Birds of Prey, které od čtvrtka promítají česká kina, je dosud nejvíc holčičí superhrdinský film. A navzdory dílčím výtkám je super.
Na rozdíl od nezastavitelné ságy Avengers, za kterou stojí konkurenční studio Marvel, tvůrci a producenti studia DC už roky hledají, v jakém duchu pojmout adaptace populárních komiksů o Batmanovi, Supermanovi a dalších hrdinech i padouších tohoto světa.
Nejprve DC vsadilo na temnou notu ve filmech Muž z oceli, Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti či Liga spravedlnosti. A skončilo u tuhých, zmrtvělých, poloparodických tvarů. Ani následující skotačivá, komediální odpověď na odlehčená marvelovská díla typu Strážců galaxie jménem Sebevražedný oddíl nenašla správný rytmus a balanc.
Právě Sebevražedný oddíl však prvně představil protagonistku - přesněji řečeno antagonistku - Harley Quinn, která nyní v Birds of Prey dostává mnohem víc prostoru. A spolu s ní spousta dalších žen před kamerou i za ní.
Nejde o nějaké umělé převlečení superhrdinských macho stereotypů do sukní. Tento hravý a upovídaný film naopak nachází svébytnou poetiku. Ztřeštěnou, zprvu až protivnou, ale nakonec podmanivou. Harley Quinn je na povrchu otravná postava, která diváky od začátku zahlcuje vodopády slov. O svých pocitech, o bývalém vztahu.
I když zrovna cokoli provádí, třeba vyhazuje do vzduchu obří továrnu pomocí rozjeté cisterny, neustále o tom mluví. A ve vyprávění skáče tam a zpátky, jako dítě, které se zrovna předávkovalo cukrovinkami.
Její příběh o ukradeném diamantu, v němž figuruje policistka vymodelovaná podle filmů z 80. let minulého století, malá zlodějka, zpěvačka se znalostmi bojových umění a tajuplná žena s kuší toužící po pomstě, je přitom prostinký. Některé jeho prvky připomenou dvojicí snímků o pomstě Kill Bill od Quentina Tarantina, drsný kulometný humor zase pošilhává po superhrdinské sérii Deadpool.
Ale režisérka Cathy Yanová se scenáristkou Christinou Hodsonovou se příliš neobtěžují předstírat, že v Birds of Prey vyprávějí něco epického. Spíše hledají drobné okamžiky, v nichž dojde na ženské a holčičí třenice, na nenápadné mezihry, pár trefných slov, barevné koktejly nebo kopání mužských padouchů do rozkroku.
Margot Robbie coby představitelka hlavní role a zároveň producentka vytváří z Harley Quinn uragán slov a nápadů, ale pod povrchem také křehkou bytost, byť žije v bytě s vycpaným bobrem a živou hyenou.
Zápletka, v níž dále figuruje zlosyn v podání Ewana McGregora, je tuctová. A McGregor jako padouch skoro zbytečný. Birds of Prey je film, který v těchto a dalších ohledech snadno zklame ortodoxní fanoušky superhrdinského žánru.
Jeho klady spočívají jinde než ve velkolepých soubojích, byť i ty jsou natočené lehkým stylem, v plynulých dlouhých záběrech.
Birds of Prey nejlépe funguje, když si hrdinky povídají. Když se pětice žen navzájem drží v šachu a hádají se, kdo koho a proč chce zabít. Když Harley Quinn poznamená něco o kráse tváře své kolegyně. Když všechny dohromady popíjejí margarity.
V takových momentech ta ztřeštěná jízda komiksovým lunaparkem na tak akorát dlouhou dobu přibrzdí. A brzy zase ve správný okamžik dojde na pálky, palice, kuše a kung-fu. V té erupci nápadů jsou některé sice výprodejové, ale stále zůstává dost na zábavný snímek s dostatkem prostoru pro špičkování, drsnou akci i nenápadné švitoření.
A tak zatímco v sousedním marvelovském univerzu superhrdina Thor upíjí hektolitry piva, Birds of Prey je snímek plný hrdinek s chutí na sladkosti či zelené koktejly s limetkou. Zároveň je tento film o týmu žen s pochybnou minulostí stále jen takovou rozcvičkou, zvoláním: "Pojďme si proštouchat cestu mezi komiksové filmy." Dámský klub jménem Birds of Prey k tomu používá sympaticky ostré lokty.
Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)
Režie: Cathy Yanová
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 6. února
