Recenze: Mistr výbuchů Emmerich pojal Bitvu u Midway jako svůj nejrealističtější film

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
8. 11. 2019 21:14
Kdyby jednotkou kinematografické kvality byly exploze, hollywoodský režisér Roland Emmerich by už od 90. let minulého století patřil na stupně vítězů. Hned za dalšího milovníka nekonečných výbuchů Michaela Baye.
Bitvy u Midway je přes všechno úsilí a až překvapivě silné momenty rutinní podívanou.
Bitvy u Midway je přes všechno úsilí a až překvapivě silné momenty rutinní podívanou. | Foto: Vertical Ent.

Na rozdíl od Baye, rozkošnicky ponořeného do své opulentní a skutečnému světu se stále vzdalující série Transformers, se však jeho původem německý kolega Emmerich rozhodl zfilmovat kus historie.

Snímek z Bitvy u Midway.
Snímek z Bitvy u Midway. | Foto: Vertical Ent.

Jeho novinka Bitva u Midway, kterou právě hrají česká kina, mapuje nejdůležitější námořní střet druhé světové války. A tentokrát žádnou ze stíhaček nepilotuje prezident Spojených států jako v režisérově akčním sci-fi Den nezávislosti, kde samotný šéf amerických ozbrojených sil usedá do kokpitu, aby zachránil svět před invazí mimozemšťanů. Je ovšem otázka, zda je ta změna k lepšímu.

Tvůrce proslulý katastrofickými snímky plnými trikových sekvencí, patosu a siláckých gest najednou točí vrstevnatý film, který se snaží zachytit chaos a zvraty velkolepé americké odvety za japonský útok na Pearl Harbor. Navíc film plný respektu k oběma stranám konfliktu. Je to úctyhodný pokus, ale povedl se tak napůl.

Dvouapůlhodinový snímek představí celou plejádu historických postav, od velitelů po letecká esa, nevypráví pohledem jednoho či dvou hrdinů. A dává dost prostoru i Japoncům, kteří nejsou - jako v klasických válečných filmech - vyobrazeni jen coby zlo, které je třeba zničit.

"Jsou to stateční muži," zazní v jednu chvíli z útrob japonské letadlové lodi na adresu protivníka. "Ještě že mají tak špatná letadla." A podobných anekdot a zkratek, které vyjadřují povahové i vojenské rozdíly mezi oběma stranami, je ve filmu mnoho.

Jenže největší bitvu nakonec svádí sám režisér Emmerich. Tentokrát nenatočil jen nějaký letní trhák plný výbuchů a triků, byť těch je tady také požehnaně. Naopak se pokouší vplout do vážnějších vod, kde se ovšem necítí zrovna jako ryba.

Bitva u Midway je jeho vysněný projekt, sám ho produkoval a sháněl na něj finance, nejedná se o klasický studiový produkt Hollywoodu. S rozpočtem okolo 100 milionů dolarů tak vznikl jeden z nejdražších nezávislých titulů. A Emmerich se každý dolar snaží utratit, jak nejlépe umí. Vzhledem k tomu, že podle dostupných zdrojů šlo z celkového rozpočtu až 40 milionů na marketing, vypadají bitevní scény až neuvěřitelně dobře.

Bitevní sekvence občas až příliš okatě dávají najevo svůj digitální původ. | Video: Vertical Ent.

Výsledkem je snímek, který odsýpá a baví, ale také každou chvíli zaškobrtne. Je to film věnovaný všem japonským i americkým vojákům, rámovaný citátem o moři, které námořníky bez ohledu na příslušnost považuje za svou "krev". Nikdy nesklouzne do přílišného patosu, jak u Emmericha bývá zvykem. I americká vlajka tu zavlaje jen jednou - a ne hned na začátku.

Ale pořád to není dynamické, moderní válečné drama. Do toho mu chybí elegantnější práce s vrstevnatým vyprávěním a rozsáhlým hereckým ansámblem od Woodyho Harrelsona přes Patricka Wilsona po Dennise Quaida či Aarona Eckharta.

Snímek z Bitvy u Midway.
Snímek z Bitvy u Midway. | Foto: Vertical Ent.

Některé postavy se dějem jen mihnou a pak jako by se na ně zapomnělo. Jiné - například letecké eso Dick Best - jako by si sem drsňácky odbočily ze snímků typu Dne nezávislosti. Emmerich ani v tomto až překvapivě vážném a uměřeném tvaru neumí setřást tendence k béčkovému přehánění.

Bitevní sekvence občas až příliš okatě dávají najevo digitální původ, na druhou stranu opravdu dovedou vtáhnout. Jak pod vodu, kudy se řítí torpéda, tak do vzduchu, kde nabízejí mnoho záběrů přímo z pohledu pilotů řítících se k cíli v podobě obří letadlové lodi. A někdy se obraz na chvilku zastaví a ztiší, místo patosu nabídne velkolepý, takřka jímavý výjev prosycený těžkým dusivým dýmem, synonymem destrukce.

Bitvy u Midway je přese všechno úsilí a až překvapivě silné momenty přesto rutinní podívanou, která dovede zachytit chaos jednotlivých akčních sekvencí, ale už méně efektivně vypráví o nevyzpytatelných zvratech celé bitvy. Vyhýbá se sice černobílému propagandistickému pohledu, až příliš často ale sahá ke stereotypní zkratce. Třeba když v jedné scéně zachycuje režiséra Johna Forda, který tehdy skutečně točil záběry probíhající války. Ve filmu je z mistra klasického Hollywoodu jen maniak křičící: "Toč, nepřestávej točit!"

V těchto soubojích s dějinami - na rozdíl od těch sváděných ve vzduchu či pod vodou - Emmerich spíše prohrává. Ale nelze mu upřít snahu bojovat. Natočil nikoli válečné melodrama, ale špinavý film plný potu a krve. Jen té špíně až příliš často koukají zpod nehtů zákruty odbytého vyprávění. Naštěstí brzy zase někde něco začne poměrně přesvědčivě vybuchovat.

Bitva u Midway

Režie: Roland Emmerich
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 7. listopadu

 

Právě se děje

Další zprávy