Mainstreamové komedie z kin pomalu ale jistě mizí. Žánr příznačný pro filmy středorozpočtového ražení se přestěhoval na streamingové platformy. Výjimky potvrzující pravidlo letos tvoří například resuscitovaná parodie Bláznivá střela či jízlivá vztahová komedie Roseovi. V obou případech jde o tituly, které se obracejí k již existujícím značkám. O to vítanější je snímek Boží úlet, jenž na první pohled disponuje hravým konceptem s širokým potenciálem pro výstavbu gagů a herci s komediálním talentem.
Film je především projektem komika Azize Ansariho, který jej napsal, režíroval, produkoval a ztvárnil v něm i hlavní roli. Jeho humor cizelovaný ve vynikajícím seriálu Mistr amatér se odvíjí hlavně od zobrazení mileniálů, jejichž potácení se roztomile absurdními životními situacemi zároveň zohledňuje širší společenský kontext. Stejnou optiku se Ansari snaží přetavit i do svého celovečerního debutu.
Štěstí nezávisí na penězích. Ale co když ano?
Hlavní hrdina Božího úletu Arji uvízl v bezvýchodné spirále. Přespává v autě, hromadí pokuty, má několik zaměstnání a jeho výdělek je odkázaný na rozmary bohatých lidí. Pracuje u technologického boháče Jeffa (Seth Rogen), jenž celé dny tráví u bazénu, v sauně nebo na drahých obědech. Třetím do party je pak anděl druhé kategorie Gabriel (Keanu Reeves). Toho už přestalo bavit zachraňovat lidi, kteří během řízení píšou esemesky na mobilu, a tak se rozhodne pomoct Arjimu, kterého vnímá jako ztracenou duši. Prohodí jeho život s tím Jeffovým, aby mu ukázal, že boháči si zas tak bezstarostně nežijí. Jenže Arjimu se život v luxusu zalíbí a jak Jeff, tak Gabriel si musí zvykat na realitu bez peněz a zázemí.
Režisér Ansari staví na kontrastech a dynamice ústřední trojice, v druhém plánu protkává romantickou linii Arjiho a Eleny (Keke Palmerová), která bojuje za formování odborů v jedné vykořisťující firmě.
Jakkoli vyprávění disponuje hravým námětem, v zásadě zůstává u pouhého nápadu, s nímž si tvůrci moc nevědí rady. Selhávají v budování pravidel, zápletka reflektující sociální nerovnost i velmi omezené možnosti k tomu, aby se jedinec odrazil z ekonomického dna, se topí v opakované tendenčnosti. Ústřední motiv empatie je mechanicky našroubovaný na dějové zvraty, působí toporně a neorganicky. Což je zarážející, protože právě tímhle Ansariho již zmíněný seriál Mistr amatér vůbec netrpěl.
Koncept, jenž je pomyslným derivátem Wendersova Nebe nad Berlínem a Caprova Život je krásný, nevyužívá ani k výstavbě nápaditých gagů. Spokojuje se s verbálním humorem, dialogové výměny hrají na jistotu, nejsou vynalézavé ani překvapivé.
Arjimu v milionovém království začíná chybět upřímný lidský kontakt, Jeff zjišťuje, že podhodnocení lidé, na kterých stojí jeden z jeho byznysů, se mají opravdu špatně, a Gabriel zbavený andělské hodnosti zase zakouší pomíjivé krásy lidského života.
Trojice herců nabízí velký komediální talent, především Seth Rogen. O to více zamrzí, že zde jejich schopnosti zůstávají více méně nevyužité. Mezi nejhezčí momenty patří ty, kdy Reeves poprvé v životě ochutnává burger s kuřecími nugetkami a mléčným shakem, stává se závislým na nikotinu nebo tancuje. Jeho neotesaný projev perfektně zachycuje náturu a transformaci postavy.
Peklo to není, ale k nebi má film daleko
Film potěší hlavně v jednotlivostech. Chemie mezi hlavní trojicí sice funguje, stejně jako celkovému tvaru ji však chybí špetka magie, jež by dobrý základ pozdvihla na něco propracovanějšího a více vtahujícího. Nepřispívá ani styl snímání, který je díky statickým kompozicím elegantní, zároveň však bezzubý a nijak nepodporuje vyprávění.
I když má Boží úlet velké srdce, jeho nekonzistentní malá křídla jej neunesou. Přes všechny funkční ingredience a předpoklady, jako je aktuální reflexe sociální nespravedlnosti nebo nadčasový narativ o tom, jak zkušenosti z odlišných perspektiv utváří naši empatii, film míří vedle a působí uměle.
Radostné pasáže tlumí tvůrčí zmatek, jenž vrcholí až příliš uspěchaným závěrem. Byť tvůrci vypráví humorně o vážných věcech, utopicky idealistický závěr působí jako lacině zjednodušující berlička. Rozuzlení je tak nějak nezasloužené. Volí přímou a tu nejméně kreativní cestu. Sledování komedie je tak v mnoha ohledech vyčerpávající a nepomohou ani rádoby úderné hlášky.
Boží úlet mohl být událostí, která připomene důležitost komedií v kinech, ve všech směrech ale zůstává hluboko pod svým potenciálem. Rychle se vytrácející humor a nekonzistentní vyprávění s chvilkovými záchvěvy roztomilosti sice není pekelnou podívanou, k té nebeské má ale hodně daleko.
