reklama
 
 

Čeští turisté zažívají v Severní Koreji padesátá léta

5. 3. 2009 12:10
Vítejte v Absurdistánu, pardon, v KLDR!

Recenze - Korejskou lidově demokratickou republiku, zemi se čtvrtou nejpočetnější armádou na světě, může ročně navštívit jen několik málo tisíc turistů. Čechům se taková šance loni naskytla teprve podruhé za posledních dvacet let.

Všichni ale museli splnit velmi striktní podmínky svých hostitelů. Na omezení osobní svobody a systém preventivního zastrašování přistoupila i dokumentaristka Linda Jablonská, která v kinech zaujala svým absolventským snímkem o mladých komunistech a konzervativcích Kupředu levá, kupředu pravá (2006).

Když ji severokorejský režim do země nepustil jako novinářku a filmařku, vyrazila jako turistka spolu s dalšími osmadvaceti Čechy. Vyzbrojena jen dvěma malými turistickými kamerami a jednou o něco větší kamerou "osmičkovou".

Průvodci, tedy jedna překladatelka, dva tajní policisté a řidič, skupinu šest dnů vozili po nejreprezentativnějších místech země - palácích kultury, kde pionýři zpívají o kráse, moudrosti a prozíravosti svého vůdce, vojenských muzeích, která oslavují odvážné vojačky, jež takřka holýma rukama sestřelovaly americká letadla.

Čtěte také:
Já jsem ve filmu o KLDR ani nechtěla být nestranná!

Po obřích knihovnách, v nichž náhodou sedí jen dva vojáci, květinářstvích, v nichž se za tvrdé valuty prodávají semínka červených kimirsenek a fialových kimčongilek (nebo naopak?), a památnících s obřími sochami moudrého Kim Ir-sena, k nimž je třeba přistupovat v organizovaných dvojstupech, s květinou a v předklonu.

Oficiální obraz tak, jak se ho snaží světu prezentovat politická garnitura, je ale jen jednou linií příběhu; druhou je reakce českých turistů na realitu, s níž se sami za minulého režimu víc než důvěrně potkávali.

Podmínky pro turisty:

Podmínky pro turisty:

1) Do země se nesmí dovážet mobilní telefony, přístroje GPS a teleobjektivy větší 150 mm

  • 2) Fotografování či natáčení z vlaku či autobusu je striktně zakázáno
  • 3) Není možné se vzdálit od skupiny či vycházet sám z hotelu
  • 4) Hotelové pokoje mohou být odposlouchávány
  • 5) Průvodce nese zodpovědnost za chování turisty před vyššími orgány
  • 6) Někteří z přidělených průvodců mohou rozumět česky
  • 7) Průvodci jsou jediní Severokorejci, se kterými turista může přijít do kontaktu
  • 8) Pokud průvodce naznačí, že není dobré se na nějakém místě zdržovat, je třeba ho neprodleně poslechnout
  • 9) Jakýkoli projev kritiky či neúcty vůči Velkému vůdci může být trestně postihován, trest ovšem primárně nedopadá na turistu, ale jeho průvodce
  • Jejich očekávání před odjezdem na korejský poloostrov, první nevěřícný kontakt s realitou - šesti- a osmiproudé dálnice, po nichž se autobus českých turistů řítí zcela osamocený! - i  záchvěvy první paranoi z toho, co všechno si mezi sebou mohou říkat a jaké tresty jim za to eventuálně hrozí.

    A přes družbu u mezinárodně srozumitelné a oslovující slivovice až po smích nad absurdními situacemi, do nichž je jejich průvodci ženou.

    Uvážím-li, jak uzoučký prostor Jablonská k práci měla, odvedla skvělou práci. Zatímco severokorejský režim se z pokrytectví usvědčuje víceméně sám a Jablonské stačí mít "jen" zapnutou kameru, čeští účastníci zájezdu jsou vystaveni tvrdé morální zkoušce. Mají se poklonit obřímu bronzovému tyranovi? Navíc před objektivy kamer?

    A ať už se rozhodnou jakkoli, jak to vysvětlí divákům - anonymním, ale o to nekompromisnějším soudcům, pohodlně usazeným statisíce kilometrů daleko v českém kině?

    Morální vrchol snímku, z něhož až mrazí, je pak vystřídán hořce ironickou tečkou - to když výletníci KLDR konečně s úlevnou radostí opouštějí a realitu jiného komunistického státu, Číny, přijímají málem jako vrchol svobody a demokracie.

    Jablonská celkem statečně čelí i technickým limitům snímku. Mohla natáčet jen na dvě malé turistické kamery a jednu kameru poloprofesionální. Proto velmi často stříhá a střídá nepřiznaný a přiznaný formát videa s nápisem REC - přičemž pocit "domácího videa" šikovně rozbíjí i hudbou, ať už tou severokorejskou, oficiálně pompézní, či tuzemskou, příjemně alternativní, kterou dodala kapela Francois Pignon.

    Dokument Vítejte v KLDR! určitě neříká všechno o zemi, v níž jsou podle organizací na ochranu lidských práv krutou každodenní realitou koncentrační tábory, mučení, popravy a chemické pokusy na lidech.

    Českému divákovi nicméně dává jedinečnou možnost vyrazit v historii vlastní země proti proudu času a na dvaasedmdesát minut si znova na vlastní kůži prožít (tu hezčí) část 50. let.

    Jablonská se navzdory vyjádření, že rozhodně nechtěla být nestranná, neprezentuje jako zapálená ochránkyně lidských práv ani vyhraněná politická aktivistka, ale především jako bystrý pozorovatel.

    Nevynáší žádné soudy, nemanipuluje realitou, do filmu zvenčí nevnáší žádný argument, kterému by osobně ona či její hrdinové nebyli přítomni. "Jen" se dívá, ptá a poslouchá.

    Vítejte v KLDR!, ČR 2009. Režie Linda Jablonská, kamera David Cysař, Linda Jablonská, střih Jakub Voves, hudba Francois Lignin. 72 minut. Premiéra v ČR: 26. února 2009.

    autor: Jaroslav Sedláček | 5. 3. 2009 12:10

      Pokračujte dál

      Hlavní zprávy

      reklama
      reklama
      reklama
      reklama
      reklama
      reklama