Praha - Čím může překvapit ceremoniál udílení výročních filmových cen Český lev? Že si bude hrát na serióznost bez extravagancí.
To vlastně platí i pro výsledek: ceny si mezi sebou vyrovnaně a zdánlivě státotvorně nakonec podělily hned čtyři filmy.
Vratné lahve získaly z devíti nominací cenu za scénář pro Zdeňka Svěráka a za režii pro Jana Svěráka, Tajnosti - které ovšem Jan Svěrák produkoval a měly ještě o nominaci víc - získaly dvě sošky, za nejlepší film roku a kameru.
Podivná Edith Piaf
Václav Jiřího Vejdělka uspěl v obou mužských hereckých kategoriích: sošky si odnesli Ivan Trojan a Jan Budař, kteří ztvárnili role bratrů.
Tři ceny pro koprodukční snímek Edith Piaf (La Mome), který slavil úspěchy na francouzských Césarech i Oscarech, působily mezi ostatními nominovanými a oceněnými nekoncepčně.
|
Čtěte také: ROZHOVOR: Ten, který tančí se sponzory OHLASY: Svěrák nebyl zklamaný, Vejdělek šel plodit SZENAM: Přehled všech vítězů a nominovaných PROGNOZA: K objetí Českého lva má nejblíž Jan Svěrák |
Český produkční podíl na filmu činí pětinu a umělecký podíl v hlavních profesích je nulový. Akademie by se měla znovu zamyslet nad pravidly a ne marně předstírat světovost.
Je trochu podivné udělit filmu postavenému na starých písních cenu za hudbu, jejíž partitura zabírá pouhých pár minut, za zvuk, na nějž měla zahraniční velkoprodukce mnohem lepší podmínky, než může mít libovolný český štáb.
A oscarová Marion Cottilardová stěží mohla být poražena českou soupeřkou. Iva Bittová v Tajnostech tak byla zřejmě ochuzena o ocenění, jež by za jiných podmínek měla téměř jisté.
Po jednom Lvu si rozdělily snímky a bude hůř Petra Nikolaeva, jenž byl překvapením nominačního večera (střih), Gympl Tomáše Vorla (ženský herecký výkon ve vedlejší roli pro Zuzanu Bydžovskou) a Jedné noci v jednom městě Jana Baleje (výtvarný počin).
Nepříjemné chvilky zasloužilých umělců
Při absenci svěžího debutu Pusinky, na nějž Akademici trestuhodně zapomněli, byl jinak večer dosti předvídatelný a nevzrušivý.
I když ona serióznost byla od producenta Petra Vachlera a moderátora Jaroslava Duška samozřejmě jen jemná hra, v níž se do zdánlivě uhlazeného večera dostávaly podvratné momenty.
Bizarnost, absurdita a dada momenty prosakovaly každou minutou a pro mnohé diváky - stejně jako pro některé oceněné - mohlo být matoucí, co je připravený jazykový vtípek a trapas, co nezáměrný zmatek a co povedená, či nepovedená improvizace.
Hlavní letošní inovace spočívala v tom, že se před předáváním na jevišti shromáždili všichni nominovaní, dostali desky a jeden z nich přečetl vítěze.
Tento systém v rámci předjednaného kamarádství eliminoval projevy zklamání, na druhou stranu jen dokázal, že mezi českými filmy žádná skutečná konkurence neexistuje.
Jako každý rok jsme se dočkali i několika nepříjemných projevů zasloužilých umělců. Tentokrát si své chvilky vybrali Pavel Landovský, který zřejmě na chvíli nepochopil, že Lva nezískal on, ale kolega Budař - "který byl v tu chvíli na záchodě" a trofej mu pak zapůjčil.
Bohužel trochu smutně působilo i kázání Vojtěcha Jasného, jenž převzal od ministra kultury cenu za celoživotní dílo: neuvědomil si, že cokoli, co se v tomto večeru řekne, může být chápáno spíš jako vtip.
Pozdrav pro Vesmírné lidi
Etudu na téma lehká senilita sehrál - ovšem velmi profesionálně - Zdeněk Svěrák, když vysvětloval, že si na každou kategorii připravuje jinou řeč, ale momentálně zapomněl, za co právě vyhrál.
Navzdory ubezpečování, že ceny se obejdou bez sprosťáren a dvojsmyslů, jsme se od jednoho z nominovaných střihačů dozvěděli, že "s tolika režisérkami zase nestřihal".
Nic ovšem nemohlo předčit strašlivé čtené komentáře k anketám na iDNES, které nejsou ani absurdní ani dada, jen zoufale vycucané z nevtipné paty.
Naproti tomu scénky se slepým dětským pianistou Robertem, jež trochu hraničily se zneužíváním postiženého, měly zábavně nekorektní nádech pohybu na hraně, který Dušek umí a rád testuje.
Každopádně bylo zřejmé, že přítomní členové francouzského štábu Edith Piaf moc nechápali, co se kolem nich děje, a jistě o našem podivném švejkovském národě budou vyprávět doma.
Pro pochopení výroku Petra Vachlera "Co znamenal Gándhí pro Indii, znamenají diváci pro český film" však zřejmě nestačí příslušnost k jakémukoli národu - kromě Vesmírných lidí.cz.
To ovšem částečně platí i pro českou kinematografii.
