Do šinkansenu nastoupili Beruška, Mandarinka a Citron, aby společně vyrazili z japonského Tokia směrem na Kjóto. Z takového popisu by se mohlo zdát, že bývalý kaskadér David Leitch přesedlal na tvorbu pro děti a po akčních řežbách John Wick, Atomic Blonde: Bez lítosti nebo Deadpool 2 natočil animovanou pohádku.
Trojice postav však klame jmény. Jde o vysoce kvalifikované nájemné vrahy, které spojuje kufřík naditý penězi. Beruška jej chce ukrást, Mandarinka s Citronem doručit psychopatickému šéfovi mafie.
Kromě tria cestuje vysokorychlostním vlakem několik dalších osob s vražednými schopnostmi, lehce pocuchanými nervy a zpočátku poměrně jasným cílem. Mladá žena v lolitovském růžovém oblečku si říká Princ, má ruské kořeny, nabitou zbraň a chce zabít svého nemilovaného otce. Člen mafie jakuzy, představený pouze coby Táta, ve vlaku pátrá po člověku, který shodil jeho syna z výškové budovy. Touha po vendetě žene také mexického zabijáka Vlka ve zkrvaveném bílém obleku. Sotva zázrak japonské techniky nabere rychlost, krev začíná stříkat do všech stran.
Adaptace románu japonského spisovatele Kotara Isaky se sice odehrává ve vlaku řítícím se rychlostí až 400 km za hodinu, v angličtině příhodně nazývaném "bullet train", ale nesází jednu krvavou atrakci za druhou. Postavy mají při cestě japonskými metropolemi i malebnou přírodou dost příležitostí povyprávět si o svých traumatech a nostalgicky zavzpomínat na dny, které netrávily snahou vecpat lidské končetiny do drtičky na dřevo. Ani v energicky sestříhaných dialozích film výrazně nezpomaluje.
Rychlé flashbacky osvětlující pohnutou historii pasažérů nejlíp fungují během expoziční první hodiny, kdy vyprávění teprve nabírá tempo. Režisér Leitch si ale pravidelné návraty do minulosti neodpustí ani později, kdy by byl žádoucí hlavně pohyb vpřed. Když hrozí, že to celé začne působit moc schematicky, přichází nečekaný úkrok. Třeba v podobě retrospektivy věnované lahvi minerálky.
Sledování její vzrušující pouti přitom není jen infantilním vtípkem, natahujícím stopáž na přepálených 127 minut. Leitchova novinka celou dobu krouží kolem otázky, zda je naše bytí jen neuspořádaným pásmem trapných, tragických a groteskních příhod, nebo zda se lidé a věci ocitají na určitých místech řízením osudu. Možná navzdory prvotnímu zdání není náhoda ani to, že tolik osob schopných vám bez zaváhání zlomit vaz cestuje týmž spojem.
Když Beruška zrovna neuhýbá kulkám a neodráží útoky nožem, filozofuje nad předurčeností svého života a pokouší trpělivost pasažérů mantrami, které si odnesl z terapie. Během akce se spíš než cenný kufřík snaží najít své nové a lepší já, stát se mírumilovnější, vnímavější bytostí. Opravdu přitahuje smůlu, jak sám sebe přesvědčuje, a musí po vzoru biblického Joba pokorně přijímat veškerá příkoří? Nebo má pravdu jeho velitelka, na dálku jej přesvědčující, že štěstí a neštěstí jsou pouze abstraktní koncepty a vždy záleží na úhlu pohledu?
Také ostatní postavy se s postupným rozkrýváním motivací, vztahů a myšlenkových vzorců stávají opravdovějšími než komiksově stylizované prostředí, v němž bojují o život. Dokonce i pokračující vtip s odkazy na animovaný seriál Mašinka Tomáš, z něhož Citron odvodil svou životní filozofii, získává na vážnosti. Vedle pobavení dokáže i dojmout.
Stejně jako odkazy k populárnímu seriálu pro děti také naprostá většina ostatních poskytnutých informací - ať už se týkají krádeže smrtelně jedovatého hada ze zoo, maskota z japonského anime nebo délky jednotlivých zastavení vlaku - přispívá k vývoji a přehlednosti vyprávění. Skoro žádný prvek není samoúčelný a nezůstává viset ve vzduchu. Naopak má jasně dané místo a roli v celkové kompozici. Motivy z příběhových linií jednotlivých postav se proplétají s gradující intenzitou a stejnou promyšleností, jakou se vyznačuje choreografie akčních scén.
Leitch si dává záležet, aby každá rvačka nebo přestřelka měla osobitý charakter, daný jejími účastníky nebo vagonem, v němž se odehrává. Beruška se konflikty snaží řešit dohodou a důvtipem. Nejraději by nikomu neubližoval, což mu vzhledem k okolnostem moc nevychází. Pistoli si nevzal, proto se musí spokojit s tím, co je zrovna po ruce, například nabídkou vlakového baru. Mandarinka a Citron, britským přízvukem a sladěným šatníkem připomínající gangstery z drsných krimikomedií Guye Ritchieho, oproti tomu preferují střelné zbraně. V tichém kupé si ale budou muset poradit bez nich.
Akční sekvence nápaditě využívající zúženého prostoru dávají vzpomenout na filmy s Jackiem Chanem či němé grotesky jako O patro výš, v níž Harold Lloyd patro za patrem zdolával mrakodrap. Za herce v Bullet Train pouze častěji zaskakovali kaskadéři, takže i koncentrace střihů je vyšší a plynulost pohybu menší. Přesto akce ve srovnání s jinými velkorozpočtovými snímky zůstává po většinu času krásně čitelná a vyjma závěru, kdy je zdemolováno pár vlaků i jedno město, nevypadá digitálně.
Finále, během něhož se bombasticky protnou osudy i hudební motivy jednotlivých postav, může působit jako vyjetí z kolejí elegantně rytmizované akční komedie, jež pointy vtipů dávkuje stejně precizně jako zvraty udržující diváky ve střehu. Když ovšem hlavní padouch dlouze vysvětluje svůj ďábelský plán, nesoucí nejeden společný znak se zápletkou Deseti malých černoušků od Agathy Christie, dostává se nám výstižného shrnutí hlavních myšlenek filmu, který průběžně tematizoval lidskou schopnost či neschopnost ovlivňovat vlastní úděl.
Ničím nezlehčovaný fatalismus si Bullet Train může dovolit i díky prohlubování charakterů. Ke konci, kdy jsou již jednotlivé střípky příběhů poskládané, postavy nejspíš člověku nebudou lhostejné. Body je v tomto ohledu nutno přičíst i hercům. Brad Pitt, vracející se v roli Berušky ke své uvolněnější poloze z Dannyho parťáků nebo Mr. & Mrs. Smith, tradičně oslňuje ležérním charismatem a dodává šmrnc i replikám, které by z úst méně talentovaného herce vyzněly dutě.
Film, jehož postavy se předhánějí v tom, kdo bude kontrolovat situaci, ale pozornost demokraticky dělí i mezi ostatní aktéry. Jestliže umírání v Bullet Train bolí, tak ne proto, že protagonistům krvácejí očí a vybuchují hlavy, ale proto, že vám na nich záleží. Svému partu je naplno oddán také Aaron Taylor-Johnson coby Mandarinka nebo Brian Tyree Henry jako Citron. Srovnatelně vtipné jako jejich tarantinovské slovní výměny jsou epizodní výstupy několika slavných herců. Nejen kvůli tomu, že je divák nečeká, ale také zásluhou perfektního načasování.
Snímek nakonec nechává na každém, jak velký význam v životě hrají náhody. Tvůrci na ně každopádně nesázejí. V jejich kompozičně bezchybné letní zábavě s nepolevujícím tempem, propracovanými akčními scénami a komediálně i dramaticky vděčnými postavami není nahodilé nic. I proto jde o navýsost uspokojivou, vyrovnanou jízdu s minimem nadbytečných zastávek.
Film
Bullet Train
Režie: David Leitch
Falcon, česká premiéra 4. srpna.
