V Cannes vyhrálo uprchlické drama. A politika před uměním

Šimon Šafránek
25. 5. 2015 9:18
68. ročník filmového festivalu neměl jednoznačného favorita, nakonec porota vedená bratry Coenovými udělila Zlatou palmu dramatu Dheepan.
Francouzský režisér Jacques Audiard získal v Cannes Zlatou palmu za snímek Dheepan.
Francouzský režisér Jacques Audiard získal v Cannes Zlatou palmu za snímek Dheepan. | Foto: Reuters

Cannes - Zlatou palmu v Cannes letos získalo francouzské uprchlické drama Dheepan, stříbro si odnesl debut Lászla Nemese Saulův syn (Son of Saul) a cenu za režii získal tchajwanský mistr Hou Hsiao-hsien s minimalistickým bojovým kusem The Assassin.

Porota vedená americkými bratry Coenovými, v níž zasedl třeba i mexický režisér Guillermo del Toro, kanadské zázračné dítě Xavier Dolan anebo herečky Sienna Miller či Sophie Marceau měla letos vcelku složitou úlohu. Vždyť hned jedním z prvních soutěžních snímků byl debut maďarského režiséra Lászla Nemese s názvem Saulův syn. Kinematograficky výjimečné drama vystihuje život v koncentračním táboře tak, jak se to dosud žádnému snímku nepodařilo - na tom se jednohlasně shodla světová kritika, ať už se někomu závěrečné pasáže zdály dlouhé, nebo ne.

Šlo o úder na solar, zážitek, při kterém mrzne krev v žilách, aniž by vás režisér koupal v prvoplánově hrůzostrašných záběrech. Zhruba v polovině festivalu se papírovým favoritem stalo americké drama Carol od Todda Haynese. Dle mého poněkud unylá lesbická love story z padesátých let, v níž excelují Cate Blanchett a Rooney Mara, si získala především anglosaský tisk a útok na Oscara je takřka zaručen.

V posledních dnech se pak mluvilo o dvou minimalistických snímcích. Tím prvním byl The Assassin, kde režisér Hou Hsiao-hsien zavádí diváky do starodávné Číny, kde krásná vražedkyně volí mezi službou a rodinou. Byl to obrazově nejrafinovanější snímek soutěže, kamera se často skrývá za kmeny, větvemi anebo hedvábnými závoji a vytváří skutečně neopakovatelné, stylově čisté kompozice. Mexičan Michel Franco potom obecenstvo konsternoval dramatem Chronic, v němž Tim Roth hraje pečovatele o umírající, který se snad až příliš vciťuje do příběhů svých pacientů. Tenhle film ohromí absolutní koncentrací a taky závěrem, jenž zdánlivě bourá všechno, co Franco do té doby vystavěl.

Během večera, který byl nezvykle varietní, se nakonec Zlaté palmy dočkal Jacques Audiard za drama Dheepan. Nejde o špatný film, sám jsem ho ale tipoval spíš na cenu za scénář - Audiard, jeho stálý spolupracovník Thomas Bidegain a mladý Noé Debré totiž odmítli klišé většiny přistěhovaleckých příběhů. Sledujeme bývalého vojáka Tamilských tygrů, kterak s umělou rodinou nachází azyl na pařížském předměstí. Dheepan musí najít a udržet vztah ke své nové rodině (a ona k němu), mezi paneláky navíc vládnou chladnokrevní gangsteři. Film sice zdobí současné téma, ale také poněkud nevyrovnaný průběh s dvojím finále. Audiard už natočil lepší filmy (Prorok), a tak volba poroty dává tušit, že aktualita a potažmo politika dostala přednost před výsostným uměním (The Assassin) i novátorskou sondou z pekla (Saulův syn).

Cannes i v Česku

Faktem je, že s debutem v Cannes slavil triumf naposledy Steven Soderberg v roce 1989 s dramatem Sex, lži a video. V takové perspektivě je Grand Prix pro Saulova syna pořád velkým úspěchem. Hou se nakonec musel spokojit s cenou za režii. Cenu poroty získala černá absurdita Humr od Giorgia Lanthimose o tom, že svobodní se musí seznámit, nebo budou proměněni ve zvíře. Škoda že po geniální první polovině Lanthimos dal před odvážnou premisou přednost konvenční love story.

Mezi herci kralovali Francouzi. Vincent Lindon získal cenu za film The Measure of a Man od Stéphana Brizého, kde hraje nezaměstnaného, který nakonec získá práci detektiva ze supermarketu. Mezi ženami porota vzdala hold dvěma herečkám: ocenila film Carol, ovšem před Cate Blanchett dostala překvapivě přednost Rooney Mara, a také francouzské manželské drama Můj král od Maiwenn. Tady triumfovala vcelku po zásluze Emmanuelle Bercot, která se na festivalu prezentovala jako nejuniverzálnější umělec: vždyť ještě odrežírovala celkem solidní zahajovací sociální kus Hlavu vzhůru.

Francouzi tak získali tři z udílených sedmi cen, což je nejvíc od roku 2010. Cenu za scénář vyhrál již zmíněný Chronic od Michela Franca, zprvu nepříliš přístupný film, který má ale schopnost vyrůst ve velký divácký zážitek.

Pro českého filmového fanouška může být potěšující, že kromě Carol jsou všechny vítězné filmy v tuto chvíli koupené do české distribuce.

Blízko festivalového paláce, před kterým netrpělivě čekal dav novinářů a fanoušků na premiéru dalšího filmu, žili svým světem hráči a příznivci petangue. Je totiž už dnešní filmové hvězdy nezajímají. | Video: Jindřiška Bláhová
 

Právě se děje

Další zprávy