Zdá se, že černá komedie je váš nejoblíbenější žánr.
Mám ten styl moc ráda. V ideálním světě bych točila filmy podobné těm od bratrů Coenů. Ať už přijdou s čímkoliv, vždycky je v tom temnota i humor. Komedie neznamená, že se něčemu vysmíváte nebo něco zesměšňujete. Lidi se běžně smějí i hrozným věcem. Humor je součást života. Navíc já jsem z komedie vyšla, takže k ní přirozeně táhnu. I když bych si ráda zkusila taky sci-fi nebo vážné drama. Nenarozená pomsta obsahuje prvky dramatu, chtěla jsem zjistit, jak mi to půjde. Většinou ovšem píšu o tom, co mě zrovna nejvíc zajímá.
K originální zápletce Nenarozené pomsty vás inspirovalo vlastní těhotenství?
Vlastně ano. Když jsem byla těhotná, jedna produkční společnost mi nabídla, že mi poskytne zdroje na film a že si můžu v podstatě natočit, co chci. Já jim nejdřív řekla, že to nejde, protože čekám dítě, takže si musím vzít rok volno, abych se mohla cítit osamělá, smutná, bez peněz a bez kariéry. Pak jsem ovšem začala přemýšlet, co nejbláznivějšího by mohla udělat těhotná žena. Nastávající matka má přemýšlet o budoucnosti, být šťastná, všude vidět motýly a kytičky. Jenže co kdyby taková osoba byla posedlá smrtí? Co kdyby se zasekla v minulosti a dítě by pro ni nepředstavovalo krásné, nové, nadějeplné stvoření, ale zosobnění dávné zuřivosti a nenávisti?
Scénář jsem pak napsala asi za týden, další týden jsme ho přepisovali, i příprava proběhla rychle, takže jsme točili, když jsem byla v sedmém měsíci těhotenství. Naštěstí jsem neměla zdravotní problémy, naopak jsem sršela energií. Zvládla jsem přivést na svět film i dítě a moc jsem si to užila.
Svou dceru máte s sebou i během našeho rozhovoru, naštěstí se na rozdíl od filmu nechová jako malý satan. Jak silný vztah máte ke svému prvnímu režijnímu počinu?
I ten film je něco jako moje dítě. Nikdy mě nepřestane bavit o něm mluvit. A jsem vděčná, že si se mnou chce o něm někdo povídat. Nejsem George Clooney, kterého už asi novináři otravují.
Ženská perspektiva je stále v kině skoro neznámá, přitom diváci chtějí originální a svěží obsah. Jako ženy můžeme vyprávět nové příběhy.
Nenarozená pomsta se světu poprvé představila loni v září na festivalu v Benátkách. Byla jste z přijetí snímku nervózní?
Propagace filmu Sightseers, k němuž jsem napsala scénář, mě dost naučila, díky té zkušenosti zvládám promo svého debutu víc v pohodě. Ale před světovou premiérou jsem byla nervózní hodně, z prvních ohlasů a recenzí. Nenarozenou pomstu jsem napsala, zrežírovala, hraju tam hlavní roli. Nemůžu tedy svést vinu na nikoho jiného, pokud by se divákům nelíbila. Takovou zodpovědnost jsem cítila poprvé. A trochu mě děsila.
Během natáčení jste se tolik nebála?
Natáčení bylo hodně krátké, trvalo jen jedenáct dní. Takže jsem neměla čas o něčem pochybovat, prostě jsem pořád točila. Až ve střižně mi došlo, že z toho materiálu musím udělat dobrý film. Teprve pak jsem si říkala, že jsem u některých scén asi měla natočit i druhý záběr.
O Nenarozené pomstě se píše jako o postfeministické komedii pomsty. Souhlasíte, že jde o feministický snímek?
Já feministka jsem, takže mé filmy asi feministické rysy budou obsahovat vždycky. Nevylučuju, že nikdy nenapíšu nic o mužích. Píšu si, co chci, a vždy vycházím z nějakého příběhu, který mě zajímá. V Nenarozené pomstě jsem chtěla vytvořit i moderní satiru, ukázat tam dost z dnešních, mužských i ženských postojů k těhotným. Jako těhotnou vás někteří podceňují, jiní vás rovnou diskriminují, zvlášť v práci. Ovšem můj film není jen pro ženy. Chci, aby se na něj mohl podívat každý. Když píšu scénáře, snažím se myslet na jejich dlouhověkost, ráda bych, aby lidi mé filmy zajímaly i po dvaceti letech. Proto vyprávím o nadčasových lidských dilematech. Jako o tom, jak se vyrovnat s tragédií a opuštěním.
Jak vidíte postavení žen v britském filmu?
Poslední dobou jsem spolupracovala s ženskými filmařkami často a řekla bych, že se věci mění. Ženská perspektiva je stále v kině skoro neznámá, přitom diváci chtějí originální a svěží obsah. Jako ženy můžeme vyprávět nové příběhy. Proto je důležité tvořit si věci po svém a nepřizpůsobovat se tradičnímu mužskému pohledu. Musíte věřit svému hlasu a nenechat si namluvit, že něco nemůžete udělat, protože na to není nikdo zvyklý. Pak můžou vzniknout takové divné filmy jako Nenarozená pomsta.
