Cesta z drogového dna. Mallory pomohl i Jiří Bartoška

David Kohout
21. 7. 2015 13:41
Nejnovější snímek Heleny Třeštíkové vznikl časosběrnou metodou a zachycuje třináct let boje Mallory se společností, ulicí i její snahu vrátit se zpět do "normálního" života.
Foto: YouTube

Praha – Nejdříve drogy, potom ulice. Mallory není jen film o vypořádání se s historií bývalé narkomanky nebo příběh o životě ve starém nepojízdném autě. Mallory je cesta, která diváka zavede na samý okraj společnosti. Film má premiéru tento čtvrtek. 

Mallory Neradová, ústřední protagonistka dokumentu, dnes studuje a chce se stát sociální pracovnicí. Každý den je v kontaktu s lidmi, kteří často balancují na samé hraně Nuselského mostu. Pocity samoty a zoufalství dobře zná. "Do nějakých dvanácti třinácti let jsem byla jedináček. Když se narodil bratr, tak se všechna pozornost obrátila k němu. Takže jsem se snažila najít jiné přátele. Ti mě sice poslouchali, rozuměli mi, jenže brali drogy. A já si myslela, že pokud to neudělám, tak mezi ně nikdy nezapadnu. Tak to vše začalo," vypráví Mallory.

Přestože filmový příběh začíná tematicky na Nuselském mostě, ten její je spojen s tím nejstarším, který se klene nad Vltavou. "Procházela jsem se po Karlově mostě a somrovala od kolemjdoucích peníze na jídlo, ubytovnu a drogy. Byla jsem v sedmém měsíci těhotenství," pokračuje Mallory.

Při žebrání pak narazila na Jiřího Bartošku. "Požádala jsem ho o peníze. Když se mě zeptal, na co je chci, pověděla jsem mu celý svůj příběh. Začali jsme si povídat. Mluvil se mnou hezky, neodsuzoval mě a řekl mi, že pokud myslím své rozhodnutí vážně a opravdu hodlám změnit svůj život, ať se za ním zastavím," vzpomíná.

Až dlouho poté si Mallory uvědomila, jak stěžejní setkání to pro ni nakonec bylo. Začala dlouhá cesta odvykání z drogové zavilosti. Návrat do společnosti byl chvílemi drsný. "V komunitě a doléčováku mě naučili zvládat chutě i stres při výchově dítěte. Venku v realitě to bylo bohužel jiné. Spousta překážek, samota, nedůvěra okolí, velké úsilí a minimální výsledek," doplňuje Mallory.

Jeden z nejtěžších bojů pak sváděla s úřady. Chtěla získat sociální byt, ale musela mít stálý příjem ze zaměstnání. "Jak si ale mohu sehnat zaměstnání s malým dítětem a bez střechy nad hlavou?" ptá se sama sebe.

Poslední šancí, jak získat střechu nad hlavou, byl pokus nastěhovat se do holobytu v komplexu pro neplatiče. Další problém: Mallory nebyla neplatič. Nakonec se jí podařilo sehnat práci v baru a její šéf jí nabídl podnájem, za který ale utratila celý plat. Z práce tedy chodila bez výplaty jen s tím, co jí dali hosté v podobě dýšek.

Navzdory všem peripetiím se jí nakonec podařilo vrátit se do společnosti a pomoct přitom jiným v nouzi. "Napadlo mě to už ve fázi doléčování. Chtěla jsem pomáhat – až si budu jistá sama sebou. Tak nějak vrátit světu tu možnost vstát z popela," vysvětluje, proč se rozhodla vystudovat obor sociální pracovnice.

Mallory není Katka

A jestli její život připomíná hrdinku z jiného časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové? Mezi Katkou a Mallory se určitě dá najít spousta podobností, jedna zásadní je však od sebe odděluje. "Znám Katku osobně. Naše situace na drogách nejspíše byla stejná. Ta beznaděj. Akorát že na rozdíl od Katky jsem se rozhodla jít jinou cestou. Možná je to tím, že jsem měla na to víc času než Katka. Taky více dospět. Nemůžu soudit, jak to s ní dopadne," říká Mallory.

Svému synovi Kryštofovi by pak ráda skrz snímek vzkázala, že pokud si člověk umane, tak se dá zvládnout ledacos, jen se nevzdávat. "I když to celé se mnou prožíval odmala, ráda bych mu filmem sdělila, že Neradovi se zkrátka nevzdávají a on je přece taky Nerad. Tak ať nikdy nehází flintu do žita," dodává hlavní protagonistka dokumentu, který na 50. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech vyhrál Křišťálový glóbus pro nejlepší dokument. 

Moji hrdinové nesmí říkat fráze a klišé, tvrdí dokumentaristka Helena Třeštíková. Hrdince nového filmu Mallory se snažila pomoct, sháněla byt. Chtěla by, aby film rozpoutal debatu o sociálním bydlení | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 22 minutami

Kosovo uznává méně než 100 ze 193 států OSN, uznání stáhla Ghana

Uznání Kosova už stáhlo 16 zemí, a nezávislost této bývalé jihosrbské provincie tak nyní podporuje méně než 100 ze 193 členských států OSN. O víkendu přišla do Bělehradu příslušná nóta z Ghany, informovala agentura Tanjug.

Srbsko tím zaznamenalo další úspěch ve svém diplomatickém úsilí přesvědčovat země, které uznaly nezávislost Kosova, aby od tohoto svého rozhodnutí ustoupily. Priština to ostře kritizuje a loni kvůli snaze Srbska o její diplomatické blokování zavedla stoprocentní cla na dovoz srbského zboží.

Zdroj: ČTK
Další zprávy