Severské noirové kriminálky patří mezi nejvlivnější kulturní trendy posledních dekád. Mají globální vliv, který se projevil v americké i evropské televizní kultuře, českou nevyjímaje.
Šestapadesátiletý Henrik Georgsson před lety natočil jeden z nejúspěšnějších "scandi noir" seriálů Most. S novinkou Modli se, poslouchej, zabíjej se teď vrací k žánru dokumentu, kterému se věnoval mimo jiné investigativním portrétem známého spisovatele Stiega Larssona ve snímku Muž, který si zahrával s ohněm.
Hrozivé tajemství ze vsi
Tentokrát si Georgsson vybral podivuhodný případ náboženské komunity ze švédské vesnice Knutby. Anebo spíš sérii případů. Tamní věřící, hlásící se k letničnímu hnutí, toho mají na svědomí hodně.
Roku 2004 zde ve dvou sousedících domech došlo k vraždě a pokusu o vraždu. Pastor Helge Fossmo byl odsouzen na 17 let za zabití své ženy Alexandry a pokus o vraždu Daniela Lindeho. Sám ale nestřílel. Zbraň v rukou držela Sara Svenssonová. Ta měla s pastorem podivný poměr a později byla z komunity vyloučena. Ale ne proto, že "ničila pastorovo manželství", právě naopak.
Psychicky slabá, zmanipulovaná a tisícovkami SMS zpráv zfanatizovaná Sara se přiznala. Trestu nakonec unikla, ale musela strávit roky v péči psychiatrů. Kdo tehdy anonymní SMS psal, zůstává jednou z klíčových otázek.
V průběhu vyšetřování byl znovu otevřen také případ smrti pastorovy první ženy Heléne v roce 1999, i ten byl překlasifikován na vraždu. Ale to pořád není vše.
Občané Knutby se znovu ocitli před soudem předloni, už v době příprav seriálu Modli se, poslouchej, zabíjej. Tři lidi včetně vedoucí sekty Åsy Waldauové, považované za "nevěstu Kristovu", byli souzeni za vícenásobné napadení, sexuální zneužívání a manipulaci.
Jak vidno, Henrik Georgsson zvolil námět bohatý na události s temným pozadím. Případ z Knutby je ve Švédsku dobře známý a v seriálu ho rekonstruuje dvojice investigativních novinářů Anton Berg a Martin Johnson, kteří jsou zároveň spoluscenáristy.
Režisér propojuje archivní záběry z médií, policejní rekonstrukci událostí, audiozáznamy výslechů, poloinscenované sekvence z práce novinářů i záběry na občany Knutby s hranými scénami, snímanými převážně v estetizovaných detailech. Ukazují klíčová gesta: podání ruky, úder kladivem, zkrvavenou ruku na koleně.
Vše rámují dronové záběry na podzimní nebo zimní krajinu kolem vesnice. Georgsson krátce řečeno napíná všechny síly, aby byl výsledek obrazově pestrý a noirově náladotvorný.
Propůjčit se zlu
Strhujícího kriminálního dramatu se ale nedočkáme. Režisér spíše nadhodí otázku, kdo byl rozhodujícím hybatelem všech událostí. A pak detailně přezkoumává důkazy policejního vyšetřování. Nachází v něm sice dost mezer, zároveň ale kromě pochybností nepřichází s žádnou relevantní verzí opřenou o stopy a důkazy, které by policie musela vzít v potaz.
Seriál je tedy nejsilnější, když prozkoumává fungování sekty. Charismatické Åse Waldauové se podařilo sebe i své okolí přesvědčit, že je nadcházející nevěstou Kristovou. Modli se, poslouchej, zabíjej v tomto ohledu funguje i jako varování před manipulací a slepou uličkou, do které nás vede vzdání se vlastních svobod a samostatného myšlení.
Waldauová kolem sebe shromáždila letniční věřící, kteří byli ochotni dát Boha na první místo. Tedy upřednostnit "vyšší smysl" před rodinou, náboženskou komunitu před individuálními potřebami. Ovšem komunitu i vyšší smysl Waldauová ztotožnila se svým vyvoleným postavením a bojem za jeho dosažení.
Ať už se jednotlivosti odehrály jakkoli, občané Knutby ztráceli možnost být tím, kým chtěli. Mnozí v dokumentu říkají, že se podvolili absurdním požadavkům, aniž by si uvědomovali jejich šílenost.
Waldauová obviňovala věřící, že stojí v cestě nejvyššímu cíli a že jí tím ubližují. Osobně i skrze prostředníky trestala, ničila vztahy, dělala z druhých oběti, rozeštvávala děti a rodiče.
Seriál divákovi nepřinese uspokojení. Svědčí o tom, že filmaři sice důkladně a co nejméně zaujatě promýšleli různé pohledy, ale složité téma nedokázali předložit jednoznačně. Dát mu svoji perspektivu nebo přesah. Třeba tím, že by si koncepčněji vybrali jednotlivé aspekty případu. Anebo že by vynechali některé svědky, kteří ukazují spíš důslednost novinářů, než že by přinášeli nové poznatky.
Namísto toho se štáb ke klíčovým částem kauzy průběžně, až zbytečně často vrací. Tvůrci pro jistotu připojili do titulků větu, že jednotlivé díly mají být chápány pouze v kontextu informací z dalších epizod.
Pro plné nahlédnutí do života letniční sekty a její manipulativní vůdkyně, z hnutí později vyloučené, by asi byl lepší hraný formát. Takový, jako nabídl například americký film Martha Marcy May Marlene, fungující coby studie sektářství i strhující thriller. V případě hororu Slunovrat nebo Vzkazu v láhvi se ostatně o tematicky příbuznou látku pokusili také severští tvůrci Ari Aster a Hans Petter Moland.
Nelze ale vyloučit, že právě důkladné přezkoumání "případů z Knutby" ke scénáři hraného filmu časem povede.