Na festivalu Berlinale měl premiéru celovečerní hraný film Profile zkoumající, jak bojovníci samozvaného Islámského státu na dálku rekrutují mladé evropské ženy. Podle herečky, jež ztvárnila hlavní roli, by měl upozornit na nebezpečí spojená s používáním internetu.
Snímek vypráví o britské novinářce Amy Whittakerové, která jen s obtížemi zvládá platit nájem a nerozumí si se svým přítelem. Editorce v práci ze zoufalství navrhne, že zkusí proniknout do světa žen, jež odjely do Sýrie a staly se manželkami bojovníků Islámského státu.
Whittakerová tedy začne pracovat pod falešnou totožností. Aby odhalila, jak teroristická skupina funguje, vytváří si facebookový profil pod jménem Melody Nelsonová a předstírá, že nedávno konvertovala k islámu.
Ve snímku je vidět, jak si novinářka vymýšlí falešný příběh své postavy. Schovává tetování, učí se pár vět arabsky a začíná nosit hidžáb. V následujících dnech dlouhé hodiny sedí na pohovce a po síti konverzuje s bojovníkem Islámského státu Bilelem, jehož záhy spatří i přes videochat.
Žena k Bilelovi nakonec začne pociťovat sympatie a zažívá jistý druh stockholmského syndromu, kdy si oběť vytváří emoční vztah k pachateli.
"Pro nás všechny je nebezpečné být on-line, protože internet dává přístup ke všemu," poznamenává irská herečka Valene Kaneová, která ztvárnila Amy. "Na síti můžete dělat cokoliv a zřejmě na to film upozorňuje především, co nabízí tenhle nový svět, ve kterém žijeme," říká.
"Netýká se to jen Sýrie. Díky tomu, že na internetu se můžete vydávat za kohokoliv, jsou lidé na celém světě manipulováni do různých situací," míní herečka.
Bojovník Islámského státu Bilel, jehož ztvárnil Shazad Latif, údajně pochází z Londýna a má pákistánské kořeny. To, co dělá v Sýrii, bez obalu označuje za "zabíjení lidí".
Ženě, kterou zná jako Melody, ale zároveň slibuje, že pokud za ním přiletí do Sýrie, královsky se o ni postará. Ukazuje jí luxusní domov, kde spolu budou žít, učí ji vařit tradiční syrská jídla, slibuje, že jí koupí kočku. Jednou ženě přes videochat zavolá, když hraje fotbal s dalšími rekruty Islámského státu z celého světa.
Podle herečky Kaneové členové Islámského státu věděli, že ženy mají jisté romantické představy, a dokonale jich využívali.
"Objeví se před ní muž, který říká vše, co si už jako malá dívka myslela, že chce slyšet: Budeš mít palác, budeš mít, kolik dětí si jen přeješ, už nikdy nebudeš muset pracovat," vypočítává herečka.
Snímek celou dobu ukazuje, co se odehrává na monitoru mladé ženy. Diváci tak mohou voyeuristicky sledovat průběh její konverzace s Bilelem, přáteli i kolegy z práce - stejně jako to, když žena googluje další informace o Islámském státu nebo hledá, jak si nechat zmrazit vajíčka.
"Je to film o samotě, o tom, kým dnes jsme, jak velká část našich životů se odehrává na počítači, nakolik jsme při surfování po internetu zranitelní a jak je to celé strašidelné," vysvětluje šestapadesátiletý rusko-kazašský režisér filmu Timur Bekmambetov, autor snímků Noční hlídka a Denní hlídka nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů.
"Ale to je realita. Pokud jsem vzhůru patnáct hodin, zhruba polovinu času trávím na iPhonu, počítači nebo notebooku. Většina důležitých událostí v mém životě se odehrává na obrazovce," podotýká režisér.
Film Profile natočil podle skutečného příběhu francouzské novinářky Anny Érelleové, jež také pracovala v utajení. Na základě jejího článku, zveřejněného v prosinci 2014, policie zadržela šest lidí a obvinila je, že na síti rekrutují občany pro radikální islamisty.
Érelleová o případu napsala knihu Džihád, která předloni vyšla také v českém překladu.
Časopis IndieWire.com ve své recenzi filmu Profile připomíná, že jde o další ze snímků odehrávajících se výhradně na počítačové obrazovce. Ty první - například jako čtyři roky starý snímek Odebrat z přátel, jejž produkoval právě režisér Profilu Bekmambetov - ale působily do značné míry absurdně nebo končily jako horory.
"Profile naproti tomu ukazuje, že internet je sám o sobě dost strašidelný. Že příšera se nemusí schovávat pod postelí nebo ve stínu, úplně stačí, když si vás přidá mezi přátele," napsal časopis.
Podle něj je Profile tím typem filmu, který je pro autentičtější zážitek lepší vidět na počítači než v kině. "Když si ho pustíte na notebooku, pocítíte nutkání klikat na Amyin Skype, jako by se vše skutečně odehrávalo před vámi," dodává recenzent.
Naopak časopis Variety.com je ke snímku kritický. Jakkoliv je autenticky natočený, nedůvěryhodně začíná působit nejpozději v okamžiku, kdy mladá žena se Syřanem sdílí důvěrnosti a celou konverzaci tají před svým skutečným přítelem. "Bekmambetovův čím dál hysteričtější film začíná jako studie teroru, ale nakonec se zvrhne v cosi blízkého hororu," míní Variety.com.
