Cannes - Už bylo na čase. Publikum canneského festivalu se dočkalo první komedie, která mu skutečně přejela kartáčem po bránici. Po všech psychologických, intimistických dramatech a upjatých pózách na červeném koberci to působilo asi tak osvěžujícím dojmem, jako když se otevře okno směrem na moře v canneském tiskovém centru.
Na všech těch nevyspalých, podrážděných lidech bylo najednou vidět, jak moc se chtějí smát. A nový film Kena Loache a jeho dvorního scenáristy Paula Lavertyho The Angels' Share (Pro anděly) jim servíruje legraci spojující humanismus a sociální cítění s pokleslou švandou.
O Loachovi platí, že svými sociální filmy mapuje společenské vrstvy a osudy lidí, které nevídáte v televizi ani v reklamách. Jeho hrdiny tvoří čtveřice mladých delikventů z Glasgowa, z násilného předměstí plného nezaměstnanosti, bídy a války gangů. Výsledek ale není depresivním dramatem o tom, jak se člověk nedovede z tohoto prostředí vymanit. Jak místo kávy pijete pivo, hrajete s policií betla a zakládáte rodinu s panem heroinem a družkou pornografií. Ocitáme se mimo podobné tísnivé sociální stereotypy, jejich fobie i televizní strach z chudoby, kterou nechceme kolem sebe vidět.
Naopak autoři vyprávějí v kulisách autentické západní bídy pohádku k povzbuzení o tom, jak mladý sígr Robbie (Paul Brannigan) ke štěstí přišel, když dostal v životě jednou šanci. Že člověk může s milující dívkou po boku a čerstvě narozeným synem přemoct sociální determinaci - tedy poflakování se po ulici s kokainovýma očima a mrzačením dalších glasgowských sígrů.
Ale co je důležité, všichni ti nezvladatelní, problémoví, prdící, krkající pitomci s odstátýma ušima a mezery v základním vzdělání jsou nakonec dojemní a neodolatelně směšní.
Monty Pythoni ve slovenském pasťáku
Film je v některých pasážích sledem otrlé pohybové grotesky i slangových dialogů, které nic a nikoho nešetří - Monu Lisu, Alberta Einsteina, britské tradice či fotbalové trenéra Fergusona. Představte si humor Monty Pythonů převedený z BBC do prostředí slovenského pasťáku.
Film by mohl vzdáleně připomenout kultovní Trainspotting, kdyby se hrdinové narcisního Iana Welshe nebrali tak vážně. Naopak tady vás budou ze sprostých vtipů snímku Pro anděly bolet "koule" - jako jednoho z hrdinů Harryho (Gary Maitland z Loachova staršího filmu Sweet Sixteen) po celodenním putování v kiltu a bez trenek. Schytáte osvobodivé záchvaty hospodské švandy, zažijete obyčejný plezír z anglického sexistického a fekálního žargonu. Až se začneme ptát sami sebe, jestli byste neměli vrátit novinářskou průkazku.
Snímek začíná tam, kde jsou hrdinové odsouzeni k obecně prospěšným pracem - ke škrabání staré malby, úklidu parku či jakékoliv pakárně, co si město vymyslí. Až jednou je sociální pracovník vezme v rámci resocializace na dosti alternativní program - vyrazí si s nimi na ochutnávku whiskey. A co se nestane, Robbie prokáže nečekaný talent nejen k ochutnávání vzácných likérů, ale i k vymyšlení plánu. Brzy se má pořádat dražba nalezeného sudu se vzácným ročníkem whiskey. A protože jej koupí jistojistě nějaký americký nabob z Kentucky, čtveřice se rozhodne si odlít čtyři flašky stranou, za něž si by si koupili nový život. Aby pobudové nevzbudili podezření, vydávají se na dražbu ve skotských kiltech jako členové mladého sboru přátel whiskey.
Film zároveň přes všechnu legraci demonstruje i vznešené a elegantní umění popíjení whiskey.
Kdopak to mluví?
Samozřejmě to nakonec nějak dobře dopadne, byť upřímně řečeno - při samotném vyvrcholení došel dvojici autorů Loach - Laverty už trochu dech. Pro mě zůstává úplně největší hlína hned prvních pět minut, které tvoří samostatnou anekdotu s Harrym - tím největším pitomcem ze čtveřice. Zmaštěný magor se potácí na vlakovém nástupišti s flaškou chlastu. Nedochází mu, kdo to k němu mluví, když jej tlampač vyzývá, aby ustoupil od kraje kolejnice. Když se konečně přiměje k tomu poslechnout, aby udělal krok zpět, poplete si strany a spadne do kolejiště. Začne hledat brejle, zjišťovat, jestli se nerozbila lahev. A zoufalý tlampač se znovu ozve: Teď mluví samotný Bůh, okamžitě zmiz z kolejiště, nebo tě rozmázne přijíždějící vlak...
Ale herec Gary Maitland tuhle situaci hraje s odstátýma ušima a desetidioptrickými skly na cenu pro vedlejší mužský herecký výkon! Tipnul bych si, že o tomto filmu se na závěrečném ceremoniálu bude ještě mluvit. Pak by se měl dostat i do české distribuce.
