Cannes - První skutečný skandál letošního Cannes nabral na síle. Režiséra Larse von Triera, který ve středu při představování svého filmu Melancholia "v legraci" prohlásil, že je nacista a chápe Hitlera, organizátoři nejslavnější přehlídky označili za nežádoucí osobu a vyloučili ho s okamžitou platností z festivalu. Nepomohlo ani to, že se už večer filmař omluvil.
Rozhodnutí bylo přijato na zvláštním zasedání správní rady, které ve čtvrtek ráno svolal prezident festivalu Gilles Jacob. Trierova novinka, která sklidila velmi pochvalné ohlasy, sice zůstává v soutěži, ale záhy přestala podle všeho být jedním z favoritů klání o Zlatou palmu. Pokud by přesto režisér vyhrál, podle jednoho z účastníků schůzky se po něm žádá diskrétnost a nemá si pro cenu chodit.
Je to prý poprvé za 64 let trvání festivalu, co byl někdo takto vyloučen. Trier přitom patřil k miláčkům canneského festivalu; byl tu brán za jednu ze jeho nekompromisních uměleckých ikon, které zde pravidelně uvádějí své filmy. V roce 2000 vyhrál Palmu za svůj Tanec v temnotách.
V komuniké se píše, že festival nabízí tribunu k předvedení děl a k obraně svobody slova a tvorby. Von Trier toho ale využil "k nepřijatelným a netolerovatelným výrokům, jež odporují ideálům humanity a velkorysosti, které tvoří základ festivalu".
Režisér podle generálního zmocněnce festivalu Thierryho Frémauxa vyloučení přijal. V rozhovoru pro Los Angeles Times označil své chování za "idiotské". "Je tou záležitostí rozhozený. Uznal, že festival byl nucen přijmout tvrdý postoj," podotkl.
Frémaux, který se s režisérem dobře zná, vyjádřil nad jeho výpadem o to větší podiv, protože von Trier má za ženu Židovku a v této víře jsou vychovávány i jejich děti.
Konečné řešení
Zmiňovaný skandál se odehrál na tiskové konferenci po novinářské projekci snímku Melancholia. 55letý dánský filmař se netají psychickými problémy a je známý i tím, že v rámci propagace často provokuje. V Cannes nejprve řekl, že s herečkami z filmu Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou „natočí čtyřhodinové hardcore porno". Nicméně s nacistickým žertováním pak očividně přestřelil.
"Dlouho jsem si myslel, že jsem byl Žid a cítil jsem se dobře... Ale naopak se ukázalo, že moji rodiče byli německého původu a že jsem tedy nacista. A měl jsem z toho docela radost," začal Trier odpověď na jednu z posledních otázek. Novináři se ho ptali na německé kořeny, které vyšly najevo v roce 1989 po úmrtí jeho matky, a také na jeho výroky o "vkusu pro nacistickou estetiku".
Jenže tím celý špatně zvolený žert nebyl zdaleka u konce. „Dovedu svým způsobem pochopit Hitlera. Ne že bych schvaloval, co udělal za druhé světové války, ale chápu ho jako člověka, jak se musel cítit na konci o samotě v bunkru,“ pokračoval totiž Trier, když viděl údiv okolí.
Pomalu rudnoucí režisér se pak snažil z tohoto extempore nějak vymluvit, ale přilil ještě olej do ohně, když začal porovnávat Němce se Židy: „Poslyšte, žertoval jsem! Abyste rozuměli, nejsem proti Židům. Soucítím s nimi. Tedy ne všechno, co dnes dělají je správné. Mají taky své problémy... Izrael mě s... Co o mně teď napíšete... Ok, tak jsem nacista,“ prohlásil popletený tvůrce mezi svým smíchem a zaraženým tichem pabujícím mezi spolusedícími.
Vyděšené novináře hned ubezpečoval, že druhou světovou válku neschvaluje, ale na otázku, jestli si dovede představit, že by natáčel velkofilmy, odpověděl: „Stejně jako nacisti dělali všechno ve velkém, mohl bych natočit Konečné řešení."
Vedle sedící Kirsten Dunstová netajila své rozpaky. Se slovy "můj bože" se obracela na francouzskou kolegyni Gainsbourgovou, jejíž otec Serge Gainsbourg byl původem ruský Žid. Po tiskovce pak Dunstová řekla, že Trier "si pustil hubu na špacír" a "měl by teď zalézt pod zem". Na večerním slavnostím uvedení už držela fazonu a usmívala se stejně jako ostatní.
Morální selhání
Organizátoři záhy přispěchali s prohlášením, že napříště už nedovolí, aby platforma přehlídky sloužila k prezentaci takových názorů. Poté Trierovi a spol. zrušili tradiční popremiérovou party. Sám režisér ještě večer uvedl, že „se nechal unést provokací“ a vyjádřil lítost. "Pokud jsem někomu ublížil tím, co jsem řekl na středeční tiskové konferenci, upřímně se omlouvám. Nejsem antisemita ani nemám rasové předsudky a nejsem ani nacista."
Trierovo chování odsoudila ihned i řada organizací. "Jeho vulgární výroky mohly být proneseny v žertu a aby šokovaly. Ti, kteří byli vystaveni brutalitě nacistického režimu, ale nemohou považovat za zábavné připomínání mučení a smrti z tehdejší hrozné doby. Nemůžeme hodnotit jeho film, ale jako člověk von Trier morálně selhal," reagoval Elan Steinberg, místopředseda Amerického shromáždění přeživších holokaust a jejich potomků.
Režisérovy výroky už zřejmě definitivně odsunuly do pozadí jeho nový opus, ve kterém rozvíjí vztah dvou sester a jejich rodiny na pozadí blížící se planetární katastrofy a melancholického smutku. Trier přiznal, že inspirací mu byly jeho vlastní deprese, ale i obdiv k německému romantismu a Wagnerově hudbě, která tu zní z opery Tristan a isolda. Příběh vychází napohled z banálního dramatu, nicméně je obdivuhodné, co z toho velký manipulátor vytěžil.
Labilní lehkomyslná Juliette (Kirsten Dunstová) přijíždí do luxusního zámku svého švagra a sestry Claire (Charlotte Gainsbourg) na svatbu se svým nastávajícím Michaelem (Alexander Skarsgård), když se ale ukáže, že není tím pravým.
Sňatek se zvrhne v řadu hádek a vyřizování účtů v narušené rodině, jejíž členové se za doprovodu svatebních hostů opíjejí a mlsají z opulentního luxusu. Juliette propadá depresi, neboť těžko snáší očekávání rodiny, která ji chce vidět šťastnou. V centru filmu rozděleného na předehru a dva navazující příběhy se pak ocitá zejména vztah dvou sester reprezentujících odlišné přístupy k životu.
Starší Claire je úzkostná žena, která se stará o tyranizující matku, lehkomyslného otce, pedantského muže, dům i dítě. Má všechno, co Juliette nemá, ačkoliv celé její vratké štěstí stojí na závislosti ke manželovi Johnovi (Kiefer Sutherland).
Konec světa
Melancholie zdaleka tak nešokuje a nemá tak mezní ani misogynní náboj jako předchozí Antikrist, kterého Trier v Cannes představil před dvěma lety. V první polovině se film pohybuje v rámci rodinného dramatu připomínajícího postupy Dogmatu 95.
Čtěte také:
Kaurismäki předvedl Cannes pohádku o správném chlapovi
Brad Pitt přivezl do Cannes návod na smysl života
Piráti přepravili z Karibiku do Cannes 3D nudu
Cannes ukazuje papeže i Kim Ki-duka v depresi
Cannes naladil Cimrman v Paříži a morbidní teenageři
Cannes zahájila nová komedie Woodyho Allena
Do Cannes míří Sněhurka, rocková hvězda, bobr i Piráti
V druhé části se rozjede už Trierův stroj na morbidní mystiku zasazenou do monumentálních i potemněle krásných obrazů. V mlze běhají černí vraníci, oblohou bloudí nová planeta. Z uhlazené krásy a architektury dokonale vyvážených záběrů na vás dýchne dokonalá trierovská perverze.
V atmosféře Wagnerovy hudby, podvečerních ohňů a anglické zahrady autor nastiňuje i podobenství o západní společnosti zastoupené nejrůznějšími reprezentanty a příběhy. Sledujeme apoteózu zkaženého světa, který ztrácí smysl existence i lidskost - jak tu několikrát padne.
Zároveň se brání uvěřit tomu, že za okny se blíží jeho zánik, jak Zemi ohrožuje planeta, která se dosud schovávala za Sluncem. Sestry, které se celý život míjely a nenáviděly, sedí na konci světa na kopci, kde si postavily s dítětem primitivní chýši. Ale provokativní poselství mluví i o něčem jiném: lidstvo možná nemusí čekat na katastrofu, stačí se zahubit ještě předtím.
Trier sám si ovšem na zmiňované tiskové konferenci z filmu lehce utahoval. Podle něj některé záběry vypadají příšerně. „Možná je to sračka,“ vypálil do publika. „Samozřejmě doufám, že není. Ale je tu velká pravděpodobnost, že by to mohlo opravdu nestát za to se na takový film dívat.“
