Nevěří jí ani policie, ani nadřízení. Keira Knightley ve filmu pátrá po vrahovi žen

Martin Šrajer Martin Šrajer
22. 3. 2023 11:59
V letech 1962 až 1964 bylo v americkém Bostonu zavražděno 13 žen. Dodnes není nade vši pochybnost jisté, kdo to udělal. O to víc zločiny přitahují filmaře. Nejnověji se na ně zaměřuje krimi film Bostonský škrtič, který lze vidět ve videotéce Disney+.
Keira Knightley hraje reportérku Lorettu McLaughlin, která jako jedna z prvních spojí dvojici vražd v Bostonu.
Keira Knightley hraje reportérku Lorettu McLaughlin, která jako jedna z prvních spojí dvojici vražd v Bostonu. | Foto: 20th Century Studios

Téma bylo prvně zpracované již roku 1968, krátce po dopadení domnělého pachatele. Snímek Bostonský případ s Tonym Curtisem v roli vraha s rozštěpenou osobností může současnému publiku, poučenému desítkami true crime seriálů dle skutečných případů, připadat naivní. Ve své době však představoval jednu z nejdůslednějších filmových rekonstrukcí reálných mordů. Dokumentaristická práce s fakty posloužila jako prototyp pro mnoho pozdějších snímků.

Tvůrci nicméně opomenuli podstatnou rovinu příběhu: dvě ambiciózní ženy, bez nichž by počet obětí byl nejspíš vyšší. Možná tak učinili kvůli dobovým předsudkům, možná z obavy, že by devalvovali práci policistů, kterým film jinak dělal reklamu. Teď se každopádně slepou skvrnu pokouší vykrýt scenárista a režisér Matt Ruskin. Ve filmu Bostonský škrtič ukazuje, že misogynní nebyl jen vrah, ale celá společnost.

Keira Knightley jako Loretta McLaughlin a Carrie Coon v roli Jean Cole.
Keira Knightley jako Loretta McLaughlin a Carrie Coon v roli Jean Cole. | Foto: 20th Century Studios

Keira Knightley hraje Lorettu McLaughlin, skutečnou reportérku deníku Boston Record American. Stejně jako většina jejích kolegyň píše o módě, stylu a elektrospotřebičích pro lifestyleovou rubriku. Seriózním tématům se věnují muži. Loretta ale nestudovala žurnalistiku, aby recenzovala toustovače. Touží po větších výzvách. Velká kariérní příležitost přichází v okamžiku, když jako jedna z prvních spojí dvojici nedávných vražd v Bostonu.

Loretta tak dostává první velký případ. Skeptický šéfredaktor k ní ale pro jistotu přiřazuje zkušenější novinářku Jean Cole, kterou ztvárnila Carrie Coon známá ze seriálů Pozůstalí nebo Fargo. Spolu navštěvují místa činu, zpovídají svědky a tahají informace z neochotných detektivů. Poznávají temná městská zákoutí a různá pochybná individua. Pátrání po vrahovi, jenž své oběti nejčastěji sexuálně napadne a uškrtí punčochou, jim nejvíc ztěžuje všudypřítomný sexismus. Obětí mezitím přibývá.

Jak vidíme ve scénách natočených z jeho pohledu, vrah si důvěru získává například tím, že se vydává za instalatéra. Nedělá mu problém pronikat do cizích bytů. Lorettě a Jean se coby dvěma ženám oddaným víc práci než domácnosti otevírají pomyslné dveře pomaleji. Jejich schopnostem nevěří ani vedení novin, kterým přitom případ zvyšuje čtenost, ani šéf bostonské policie, jenž zvídavé žurnalistky označuje za kokety zneužívající při investigaci ženských zbraní.

Carrie Coon v roli Jean Cole a Keira Knightley jako Loretta McLaughlin.
Carrie Coon v roli Jean Cole a Keira Knightley jako Loretta McLaughlin. | Foto: 20th Century Studios

Lorettin manžel James svou družku zprvu podporuje a péči o tři potomky z velké části přebírá. Jeho ochota plnit rodičovské povinnosti nicméně klesá, čím je žena škrtičem posedlejší. Loretta tráví v redakci dny i noci, pauzu si nedá ani na Silvestra. Doma akorát stihne popřát dětem dobrou noc. Její dilema, jak být dobrou novinářkou i matkou - tematizovalo jej i loňské novinářské drama Když promluvila - přesto postrádá naléhavost.

Ve filmu prakticky chybí scény, jež by prohloubily Lorettin vztah k dětem a manželovi. James nám jen připomíná její mimopracovní povinnosti. Nad rámec toho ve vyprávění nemá jinou funkci. Totéž platí pro zbytek ansámblu, vesměs tvořený nadužívanými typy - zkostnatělý, ale dobrosrdečný šéfredaktor, upocený policejní komisař a tak dále. Bohužel když patriarchát zosobňují karikatury, je méně přesvědčivý i boj proti němu.

Scenárista a režisér Matt Ruskin naznačuje, že vrah mohl dlouho řádit i kvůli přehlíživosti policejního aparátu. Bezpečí žen, zvlášť seniorek, které se staly prvními oběťmi, nebylo společenskou prioritou. Ani pro noviny dlouho nešlo o atraktivní kauzu. Po vydání reportáže od hrdinek filmu se nicméně ukazuje, jak důležité je nedívat se na svět neustále pouze očima mužů. Do redakce začínají ve velkém chodit dopisy vyděšených čtenářek, jejichž strach konečně někdo vzal v potaz.

Částečné zohlednění, jak se při řádění podobných psychopatů cítí ženy, představuje nejcennější, ale také nejméně propracovanou vrstvu filmu. Scény, kdy bychom s protagonistkou měli pociťovat ohrožení, jsou vinou rutinní režie fádní, jako kdyby se ani nic zvláštního nedělo.

Film navíc nezůstává u vytváření paralel mezi rozličnými formami zneužívání moci a vypomáhá si doslovnými dialogy o genderově podmíněném násilí.

Neupřímnost replik podtrhuje fakt, že je v závěru pronáší Loretta, které celou dobu očividně záleželo víc na vlastní kariéře než ženských právech.

Moc myšlenek divákům nenabízí ani extrémně monotónní vyšetřování. Loretta a Jean obtelefonovávají příbuzné zavražděných, navštěvují od pohledu nepřátelské instituce typu psychiatrické léčebny a pomalu skládají dohromady střípky. Styl snímku, založený víc na povrchních rozhovorech než výmluvných obrazech, je stejně nezáživný jako jejich práce, u které se člověk diví, proč jsou jí hrdinky natolik oddané.

Film Bostonský škrtič je ve videotéce Disney+ s českými titulky. | Video: 20th Century Studios

Plouživé nájezdy kamery, malá hloubka ostrosti, tmavé pokoje osvětlené zářivkami a chladné šedozelené tóny mají zřejmě evokovat vážnost. Boston v 60. letech nebyl místem, které by přálo ženám a živějším barvám.

Navenek jde o věrnou nápodobu vynikajícího filmu Zodiac z roku 2007. Postupy, které v tomto díle režiséra Davida Finchera přispívaly k napínavosti a tíživé, dlouho doznívající atmosféře, však v Bostonském škrtiči působí jako prázdná manýra.

Matt Ruskin není stejný perfekcionista a trpělivý vypravěč jako Fincher. Postavil kulisy a nechal ušít kostýmy, které sice odpovídají době, ale nenesou žádné významy. Ty jsou jen ve slovech. Ani postavám se tvůrce nedokáže dostat pod kůži a zprostředkovat nám jejich hrůzu či frustraci. Keira Knightley a Carrie Coon hrají standardně, avšak scénář variující pár totožných situací jim nedává prostor pro komplexnější prokreslení charakterů.

Při cílevědomé honbě za pravdou ženy střídají všehovšudy dva výrazy, roztrpčený a odhodlaný. Víc poloh nemají. Nedostatek nuancí je příznačný pro celého Bostonského škrtiče. Navzájem podobné jsou si záběry, scény i sekvence. Nic nevyčnívá, nic neutkví v paměti.

Snímek z roku 1968 byl sice problematický genderovou politikou, ledabylým nakládáním s fakty a jalovým pojetím psychologie sériových vrahů, díky mnoha invenčním filmařským volbám a hereckému nasazení však i po letech zůstává strhujícím procedurálním krimi. Novinka přistupuje k některým tématům citlivěji a zaplňuje prázdná místa, jinak je to ale thriller bez známek života.

Film

Bostonský škrtič
Scénář a režie: Matt Ruskin
Film je k vidění ve videotéce Disney+.

 

Právě se děje

Další zprávy