se se zájmem přítulných hereček i fešné pokladní. A přitom si nedokáže udělat pořádek ani v rodině, ani ve vlastní hlavě.

Partnerka mu zmizí do Evropy a odtáhne s sebou i dcerku; a aby rána na mužském egu byla maximálně hluboká, má v tom prsty rodinná lesbická kamarádka. Ponížení je dokonalé. Litanie o impotenci tvůrce, otce i manžela se může rozjet naplno.

Znovu v ní na sebe strhává pozornost Kaufman-scenárista. Odjakživa ovládá všechny kompoziční postupy a poučky, navíc je rád obrací a dovádí ad absurdum. Vytrvale dává najevo sečtělost a rozhled, což film zformovalo v hustý spletenec významů, symbolů, přesmyček i pomrknutí.

Neplatí tu časové zákonitosti, neodlišuje se realita od halucinace, surreálno se zdánlivě volně mísí s fantasmagorií. Svět Cotardovy marnosti není omezen a ve své bezvýchodnosti nezná hranic.

Chce to velkou porci divácké empatie, aby člověk bez ustání slídil po plátně a rozklíčovával každou narážku na Prousta, každé ohlédnutí do městečka Schenectady, probíral se bizarními vizemi a pídil se po smyslu toho, jak se nedokončené umělecké snažení mísí s Cadenovým mizerným „skutečným“ životem.

Foto: archiv

Kaufmanův film má potenciál fascinovat sofistikovaností a složitostí; v základech se však po celé dvě hodiny nemění. Hned zkraje najede na monotónně truchlivou notu a tu repetitivně rozvíjí a prohlubuje. Může být nazýván mistrovským dílem, stejně jako sebetrýznivou onanií pohlcenou do sebe.

Doporučit ho vážně nelze

Je to legitimní, i když nepohodlný, únavný až vyčerpávající způsob, jak zachytit rozvrácenou duši unaveného a vyčerpaného umělce, který nikdy nedošel klidu. Synecdoche, New York je dobré vidět, ale není příjemné se na ni koukat. Vysiluje a při své stereotypní a neprostupné struktuře nedovolí vyvázat se z deprese.

Ano, ten film se vyplatí neminout a dobře se o něm přemítá, ale doporučit jej ke zhlédnutí jednoduše nejde – nepřeji nikomu mít ty dvě trpitelské hodiny (nebo spíš martyrium celého Cotardova života) před sebou.

 Synecdoche, New York je uměleckou zpovědí na dřeň. Připomíná tak trochu Felliniho 8 a ½ - jen s opačným znaménkem a na antidepresivech. Cotard jich má celou hrst, ale nevypadá to, že by zabíraly; Charlie Kaufman má snad v životě větší štěstí.

Vyžerte si to s ním, milí diváci, jen tak mu porozumíte. Snad u toho na rozdíl od něj nezmagoříte.

Synecdoche, New York
Synecdoche, New York
Žánr: Drama, Komedie
Režie: Charlie Kaufman
Obsazení: Jennifer Jason Leigh, Philip Seymour Hoffman, Michelle Williams, Samantha Morton, Catherine Keener, Emily Watson ad.
Délka: 124 minut
Premiéra ČR: 23.04.2009
 

Právě se děje

před 1 hodinou

TOP 09 povede do voleb Pekarová Adamová, schválil výbor

TOP 09 v rámci koalice Spolu s ODS a KDU-ČSL povede do sněmovních voleb předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová, která bude zároveň v čele společné kandidátky v Praze. Výkonný výbor dnes večer schválil kandidáty pro všechny kraje, informovala strana po skončení jednání. Debata se podle informací ČTK vedla zejména o pražské kandidátce, kde členové výboru prohodili kandidáty na třetím a čtvrtém místě.

Zdroj: ČTK
Další zprávy