Cannes - Prověřená jména a očekávané tituly nabízí soutěž 65. ročníku canneského festivalu, který začíná ve středu 16. května na jihofrancouzském pobřeží. Se svými novinkami se představí na Croissette vítězové z nedávných ročníků Michael Haneke, Mungiu nebo Mateo Garrone, ale i veteráni David Cronenberg a Alain Resnais. Česká republika má nakonec malé zastoupení v krátkometrážní tvorbě díky Michaele Pavlátové a ve studentské soutěži se objeví film Tambyless Michala Hogenauera.
Výroční exhibice hvězd
O festivalu v Cannes se říká, že trpí syndromem tunelu. Jinými slovy, je velmi složité se do prestižní společnosti dostat. Jakmile se však autorovi podaří získat pozvánku do canneské soutěže, obvykle má místo zaručené i napříště. Letos tento dramaturgický snobismus platí ještě o trochu více než jindy. Elitní program nabízí samá prověřená a kultovní jména artové scény, až to zdálky vypadá trochu jako program exhibice nějakého výročního cirkusu.
Snad nejvíce se čeká na novinku Michaela Hanekeho nazvanou Amour, slibující spíše porci těžkého psychodramatu než romantiku. Rakouský mistr analyzuje, co může pojit dva lidi i po třiceti letech na příkladu stárnoucího manželského páru učitelů hudby (Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva), kteří procházejí těžkou zkouškou. Musí se vyrovnat s ochrnutím manželky po infarktu. Zajímavostí je, že se při práci Haneke sešel opět i s někdejší hereckou představitelkou z Pianistky Isabelle Huppert.
Podle papírových předpokladů by se Haneke mohl utkat o vítězství po dvou letech opět s francouzským premiantem Jacquesem Audiardem, který přiveze do Cannes další maskulinní drama De rouille et d'os (Rez a kosti). V roce 2009 s Prorokem získal pouze cenu Grand Prix, zatímco Haneke bral s Bílou stuhou Zlatou palmu.
Nyní má představit adaptaci kanadského žánrového spisovatele Craiga Davidsona, která slibuje brutální melodrama mezi ženou z velrybářské lodi ("Edith Piaf" Marion Cotillard v hlavní roli) a nezaměstnaným boxerem.
Velké návraty
Do canneské soutěže se nakonec proboxoval i kanadský mistr thrilleru David Cronenberg s adaptací románu Dona DeLila Cosmopolis, v níž se sešli herci Robert Pattinson, Juliette Binoche či Paul Giamatti. Sekundovat bude na červeném koberci i slavný vítěz z postsocialistické východní Evropy Christian Mungiu, který po titulu 4 měsíce, 3 týdny a 2 soutěží s dramatem Beyond the Hills (Za horami). Podle informací, které se dostaly na veřejnost, má jít o metaforické drama dvou Rumunek v pravoslavném klášteře v Rumunsku.
Dramatik italské společnosti Garrone servíruje pod titulem Reality černou satirickou komedii o rodině neapolského obchodníka s rybami, který začíná žít pod vlivem televize život, jako by šlo o pořad Big Brother.
Ken Loach představí už třetí film v řadě, který byl zařazen do canneské soutěže - The Angels' Share má být ale opět komedií se sociálními motivy, na níž lidé v době současné ekonomické krize slyší.
Výběr doplňuje mimojiné i titul Like Someone in Love průkopníka íránské nové vlny Abbáse Kiarostamiho, který měl odejít po snímku Ověřená kopie do exilu. Svůj asketický meditativní minimalismus zkusil přenést do romantického existenciálního dramatu odehrávajícího se v Tokiu.
Letošní ročník festivalu bude svědkem i třech velkých návratů. S několikaletou odmlkou od bilance sjednocení východu a západu Evropy nazvané Import Export pocestuje do Cannes i známý rakouský provokatér Ulrich Seidl, aby odhalil první část své ironické "rajské trilogie". V černé sociální grotesce Paradies: Liebe máme sledovat cestu padesátileté Evropanky do Keni za sexuální turistikou i metaforu vztahu bohatého severu a chudého jihu.
Dánský průkopník hnutí Dogma Thomas Vinterberg nebyl v canneské soutěži od roku 1998, nyní se vrací s dramatem současného čtyřicátníka v krizi The Hunt (Lov), který se ocitá v konfliktu s hysterickou společností. V hlavní roli se objevuje Madds Mikelsen.
Kerouac ve filmu a Američané na Croissette
V letošním canneském programu lze zřejmě těžko hledat nějaké společné téma. Co však převažuje, jsou literární adaptace, z nichž jedna přichází zcela nečekaně.
Brazilský filmař Walter Salles se pokusil o adaptaci knihy, na kterou si dosud nikdo netroufl - kultovního románu Na cestě Jacka Kerouaca. O výsledku je zatím známo jenom to, že se natáčelo ve Spojených státech s hereckým obsazením, které vzbuzuje dopředu řadu pochybností. Vedle Garretta Hedlunda, Sama Rileyho si zahrála třeba Kristen Stewart - hvězda ze série Twilight.
Jak napovídají zejména jména z hereckého guest listu, Cannes čeká ještě o něco výraznější americkou delegaci, než bývá obvyklé. To odráží jenom trend současné produkce, jejíž režiséři obsazují čím dále tím více americké stars, aby mohli vůbec financovat své projekty v době ohrožené artové distribuce.
Celý festival zahájí například novinka excentrického komediálního filmaře Wese Amdersona Moonrise Kingdom, kterou doprovodí i akční hrdina Bruce Willis. Ten nebude zdaleka jedinou známou hollywoodskou tváří v tomto šíleném filmovém podniku, za nímž se stěhuje na azurové pobřeží na deset dnů až sto tisíc lidí. Clive Owen si zahrál slavného spisovatele ve filmu Philipa Kaufmana Hemingway & Gellhorn, uváděném mimo soutěž.
Festival navíc pokračuje v tradici podpory a záchrany klasických titulů, letos uvede Robert De Niro legendární titul Sergia Leoneho Tenkrát v Americe v nové restaurované a digitalizované verzi.
Naopak slabší účast mají asijští filmaři, což snad odráží tamní situaci, zejména ústup japonského filmu či loňský slabší korejský rok. V hlavní soutěži zůstal pouze intimistický příběh Hong Sangsooa, nazývaného někdy korejským Rohmerem, který natočil ve Francii titul In Another Country (V jiné zemi) s Isabelle Huppert.
Trochu překvapivě se do Cannes vrací s roční přestávkou i manýrista Im Sangsoo, který po remaku slavné korejské Služebné (Housemaid) představí film noir Taste of Money (chuť peněz).
Každoročně se canneský festival snaží připomenout mimo soutěž nějaké geopolitické téma, letos jím bude několik snímků dokumentující události ze severní Afriky. V jejich rámci bude uveden i nečekaný dokument Le Serment de Tobrouk pojednávající o průběhu revoluce v Libyi, pod kterým je podepsán jako autor dokonce filozof Bernard-Henri Lévy.
Dalším sledovaným dokumentem z programu bude jistě snímek Laurenta Bouzereau, který se pokusil zachytit nucené zadržení slavného filmaře Romana Polanského ve švýcarském Gstaadu z předminulého roku v souvislosti s jeho starým obviněním ze znásilnění.
A co Češi?
Naše kinematografie bude mít v Cannes dvojí zastoupení, mezi krátkometrážními filmy doprovodné sekce Quinzaine des realisateurs bude promítnut kraťas Tramvaj, jenž natočila Michaela Pavlátová v koprodukci s francouzskou společností Sacrebleu Production. Má jít o animovanou grotesku fantazírující nad erotickými představami řidičky tramvaje.
Do soutěže studentské tvorby zaštítěné Cinéfoundation byl zařazen famácký snímek Tambylles Michala Hogenauera. Je to trochu paradoxní už vzhledem k tomu, že filmy krátkých forem nejsou v Česku na rozdíl od jiných evropských států nijak systematicky podporovány a zůstávají doménou spíše školní produkce. Naopak našemu filmu dominuje především celovečerní tvorba - a to třeba i v animaci.
Jenže elitářský festival Cannes zůstává pro naše celovečeráky, jejichž autoři se snaží pomalu směřovat i k náročnějším filmům, zatím nedostižnou metou.
