Máloco připoutává diváka tak pomalu, a přitom tak silně. Když HBO vloni zveřejnila první epizodu v covidovém lockdownu natočené plážové satiry Bílý lotos, okamžitě zaujala komediálním herectvím Murrayho Bartletta, Jakea Lacyho nebo Jennifer Coolidge. Ani po několika epizodách ale nebylo snadné říct, jestli sledujeme jen skvěle kousavou, ale zapomenutelnou novinku, nebo popkulturní milník.
Postupně však dovolenkové peripetie několika skupin hostů luxusního rezortu nabraly na poutavosti. Ze seriálu se vyklubala satira odhalující směšnost i krutost transakčních vztahů. Nemilosrdně ukázala, že bohatí lidé žádné jiné často ani mít nemohou.
Peníze v tomto příběhu definovaly nejen dynamiku mezi hosty se zlatými kreditními kartami a servisní třídou, co za plat opečovává jejich těla a duše, ale také vnitřní nastavení rekreantů. Banální povahu jejich mezilidských vazeb pak stvrdilo legrační i mrazivé finále. Odhalilo, jaká postava cestuje zpět do USA jako mrtvola - a vyřešilo dilema mladé novomanželky hrané Alexandrou Daddario, která kolem sebe na líbánkách uviděla zlatou klec.
Se závěrečnými titulky tak už bylo zřejmé, že se režisérovi a jedinému scenáristovi Mikeu Whiteovi, autorovi "nezávislých" filmů Chuck a Buck, Hodná holka či seriálu Mé nové já a známému účastníkovi show Survivor, povedlo stvořit něco výjimečného. Ze skvělého obsazení dostal perfektní výkony, zařídil velkolepý comeback herečce Jennifer Coolidge, českému publiku známé jako Stiflerova matka z Prci, prci, prcičky, až nakonec Bílý lotos získal deset televizních cen Emmy. Bylo jasné, že u jedné řady nezůstane.
Pojídači lotosů
Tím nejcennějším na komplexním popkulturním balíčku, do kterého antologie narostla s další sezonou, je Whiteovo vyzrálé psaní, dlouhodobě zaměřené na mezilidské vztahy a utváření identity. I přesto, že výsledné dílo stojí také na perfektním castingu, hereckých výkonech a slasti ze zobrazeného luxusu.
Své "bohaté" autor definuje nejenom jejich ignorancí, arogancí, pohodlností a pocitem nezpochybnitelnosti, ale také nejrůznějšími bolístkami, nenaplněnými aspiracemi nebo zátěží ze strany žádostivých blízkých. Jak říkal v rozhovorech, nechtěl psát o ultrabohatých, jaké známe ze ságy Boj o moc, ekvivalentu Hry o trůny z reálného světa bez draků. Bílý lotos se odehrává mezi tím typem boháčů, které tu a tam můžeme potkat.
Ambicí bylo ukázat, proč mnozí nejsou schopni či ochotni zřídit si mentální kapacitu pro společenskou odpovědnost, podílet se na řešení dnešních komplikovaných problémů, nebo si je alespoň uvědomit. Seriáloví rekreanti mají všichni jedno společné - jsou jako mytičtí pojídači lotosů, co po požití květu na exotickém ostrově zapomněli na svůj domov se všemi jeho problémy a nikdy se nevrátili. Akorát lotosem se v tomto případě staly peníze.
Kdo je horší a kdo šťastnější
Také druhá sezona, nově dostupná na HBO Max, v porovnání s Bojem o moc působí do určité míry empaticky, přestože i Mike White musí své postavy nesnášet.
Manželský pár tvořený podnikatelem na finančních trzích Cameronem a ženou v domácnosti Daphne - hrají je Theo James a Meghann Fahy - problémy světa nezajímají vůbec. Nevědí moc o ničem, co se člověk může běžně dozvědět ze zpráv. Zkrátka je nesledují, jak dobrovolně přiznají u sluncem prozářené snídaně v Bílém lotosu, kam na dovolenou pozvali Cameronova kamaráda z vysoké, geniálního ajťáka Ethana, a jeho ženu, právničku Harper. Ty představují britský herec a seriálový tvůrce Will Sharpe s Aubrey Plaza, známou například z komedie Odbor městské zeleně.
Hořce vtipný moment hned na začátku vyjeví, v jak odlišných realitách páry existují. V jedné je mít děti za globálních krizí těžkým rozhodnutím, ve druhé do limuzín a skleněných mrakodrapů obavy neproniknou, pokud člověk nechce.
Ta první realita patří Ethanovi a Harper, kteří zbohatli teprve nedávno, v té druhé žijí věčně dobře naladění Cameron s Daphne. Jejich ignorantství Harper zprvu znechucuje, postupně však začíná být evidentně stále zamilovaným párem posedlá.
Je zřejmé, že pro Mikea Whitea mezi dvojicemi existuje jen nepatrný rozdíl. Všichni čtyři třicátníci tvořící jádro letošních seriálových postav jsou dokonalými pojídači lotosů.
Co přesně o sobě zjistí Harper, která je emocionálním centrem tohoto pikantního propletence figur a ukotví většinu divácké pozornosti, těžko předvídat. Z pěti epizod, co HBO dopředu poslala novinářům, se její osud zdá nejvíce podobný novomanželce, kterou v první sezoně hrála Alexandra Daddario.
Kmotr jako test
Další pokoje sicilské pobočky fiktivního hotelového řetězce Bílý lotos v novince obývá trojice původem italských Američanů - otec, syn a vnuk, kteří sem přiletěli na dovolenou sami. Žoviální děda hraný hollywoodským veteránem F. Murrayem Abrahamem, flirtující s každou ženou, již potká, už ovdověl. Manželka jeho syna Dominica - hvězdy seriálu Rodina Sopránů Michaela Imperioliho - odmítá dorazit kvůli odhalené nevěře, stejně jako Dominicova dcera.
Nejmladší Albie si přítelkyni ještě nenašel. Hraje ho zatím ne tolik známý Kanaďan Adam DiMarco. Jediné, co absolvent Stanfordovy univerzity a na první pohled typický americký "nice guy" ví o svých nadcházejících vztazích, je to, že budou muset být jiné, než jaké udržovali jeho trapně flirtující děda a otec závislý na sexu.
Albie je coby potenciální vzory explicitně odmítá. Třeba když kritizuje jejich lásku k filmu Kmotr od Francise Forda Coppoly. Podle něj je to "pohádka o dobách, kdy muži mohli všechno řešit násilím, spát s každou ženou a pak jít domů k manželce, která se na nic neptá a udělá jim těstoviny".
Na podobně starou Portiu se ale Albiemu podle očekávání zapůsobit nedaří. Mike White je nicméně moc rafinovaný autor na to, aby satiru nechal vést jen známým stereotypem o hodných klucích, které ženy ve skutečnosti nechtějí. Zatím se zdá, že podobně jako právnička Harper si Albie svoji jinakost spíš představuje. Rozchod s rodinnými vzory bude stát víc než jen absolvovaný Stanford a schopnost zkritizovat Kmotra.
Uniknout "diskurzu"
Portia je asistentkou Tanyi, jediné postavy známé už z první řady. Ta mladé ženě platí za doprovod a emocionální podporu. Dvacátnice v trendy outfitech Portia dotváří přehlídku směšných Američanů na dovolené, z nichž všichni jsou "postaru" heterosexuální a nacházejí se v manželství, před vstupem do něj, nebo po jeho rozpadu. Ztrápená zástupkyně generace Z si zoufá nad nesmyslným povoláním, které ji dopravilo až do přímořského ráje, kde teď večeří v luxusních restauracích. Ačkoliv jí nedává smysl, není schopná ho vyměnit za nic smysluplného.
Mluví o tom, jak ji nudí to, co dělají a o čem se baví ostatní. Chce uniknout "diskurzu", nechodit s nikým nebinárním, to raději s pračlověkem z jeskyně. Zatím se zdá, že za tuto touhu bude "odměněna" spíš nepříjemnými překvapeními a tradičním údělem ženských postav.
Zprvu nejméně zajímavá, ale slibně se rozvíjející dějová linka se týká postavy hrané Jennifer Coolidge. Její Tanya na Sicílii tak trochu začíná v bodě nula poté, co v první sezoně našla novou lásku. Novomanžela však Tanya zjevně spíš otravuje a sám se stává jedním z horkých adeptů na to skončit jako mrtvola, co na začátku plave v moři.
Tanyin letošní příběh se rozhýbe v momentě, kdy ufňukaná dědička, urputně se dožadující emocionální podpory od každého kolemjdoucího, pozná hédonistickou skupinku cestujících gayů - nejspíš narážka na to, nakolik je herečka oblíbená u LGBTQ+ publika. Jakou roli budou mít v příběhu heterosexuálů uzamčených v patriarchálních představách o monogamních vztazích, teprve uvidíme.
Sicílie, srdce machismu
Hoteloví hosté tentokrát nemají tak skvělý protějšek, jako byl v první sezoně manažer rezortu Armond. Tvůrci však zřejmě zareagovali na kritiku stran periferní role "místních postav" v tomto propletenci mocných a bezmocných. Sicilský Bílý lotos spravuje Italka Valentina, zatímco Dominicův pokoj okupuje dvojice zdejších kamarádek koketujících s kariérou luxusních sexuálních pracovnic. Alespoň Lucie na to pomýšlí - Mia chce být zpěvačkou.
Druhá řada se rozbíhá pomaleji než první. Prvních pět epizod nastoluje témata, až poslední dva díly ale rozhodnou, jestli se opět podařilo proměnit vazby mezi postavami v originální metafory. Tak tomu bylo v první sezoně, kde vtipně i ostře zpodobňovaly běžné druhy chování chudších k bohatým a naopak.
Na Havaji seriál líčil rozdíly mezi společenskými vrstvami a americký kolonialismus, tentokrát vypráví o něčem trochu jiném. V srdci Sicílie jde o machismus, nevěru a směšnost, s jakou se heterosexuální lidé, pohodlně ukotvení v genderech přisouzených při narození, vrhají vstříc vztahům, které je pak leckdy udržují v nesvobodě.
Opět tu máme mladou manželku, jež začíná tušit, že se ocitla v pasti. Bez významu nebude Cameronova poznámka o tom, že jeho kamarádovi Ethanovi na vysoké říkali incel - tak se na internetu přezdívá extremistům nenávidějícím ženy. A znovu v seriálu vystupuje jak lokální placená servisní třída, tak představitelé nejmladší generace, kteří svou identitu staví na jinakosti oproti vrstevníkům či předkům.
Zatím se většina situací zdá sice obklopená příjemnou září středomořského slunce, působí ale trochu jako podkapitoly ostřejší první sezony. I kdyby však závěr nevyslovil nic, co nás dosud nenapadlo nad jedničkou, Bílý lotos by zasloužil ještě jednu šanci. Mikeu Whiteovi se podařilo vybudovat milník - množství nápadů a momentů, které představil v první řadě, bude zpětně definovat začátek jedné éry v televizní tvorbě.
Spolu s Bojem o moc už teď tvoří Bílý lotos dvojici sérií, které satiricky a velmi osobitě reagují na dobové klima, rostoucí společenskou nerovnost a z ní vyplývající touhu více porozumět některým nedosažitelným světům, případně si ulevit jejich kritikou. Jesse Armstrong, showrunner Boje o moc, a Mike White mimoděk společně budují kus popkulturního obrazu začátku dekády, který je už teď zajímavé srovnávat s tou minulou.
Seriál
Bílý lotos 2
Režie: Mike White
Seriál je k vidění na HBO Max.
