Snímek je dílem režiséra Jaroslava Brabce, který už s Chramostovou natočil podle scénáře Jeleny Mašínové a Pavla Kohouta televizní film P.F. 77. Koncem 90. let herečka účinkovala v jeho celovečerním snímku Kuře melancholik. V téměř hodinovém dokumentu se odvíjejí dva příběhy - životní a umělecký. Jaroslav Brabec říká:

Oba mají přes odlišnosti něco společného. Brabec film označuje za společensko-sociální drama s rodinnými prvky. Chtěl zachytit soukromý i tvůrčí vztah obou zpovídaných. Přátelství s nimi prý využil k tomu, aby se jim dostal pod kůži.

Životní partneři mnohdy s černým humorem líčí dobu, kdy byli za normalizace postiženi zákazem umělecké činnosti. "I v těch nejhroznějších časech jsme byli vlastně šťastní," komentuje herečka. Oba vzpomínají na dny sametové revoluce a hereččin návrat na divadelní jeviště. Nevyhýbají se ani okamžiku, kdy se její jméno objevilo v seznamech spolupracovníků StB, což Chramostová koncem 90. let popsala ve své knize vzpomínek. Říkají, že přivykli tomu, že dějiny šly kolem jejich bydliště u Národního muzea, bouchaly na dveře a volaly: "Milota, Chramostová - nástup!"

"Řada lidí, kteří se za minulého režimu chovali amorálně, se tak chová i dnes. V tom je svinstvo té doby. Ti, kteří vyčnívali, byli významnější kořistí pro druhou stranu," uvedl režisér. "Dnes jsou lidé ochotni udělat cokoli, aby se zviditelnili. Nechtěla bych je vidět v 50. letech," podotkla Chramostová.