Báchorky jsou čtvrtým projektem autorského tandemu, který tvoří osmačtyřicetiletý režisér Attila Szász a o pět let mladší scenárista Norbert Köbli. Jejich filmy sledují dramatické lidské osudy na pozadí vypjatých okamžiků novodobé maďarské historie.
Mezinárodní pozornost vzbudili především předloňským dramatem Örök tél (Věčná zima) o maďarských ženách, které byly v posledních měsících druhé světové války odvlečeny do sovětských pracovních lágrů.
Báchorky se odehrávají ve stejné historické epoše, krátce po skončení války. Protagonistou je mladý podvodník, jenž v rozbombardované Budapešti na základě novinových inzerátů vyhledává lidi, kterým se z fronty nevrátili manželé, synové nebo bratři.
Nepoctivec jim odvypráví identickou historku o údajném hrdinství pohřešovaných příbuzných a zároveň v nich vzbudí naději, že se jejich milovaní přece jenom vrátí domů. Oklamaní důvěřivci se za to revanšují jídlem, šatstvem i penězi, případně krátkodobě poskytnou střechu nad hlavou.
Jednoho dne je však protagonista usvědčen ze lži a nucen z Budapešti uprchnout. Útočiště nalézá uprostřed lesů, kde žije přitažlivá matka se svým malým synkem. Ačkoli i "lovcova žena" ví, že jí nově příchozí neříká pravdu o jejím násilnickém manželovi, stanou se z nich milenci. Jenže nenáviděný tyran se nečekaně vrátí z fronty a začne si se svým sokem pohrávat ve stylu "vím, že víš, že vím".
Báchorky zpočátku působí jako poválečné noirové drama tak trochu v duchu britského filmu Třetí muž, který natočil Carol Reed v roce 1949. Úvodní - a posléze i závěrečné - šedobílé titulky svým stylem, fontem písma anebo retro hudbou odkazují na klasické hollywoodské snímky 40. let. Tvůrci občas dokonce pracují se starobylou filmovou interpunkcí, včetně takzvaných stíraček a zatmívaček.
Režisér Szász však záhy a náhle mění styl, atmosféru i žánr. Poté, co se z Budapešti, v jejíž troskách se na lucerny věší nacističtí kolaboranti, děj přesune na venkovskou samotu, stávají se Báchorky milostným dramatem. Avšak i to se v přepjatém závěru znovu modifikuje. Tentokrát v dobový thriller, který hudebně dramatizují smyčcové nástroje jako vypůjčené z děl režiséra Alfreda Hitchcocka.
Film přitom i nadále vstřebává určité noirové ozvěny, byť již nikoli vizuální, ale především syžetové. Například milostný trojúhelník, který může rozetnout jen vražda, připomene klíčový motiv slavného kriminálního dramatu Pošťák vždy zvoní dvakrát, opakovaně zfilmovaného podle literární předlohy Jamese M. Caina z roku 1934.
Tvůrci Báchorek inspirační zdroje nepopírají, nicméně několik dějových zvratů rozvíjí zápletku odlišným směrem a také k jiným tématům. Jedním z nich je nejistá politická situace v poválečném Maďarsku, na jehož území se vojska Rudé armády nechovají jako osvoboditelé, ale okupanti.
Navzdory několika dílčím nelogičnostem si film zachovává určitou realističnost díky nejednoznačně napsaným i zahraným postavám, jež mají vcelku nepředvídatelný vývoj. Je z toho patrná snaha tvůrců relativizovat zjednodušující linie mezi dobrem a zlem.
Představitel ústřední role Tamás Szabó Kimmel sice nemá charisma Humphreyho Bogarta, Roberta Mitchuma ani Johna Garfielda, slavných herců z noirových filmů, přesto věrohodně vykresluje osamělou a morálně spornou postavu v různých polohách. Jako prospěcháře, svůdce, zbabělce, hrdinu i antihrdinu, kterého jeho vlastní lži, vypočítavost, ale také pokušení a vášeň vehnaly do bezvýchodné situace.
Vica Kerekes nehraje typickou noirovou femme fatale, je to spíše zranitelná matka pokoušející se přežít ve složité době a přitom ochránit své dítě. Zároveň je i ona typem smyslné ženy, která muže nejprve dostane do postele a pak do potíží. Ačkoli je obětí krutého domácího násilí, i v ní probleskují temnější stránky. Zmítaná strachem i touhou po pomstě neváhá naléhat na milence, aby jejího manžela zabil.
Poslední vrchol milostného trojúhelníku tvoří postava navrátivšího se manžela, který si lásku své ženy vynucuje fackami a ranami řemenem. V podání Leventeho Molnára to ale není pouze sadistická bestie. Ta se zpočátku skrývá za fasádou muže, kterého údajně změnila válka a jenž předstírá, že se naopak snaží od své násilnické minulosti oprostit.
V důsledku výrazné stylizace některých scén se autoři občas chytají do vlastních pastí podobně jako filmové postavy do sklapovacích nástrah nalíčených v lesích na zvěř. Především kvůli přeskakování mezi žánry snímek působí nesoudržně.
Formální i žánrovou roztříštěnost umocňuje i dramatické finále. V něm režisér rozbíjí časovou posloupnost a tutéž situaci opakovaně sleduje z odlišných perspektiv různých postav.
Přestože s tak komplikovaným a vysoce stylizovaným žánrem, jakým je film noir, tvůrci svádějí ne zcela vítěznou bitvu, je třeba ocenit jejich odvahu i ambice. Alespoň ve středoevropské kinematografii jsou Báchorky vizuálně vytříbeným, přesvědčivě zahraným a místy i docela napínavým překvapením.
Báchorky
Režie: Attila Szász
Film je k vidění na HBO GO.
