Boyle natočil místo filmu adrenalinové video o amputaci

Michal Procházka, Toronto
13. 9. 2010 9:10
Toronto se rozjelo a chrlí očekávané premiéry
Foto: Reuters

Toronto - Očekávaný film Dannyho Boyla a vystoupení kanadského rodáka Christopha Plummera v roli homosexuálního starce vytvořily první headliny 35. ročníku torontského festivalu, který se koná v ontarijské metropoli do 18. září.

Akce známá jako TIFF se stává čím dál tím důležitějším místem pro filmy i pro byznys a hned od ostrého startu přináší smršť osobností na červeném koberci.

Colin Firth stačil už ve čtvrtek oslavit na party své padesátiny a zároveň uvést spolu s Geoffrey Rushem snímek The King's Speech. V něm si zahrál krále Jiřího VI. usedajícího v roce 1936 na britský trůn, který si pozve australského logopeda Lionela Loguea, aby mu v předvečer 2. světové války pomohl zlepšit mluvený projev.

Foto: Reuters

Film Toma Hoopera a scenáristy Davida Seidlera stojí především na hereckých výkonech a nekonečné řadě legračních cvičení ve slovním fotbalu, jež odrážejí současnou britskou nostalgii po historii a časech staré monarchie. Divákům se připomene My Fair Lady stejně jako starší Rushův film Záře.

„Nicméně pro mě je to především příběh, který na vztahu obou mužů evokuje dobové vnímání Británie a jejich kolonií - stejně jako drama tradiční sociální hierarchie. Je to mimořádný okamžik, v němž se odlišné vesmíry na chvíli setkají," vysvětloval Rush coby logoped Logue.

Internet jako nebezpečná choroba

Herec Clive Owen se pustil do boje proti internetu jako „nebezpečné chorobě přenášené pohlavní cestou". Spolu s Catherine Keenerovou si zahrál v nezávislém snímku Davida Schwimmera Trust. Režisér známý divákům jako Ross z televizních Přátel tu líčí příběh čtrnáctileté, málo sebevědomé dívky, která se stává obětí sexuálního násilí.

Foto: Reuters

Jsme svědky drsné ztráty dcery způsobené někým, kdo se de facto „on-line" vetřel tajně do rodiny. „Tohle nebezpečí bychom měli brát vážně a více se zajímat o to, jak naše děti tráví čas u počítače - čemu a komu jsou tam vystaveny," uvedl Owen.

Naopak o synovi, který si pokládá otázku, jestli mohl či měl lépe „kontrolovat" svého otce, pojednával snímek Mikea Millse Začátečníci. Trochu sladkobolné drama o překonávání předsudků zachycuje vztah otce (Christopher Plummer) a syna (Ewan McGregor), který se obtížně vyrovnává se dvěma šokujícími zjištěními: otec umírá na rakovinu a pořídil si mladého homosexuálního milence.

„Byla to legrace. Jsem zvědavý, jaká další překvapení mi přinese osmdesátka," usmíval se Plummer, který hrál v celé kariéře maskulinní typy, mafiány či konzervativní politiky, k čemuž ho předurčovala i fyziognomie. V poválečné historii Hollywoodu to byl přitom jeden z nejdéle čekajících herců na oscarovou nominaci - dočkal se až loni s filmem The Last Train.

Příběh nezdolného bikera

Foto: Reuters

Naposledy britský režisér Danny Boyle dojal svět i oscarovou akademii příběhem indického teenagera, který se zpovídá ze svého života na půdorysu milionářské televizní soutěže. Už během prvních deseti minut svého nového snímku dosáhl u mnoha diváků pocit, že sledují sportovní adrenalinové video.

Film 127 hodin vypráví skutečný příběh bikera, horolezce a sportovce se sluchátky Arona Ralstona, který během jedné z výprav do Grand Canyonu na několik dnů uvízl po nehodě v propasti. Sledujeme, jak s rukou přišpendlenou na skále bojuje o přežití a vzdoruje malomyslnosti i žízni.

Po kadibudkové scéně indického chlapečka tu dojde na další lázeň tělesných tekutin - pití vlastní moči, která má chutnat jako sauvignon. Nejspektakulárnější a médii nejvíc probíraná je ale scéna, v níž si Aron „upižlá" ruku jakýmsi čínským nožíkem.

Boyle oněch 127 hodin boje o přežití vměstnává do devadesáti minut plných kameramanských divů, adrenalinových nájezdů i obrazů jako z National Geographic. Klipově pracuje s dynamickým střihem i s časovými přeskoky, které zdůrazňují nekonečné usilování o drobná vítězství nad neoblomnou a zrádnou přírodou.

Zajímavě evokuje britský tvůrce i dětské vzpomínky a fantazie adrenalinového vězně, který se v myšlenkách vrací k rodičům, dívkám z předchozího výletu i "ke všemu hezkému, co představuje život". Aby se zabavil, ráno si "přehrává" rádiovou show.

Foto: Reuters

Problém ale je, že přese všechno vás film nakonec přestane bavit. Hlavně v tom, jak se snaží vystihovat hysterii člověka zdánlivě odsouzeného na smrt, je nedůvěryhodný. Před vašima očima se jen strašně snaží americký herec James Franco a hraje setkání se smrtí, z něhož adrenalinový biker vychází vítězně díky své nezdolnosti.

Ani vás moc nedojme, když vidíte fotografie skutečného hrdiny, který si poté vzal krásnou ženu a nadále sportuje, byť mu chybí kus ruky. Ale po pravdě bychom měli dodat, že existují i recenzenti, kteří jsou z filmu nadšeni. Mluví o skvělém filmařském experimentu a právě o „síle opravdového příběhu", která je nad všechny fikce.

Upír Ronald Reagan

Kdyby existovala cena za nejdepresivnější film, jistě by ji hned získal snímek Let me in původně televizního režiséra Matta Reevese. Remake předloňského švédského filmu Ať vejde ten pravý situoval do doby nástupu Ronalda Reagana, který tu mluví o Americe  a schopnosti nového impéria „vykupovat své hříchy".

Pod konzervativním pokrytectvím film ale zobrazuje hlavně klaustrofóbní maloměstskou komunitu, v níž se skrývá násilí a nevraživost. Spojuje komentář tehdejší Ameriky se žánrem hororu, který je vyprávěn pohledem chlapce a jeho pubertální, téměř „gotické" deprese.

Foto: Aktuálně.cz

Noirové motivy se zrcadlí v osudu šikanovaného Owena, který dostává novou sousedku - vampírku chodící bosou ve sněhu. S tou ho spojuje osamělost, neboť Abby nemá rovněž žádné kamarády; ona je totiž vysává, pokud jí otec nesežene dávku krvavého džusu.

Na rozdíl od švédského vzoru ale nová verze trpí neduhy amerického nezávislého dramatu, mezi něž patří přílišná přímočarost, doslovnost a nemilosrdná těžkopádnost. Reeves se snaží říkat vše bez kompromisů, ale dělá to i beze studu a citu pro lidskost.

Milča Mančevského proslavil snímek Před deštěm - smyslová impresivní pohlednice z válečné Jugoslávie. Jeho novinka Matky začíná jako hraný příběh, ale postupně se mění v dokument.

Čtěte také:
Hokejová máma zahájila filmovou sklizeň v Torontu

Makedonský filmař tu glosuje zničenou postkomunistickou společnost, v níž „už vám nestačí fikce", abyste dovedli vyprávět, co je tu ještě možné. Zdánlivě nevinný příběh dvou holčiček, které přes doporučení svých matek na policii udají exhibicionistu, se zvrtává v líčení skutečného kriminálního případu šokujícího celou zemi.

Novinář Vlado Tanovski měl vraždit a znásilňovat stárnoucí uklízečky, o jejichž případech potom pilně a investigativně referoval do novin. Na základě vzorků DNA byl odsouzen do vězení, kde údajně spáchal sebevraždu, byť kolem kauzy zůstává řada pochybností z vyšetřování. V pozadí prosvítá obraz rozložené společnosti, v níž nikdo neočekává, že by se dovolal spravedlnosti a mohl by věřit své komunitě.

 

Právě se děje

Další zprávy