Byl prvním mužským sexsymbolem ve filmu. Po jeho smrti fanynky páchaly sebevraždy

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Rudolph Valentino, americký filmový herec italského původu, poblouznil ve 20. letech 20. století miliony žen. Byl hvězdou němého filmu a prvním mužským sexsymbolem v dějinách kinematografie. Tento charismatický krasavec zemřel v pouhých jedenatřiceti letech na následky infekce po operaci slepého střeva. V neděli 23. srpna by oslavil rovných sto let.

Celým jménem Rodolfo Alfonso Raffaello Filiberto Guglielmi di Valentino d’Antonguella se narodil 6. května 1895 v italském městě Castellaneta do rodiny jezdeckého důstojníka. Jeho otec z něj chtěl mít vojáka, Rudolph ale ze školy utekl a odjel do Paříže, kde se plánoval živit jako tanečník. Protože se mu to příliš nedařilo, v roce 1913 odplul do New Yorku. Tam si občas zahrál v malých rolích na Broadwayi a současně vystupoval v nočních klubech, živil se i jako přístavní nakladač, umývač nádobí či poslíček. Dnes si ovšem jeho popularita nezadá ani s největšími jmény němé grotesky, jako byli Charlie Chaplin či Buster Keaton.

Vězněn pro bigamii, nařčen z bisexuality

S Hollywoodem Valentino koketoval už od roku 1914, začínal roličkami mužských prostitutů, podvodníků a dobrodruhů. Proslavila ho až hlavní role v úspěšné adaptaci románu Vicenta Blasca Ibáňeze Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy (1921). Valentino tak vystřídal japonského herce Sesuu Hajakawu na vrcholu pomyslného žebříčku hollywoodských "exotických" milovníků. Následovaly další snímky jako Šejk (1921), Krev a písek (1922) nebo Cobra (1925), které mu zajistily nesmírnou oblibu především u ženského publika.

Pro svou uhlazenou melancholickou erotiku, ale také díky svému výstřednímu životu se Valentino záhy stal mýtem a vděčným objektem novinových titulků: Dostal se do vězení pro bigamii, byl nařčen z bisexuality, měl skandální poměr s filmovou hvězdou Polou Negriovou. Zatímco ženy jej milovaly, muži ho odmítali jako "napomádovaného floutka".

Během propagačního turné k jeho poslednímu filmu Valentina autor jednoho úvodníku v listu Chicago Tribune obvinil ze zženštilosti. Herec svou mužnost bránil tím, že autora článku vyzval k boxerskému zápasu, do ringu za něj vstoupil jiný redaktor listu, kterého Valentino porazil. Krátce poté však zemřel v New Yorku, kam přijel na premiéru svého posledního snímku Šejkův syn. Stalo se tak v důsledku infekce, která se rozvinula po operaci slepého střeva.

Osmdesát tisíc truchlících

Po zprávě o Valentinově smrti spáchala řada jeho nešťastných ctitelek sebevraždu. Na jeho pohřbu v New Yorku způsobilo 80 000 truchlících téměř nepokoje. Další pohřeb se poté uskutečnil ještě v Kalifornii.

Krátký, ale barvitý život legendární hvězdy byl několikrát filmově zpracován. V roce 1951 vznikl biografický snímek Valentino s Anthonym Dexterem v titulní roli a v roce 1975 televizní zpracování pod titulem Valentinova legenda, v němž slavného milovníka ztělesnil italský herec Franco Nero.

Asi nejznámější je životopisný snímek Valentino z roku 1977 v režii Kena Russella. Opulentní výtvarné podání filmu vyneslo nominace na Cenu BAFTA v kategoriích nejlepší kamera, výprava a kostýmy. Russell si pro hlavní roli vybral někdejší ruskou baletní hvězdu tatarského původu Rudolfa Nurejeva, který v roce 1961 emigroval na Západ.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj