Carrie Fisherová se narodila do světa šoubyznysu. Její matkou byla herečka Debbie Reynoldsová, jejím otcem zpěvák Eddie Fisher, oba populární entertaineři. "Jsem produktem hollywoodského incestu. Když se spolu dají dohromady dvě celebrity, na mně vidíte, co vznikne," komentovala to sama.
Když jí byly dva roky, opustil otec matku kvůli slavné Elizabeth Taylorové. Dlouhá desetiletí se s ním neviděla, přesto se o něj před jeho smrtí v roce 2010 osobně starala. Už tento kus historie odhaluje její neobyčejnou náturu.
Většinu života strávila jako oběť slávy a nejvíc tomu věřila právě ona. Zmařenost svého potenciálu sama připomínala a nejednou prohlásila, že jí role ve Star Wars připravila o méně hvězdnou, ale konzistentnější kariéru, jakou mohla mít, kdyby nebyla uvězněna v předaleké galaxii. "Leia mě provází jako vágní puch," tvrdila.
Trvala na tom, s různým důrazem v různých chvílích, že jí George Lucas neúmyslně ukradl život. Spolu se svou nevázaností a komplikovaným zdravotním stavem tím živila časté veřejné mínění, že krom jediné velké role nic dalšího nedokázala a je vlastně troskou.
Rovněž pochybovala, že ona role byla dost dobrá v porovnání s hrdinným Lukem Skywalkerem a charismatickým Hanem Solem. A přestože její brzká smrt jako by tento obraz padlé hvězdy završila, je třeba říct, že v obojím se o sobě pletla. Dokázala toho víc než dost.
O trochu víc než ostatní
Jistě se nestala velkolepou stálicí jako Harrison Ford ani netěžila ze svého hitu jako Mark Hamill, uplatnění ale našla. Dohlížela na mnohé filmové scénáře a v menších rolích se pravidelně objevovala před kamerou. Napsala dokonce tři autobiografie, podle jedné z nich vznikla na Broadwayi divadelní hra pro jednu osobu, v níž sama vystupovala. Od mládí měla cit pro literaturu, četla klasiky a psala poezii. A v neposlední řadě i přes nestálý milostný život vychovala dceru Billie Lourdovou, s níž měla dobrý vztah. Rozhodně nestrávila život s rukama v klíně.
Jejím problémem bylo právě to, že to nedokázala. Byla vždy aktivní a odmítala se smířit s chodem událostí. "O všem se dá diskutovat. Že to nemusí být příjemné, je další věc." Neměla příliš v lásce svět smetánky Los Angeles, nejspíš právě proto, že mu byla od narození vystavená, a nesnažila se v něm proto nikomu zalíbit. "V Hollywoodu nenajdete opravdovou blízkost, protože jsou všichni tak dobří v jejím předstírání," řekla.
Oproti svým kolegům si veřejně stěžovala, svěřovala se, co jí na produkci Star Wars vadilo a s kým vším se o čem pohádala. Internet je plný seznamů toho, co všechno Fisherová na Star Wars nesnášela, až se zapomíná, čeho si na nich cenila – především svých fanoušků. Brzy měla pověst potížistky, což ji nakonec přivedlo až k nedůvěře v sebe, svůj výkon a svá rozhodnutí. Někdy během natáčení filmu Impérium vrací úder si všimla, že bere "o trochu víc drog než ostatní", což se s roky a diagnostikovanou bipolární poruchou jen stupňovalo.
Mluvila pak otevřeně i o užívání drog, především kokainu, a závislosti na předepsaných lécích. I o drastických léčbách, které podstupovala. Zkrátka se opět ozývala, když ostatní mlčeli, a nechápala, proč je jediná. Za svou otevřenost v tématech drogové závislosti a mentálního postižení si odnesla i řadu ocenění.
Svůj ambivalentní vztah k roli Leiy potvrdila tím, že souhlasila se svou účastí na loňské Síle se probouzí a následujících epizodách. Nešlo však pro ni o návrat po třiceti letech. Roli podle svých slov stejně nikdy nemohla přestat hrát, bylo tedy nakonec uklidňující, že ji opět nějak zúročí před kamerami. Byla navíc ráda v kontaktu s publikem a na generaci svých hvězdných rodičů oceňovala právě to, že se podle ní méně izolovala. Na veřejnosti byla často plná energie a o svých problémech mluvila s nadhledem.
no words #Devastated pic.twitter.com/R9Xo7IBKmh
— Mark Hamill (@HamillHimself) December 27, 2016
Své mladé kolegyni Daisy Ridleyové, jež ztvárňuje v nové trilogii hlavní hrdinku, každopádně řekla, že nikdy nesmí připustit, aby ji filmaři oblékli do otrockého kostýmu, jaký sama přijala v posledním dílu staré trilogie. Odkazovala samozřejmě na víc než na své kultovní kovové bikiny. Fisherová měla obecně dojem, že se nechala zotročit jako herečka, že jako princezna Leia neodvedla nejlepší výkon a dovolila udělat ze sebe stereotyp.
Nebyla stereotyp
Paradoxně, protože Leia je ve skutečnosti dost možná nejkomplexnější postavou staré trilogie, nejvíc se vzpírá škatulce. Zatímco Luke a Han jsou klasickými hrdiny, kteří procházejí tradičním vývojem, právě v Leie se skrývá mnohem víc, než se zdá na první pohled, má nejvíc čím překvapit.
Hvězdné války začínají jejím únosem a nutností ji zachránit, ale od okamžiku, kdy Luke Skywalker otevře dveře její cely, se princezna chopí zbraně a nakonec je plnohodnotným bojovníkem. Její přesná muška už je dnes legendární. Stala se ihned jednou z nejcharismatičtějších ženských figur v popkultuře, dnes může směle stát vedle Ellen Ripleyové nebo Sarah Connorové.
Hlavní zásluhu na charakteristice Leiy má samozřejmě režisér a scenárista George Lucas, jenž se bál, že Star Wars budou moc klučičí, a potřeboval v nich i silnou ženu, aby se měly divačky s kým identifikovat. Původně měla dokonce Leia splynout s Lukem v jednu hlavní postavu ženského pohlaví, což ale nakonec Lucas považoval za příliš radikální. K této myšlence se vrátili až scenáristé sedmé epizody.
Lze ale předpokládat, že tvrdohlavost Fisherové ho přiměla udělat z Leiy ještě o kus větší hrdinku. Její povaha by nejspíš neumožňovala nic jiného. Ať tak či onak, princezna Leia rozhodně nebyla otrokyní, i když se dostávala do jednoho problému za druhým.
Největším prokletím Fisherové bylo, že tomu v mnoha chvílích věřila a jistě i v důsledku své nemoci si nedokázala s klidem vychutnat svůj nesmírný vliv na popkulturu. Vznikl kolem ní obraz padlé hvězdy, ačkoliv byla během své kariéry dál činorodá a aktivní. Její muška sice nebyla tak přesná jako ta princezny Leiy, i ona ale vydržela bojovat sama za sebe. Až do svých šedesáti.
Ve své autobiografii vyjádřila přání zemřít topící se v měsíčním světle, uškrcená vlastní podprsenkou. Média po celém světě vyjadřují sympatie k ní tím, že svým nekrologům dávají právě takový titulek.