Aktuálně.cz: Co říkáte tomu, že filmově bylo téma českých legionářů na Sibiři stále opomíjeno, navzdory všemu hrdinství, významu a dobrodružství, které se v tom příběhu skrývá?
Petr Nikolaev: Přesně z toho důvodu chci natočit film. Cítím to jako osobní povinnost, protože můj dědeček byl legionář popravený za heydrichiády. Ale s producentem Jiřím Prušou to cítíme i jako velký dluh těm hochům, kteří pokládali životy a na něž se zapomnělo. Teprve teď se stoletým výročím se o nich začíná mluvit, ale kdybychom se zeptali průměrného Čecha, kdo to byli legionáři, tak bychom se patrně mnoho nedozvěděli.
Čeští legionáři v Rusku
Legie v Rusku byly jednotky složené z dobrovolníků, kteří se hlásili do carské armády a vytvořili Českou družinu. Ta se postupně přeměnila v Československé vojsko na Rusi o síle tří divizí. Legionáři se vyznamenali zejména v bitvách u Zborova a Bachmače proti rakousko-uherským a německým vojskům. Převzali kontrolu nad Transsibiřskou magistrálou, kterou drželi v bojích proti Rudé armádě i s pomocí 63 vlaků o 40 vagonech. Do vlasti se vrátili po strastiplném putování na lodích plujících z Vladivostoku.
Zdroj: ČTK
Jiří Pruša: Je to jednoduché. Většina legionářů přicházela z rakousko-uherské armády, takže Rakušané a Němci se na ně dívali jako na zrádce. Pak když v roce 1939 přišel Hitler, tak legionáři zase byli první na ráně. A jelikož na Sibiři bojovali proti bolševikům, kteří se jich velmi obávali, první na ráně byli i po nástupu komunismu. Celá legionářská tematika se dostala pod pokličku a až do začátku 90. let se o ní nesmělo mluvit.
A.cz: Máte film načasován na sté výročí konce 1. světové války? Kalkulujete s tím, že legionářské téma bude i díky výročí lidi zajímat?
Petr Nikolaev: Ano, přesně tak. Když jsme se bavili s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem, tak říkal, že jestli se to nepovede teď, tak už nikdy. Kujeme železo, které bylo hodně vychladlé. Filmu jsme již dokázali vytvořit prostředí, ve kterém u veřejnosti začalo téma legionářů rezonovat. V rámci příprav jsme byli letecky nad Zborovem, projeli jsme vlakem Transsibiřskou magistrálu a o všech věcech jsme lidi průběžně informovali.
A.cz: Když jste byli na Transsibiřské magistrále, obhlíželi jste si i možné exteriéry pro film? Nebo o natáčení v Rusku neuvažujete?
Jiří Pruša: Rusko jsme zvažovali. Ale tyto myšlenky nás brzy přešly, když Petra (Nikolaeva) v Čeljabinsku zatkli. Víte sami, jaká situace tam pak byla s panem Gazdíkem a jeho delegací. Navíc by to bylo asi hodně drahé, všechny ty bumážky, co by se musely platit.
Petr Nikolaev: Já bych to řekl stručně a jednoduše: Těch pár břízek a nějakou řeku si tady najdeme taky. A Vladivostok, Samara? To jsou dnes moderní města, z filmařského hlediska úplně nepoužitelná. O naší výpravě na Sibiř již máme natočený dokumentární film, který by v dohledné době mohla odvysílat Česká televize.
A.cz: S jakými reakcemi na české legionáře jste se v Rusku setkali?
Petr Nikolaev: Legionáři jsou vnímáni skoro bez výjimky negativně. Mysleli jsme si, že komunistická minulost už je tam skutečně minulostí, ale bohužel to tak není. V Rusku jsou v podstatě dva nejpopulárnější Češi: Jaroslav Hašek a Miloš Zeman.
Jiří Pruša: V Samaře se náš stát snaží už několik let postavit malý pomníček legionářům. Za pět let se podařilo tam mít jen piedestal. Samarští politici jsou zkrátka trvale proti.
A.cz: Z jakých pramenů vycházíte ve scénáři?
Petr Nikolaev: Museli jsme se scenáristou Miroslavem Oščatkou prostudovat stovky tisíc stran, proto to trvalo tak dlouho. Pročetli jsme kroniky, romány, deníky, fotografie. Spolupracujeme s odborníky na tuto historickou etapu a konzultujeme jednotlivé věci.
A.cz: Do jaké míry usilujete o dokumentární věrnost a do jaké míry půjde o uměleckou licenci?
Petr Nikolaev: Četl jsem někde, že režisér filmu Baader Meinhof komplex (snímek o násilnostech v Německu 70. let - pozn. red.) prý dokonce i počítal vystřelené náboje, aby jich bylo přesně tolik jako při atentátu. Z hlediska filmařského je to blbost. Já takto nepostupuji a jsem podstatně velkorysejší.
Jiří Pruša: Skalním historikům samozřejmě takovýto přístup vadí, mají dojem, že musí vše být naprosto přesné. Problém této přesnosti a detailu je ten, že vše zůstane v historických knihovnách a národ to nikdy neuvidí. Náš cíl je formou atraktivního filmu, který možná nebude mít ten přesný počet výstřelů, přinést do národa znalost celé věci.
A.cz: Kdybyste přístup k natáčení o legionářích měl srovnat s natáčením filmu Lidice…
Petr Nikolaev: Také neodpovídal skutečnosti do úplně posledního detailu. Podstatné ale bylo, že snímek rezonoval u mladých lidí, vzbudil zájem o dané téma. Šlo o to, vytvořit u lidí povědomí o Lidicích.
A.cz: Sledujete filmem i takové věci jako třeba posílení české národní hrdosti?
Jiří Pruša: Ano, přesně tak. My si furt říkáme, že jsme takoví Švejci. To je ale pěkná blbost, když si vezmete, co naši chlapci na Sibiři dokázali za odvážné kousky, které obdivoval celý svět, je to neuvěřitelné. Je to i trochu náš boj proti švejkovství. Kdyby se tohle odehrálo v americké historii, tak už má Hollywood natočeno deset filmů a celý svět nad snímky žasne, jak jsou ti Američané šikovní a hrdinští. Ale že jsme to my, tak přešlapujeme na místě. Chci film dostat na světové promítání, protože jde o národní záležitost, protože nic takto velkého se v novodobé české historii neudálo. Transporty legionářů, kteří se vraceli přes USA, tak je na každé zastávce Američané vítali.
A.cz: Slibujete si od filmu Legionáři tedy i nějaký přesah směrem k Čechům a k jejich smýšlení?
Petr Nikolaev: Ano. Máme to sebevědomí. Chceme, aby snímek měl parametry světového filmu. A hlavně se chceme přihlásit o podíl na úspěchu legionářů. Je to velká chyba Čechů, že si své zásluhy nehájí.
Jiří Pruša: Nemáme v národní mentalitě, abychom cítili hrdost. Pokud tento film někoho nezvedne, tak pak už nevím.
A.cz: Jak těžké bylo shánět finance? Plánujete rozpočet sto milionů korun…
Petr Nikolaev: Bylo to náročné a ještě nemáme úplně vyhráno. Zažili jsme spoustu hezkých řečí a málo skutků. O právu na vznik filmu naprosto nepochybujeme. Když hájím náš projekt, tak trochu nesnáším odpor a možná vystupuju trochu kontroverzně. Tři roky jsme chodili po různých institucích s projektem, který byl zcela konkrétní, měl hlavu a patu a byl státotvorný, ale setkávali jsme se buď s vlažným přístupem, nebo sice velkým nadšením, ale nic z něho. Tak jsme je začali masírovat médii a najednou jsme byli pro ně důležití a začali něco konat. Takže teď jsme ve fázi, že nás už prostě nezastaví.
A.cz: Kdy se tedy začne točit a kdy plánujete premiéru?
Chtěli bychom začít točit koncem tohoto roku. Ideální by bylo, kdyby byl film hotov na konci roku 2017, kdy bude akorát sto let od bitvy u Zborova.
