Bilance: Zajímají nás dlouhé, drahé, neoriginální filmy

Martin Svoboda
6. 8. 2013 20:00
Co vypovídají letošní dosud nejúspěšnější filmy o stavu Hollywoodu?
Foto: Aktuálně.cz

V pololetí se vždy bilancuje a málokdo se u toho zapotí jako hollywoodští producenti. Často se mluví o krizi kinoprůmyslu, který dávno ztratil nezpochybnitelnou lukrativitu. Což na pohled potvrzují velké neúspěšné ne-hity jako Osamělý jezdec, na němž studio Disney podle vlastních střízlivých odhadů prodělá 150 milionů dolarů. Nebo aktuální Pacific Rim s rozpočtem oficiálně 190 milionů, nejspíš však ještě vyšším, který snad ani uspět nemohl a producenti se radují, že sice vydělává málo, ale ne tak málo, jak se obávali.

Jednou je Hollywood nahoře...
Jednou je Hollywood nahoře... | Foto: Falcon

Nezaměňujme však „kinoprůmysl" za „filmový průmysl". Hollywood se drží nad vodou, což můžeme konstatovat už jen podle toho, že vznikají neustále nové blockbustery za stovky milionů, což by si asi "firma" v krizi jen těžko dovolovala. Jenže se nad ní nedrží způsobem, jaký si mnozí filmoví fanoušci představují.

Výdělky z kin jsou dlouhodobě tak nízké, že už je studia raději přestala zveřejňovat, takže si musíme vystačit s úhrnnými tržbami, tedy penězi vybranými za vstupenky.

Tato čísla nám však o zisku mnoho neřeknou. Zjednodušeně se uvádí, že jako zisk můžeme vnímat sumu odpovídající tržbám mínus dvojnásobek uváděného rozpočtu, kdy odečtená částka symbolizuje náklady na výrobu, propagaci a distribuci (jež bývají minimálně o 100 milionů vyšší než uváděné rozpočty zahrnující pouze výrobu), ale to samozřejmě není zrovna exaktní matematický vzorec. Jeho užití pak mnoho domnělých hitů vrací zpět na zem.

Podívejte se v rychlém přehledu ve fotogalerii, jaké filmy nejvíce uspěly v první polovině letošního roku:

Kino jako reklama

S ubývající měrou nadsázky platí, že uvedení filmu v kinech lze vnímat jako pouhou reklamu na pozdější práci s ním, předně prodej DVD a Blu-Ray, hraček, videoher, televizních licencí... zkrátka vše to, čemu se zatím stále ještě říká „vedlejší příjmy", ačkoliv už to dávno tvoří příjmy hlavní.

Tomu se samozřejmě nepřizpůsobuje pouze marketing, ale přímo obsah snímků. Záminky pro výrobu hraček a dalšího doprovodného materiálu právě proto bývají co nejčetnější a leckdy se kvůli nim může radikálně upravovat děj. Nejde o nový postup, aktuální komiksové hity a animáky však merchandising posunují na mnohem vyšší úroveň. A pro studia jsou požehnáním.

...jindy dole.
...jindy dole. | Foto: MSN

To stále neznamená, že by se producenti smířili se skutečností, že se kino stalo reliktem minulé epochy kinematografie, přežívající leda ze zvyku a nostalgické loajality, kterou k plátnu cítí. Naopak. Tím spíš, čím víc se nám do kina nechce, nás do něj lákají a dělají vše proto, aby přítmí kinosálů nadále slibovalo nenahraditelný zážitek. Opět nejde o taktiku novou, ale stále se stupňující.

Předně se o to pokoušejí narůstající technickou kvalitou nabízeného audiovizuálního zážitku. Řeč je o zvětšujících se IMAX plátnech a prostorových zvukových soupravách, jejichž rozvoj většina diváků vítá. Ale i o stereoskopii, která se dnes naopak setkává spíš s nevraživostí, protože diváci příliš brzy odhalili, že až na čestné výjimky jde jen o samoúčelnou záminku pro navýšení vstupného. Kapitolou samo pro sebe by v budoucnu mohlo být vysokofrekvenční promítání. Toho se však prozatím zalekla přímo studia a Hobit bude nejspíš až do dalšího Avatara jedinou vlaštovkou, co jaro rozhodně nepřinese.

S tím jdou ruku v ruce bobtnající rozpočty i stopáže blockbusterů. Představa, že 100 milionů je hodně peněz a celovečerní film trvá devadesát minut, už v mainstreamové americké kinematografii dávno neplatí. Oboje bylo porušeno proto, aby měli diváci pocit, že kvantita co do délky a velkoleposti zobrazovaných orgií stojí za návštěvu kina. Prodlužování a prodražování je v současnosti nejjistějším hollywoodským trendem.

Foto: Aktuálně.cz

Asie jako pojistka

Plán vychází, právě takto konstruované filmy se těší našemu nejznatelnějšímu zájmu. Z desítky nejúspěšnějších hraných blockbusterů prvních sedmi měsíců letošního roku v amerických (a podobně světových) kinech má jen jediný výrazněji pod dvě hodiny (druhý G.I. Joe - 99 minut), zbylé mají mezi 110 a 140 minutami. Když se podíváme na top 10 včetně animáků, rozpočet pouze dvou (oficiálně tří, ale u Velkého Gatsbyho se tomu vzhledem ke komplikované produkci moc nevěří) nepřesáhl 150 milionů.

Pacific Rim pomrkává na asijské publikum.
Pacific Rim pomrkává na asijské publikum. | Foto: Warner Bros.

Tím posuny nekončí, jen začínají. Zatímco dřív využívali filmaři mimoamerické prvky jako ozvláštnění zaměřující se na domácí publikum, nyní exotické postavy a lokace cílí na diváky právě těch zemí, odkud lákadla pocházejí. Americký trh totiž na zaplacení velkoprodukcí zdaleka nestačí.

Všimněte si například, v kolika filmech poslední doby se objevují asijské prvky (nejvýrazněji asi Pacific Rim a Wolverine). To proto, že asijské, především čínské a japonské publikum tvoří velmi zásadní finanční příjem.

Uvědomění si přítomnosti zahraničních trhů výrazně ovlivňuje práci s čímkoli cizokrajným. Blockbustery jsou proto mnohem korektnější vůči světu. Ty tam jsou doby německých teroristů, ruských mafiánů, zlých Ameriku vysávajících asijských byznysmenů - co kdyby se publikum z těchto zemí urazilo?

Originalita jako hrozba

Platí a platilo už delší dobu, že originalita netáhne. Z již zmíněné desítky nejúspěšnějších letošních filmů pouze jediný (Croodsovi) není pokračováním, nebo adaptací. Smutná bilance je dalším hřebíčkem do rakve autorským projektům, jež si až na výjimky ve stejném měřítku dokáží prosadit leda James Cameron s Christopherem Nolanem. Což je však výjimka potvrzující pravidlo, protože tito pánové představují značku sami o sobě. Režiséři zkrátka musejí hledat způsoby realizace na poli pokud možno existujících základů.

Studio Universal šetří na rozpočtech a sází na osvědčené značky - proto patří v tuto chvíli mezi ty nejúspěšnější.
Studio Universal šetří na rozpočtech a sází na osvědčené značky - proto patří v tuto chvíli mezi ty nejúspěšnější. | Foto: Aktuálně.cz

Jenže aby série existovaly, musejí nejdříve vzniknout. Proto jsme svědky oněch nevysvětlitelných lapsů okolo Johna Cartera a Lone Rangera. Studia zkrátka riskují a doufají, že na tři neúspěchy se alespoň jednou zadaří. To si však mohou dovolit jen giganti jako Disney, jištění bezpočtem divizí a zavedených jistot. Proto ačkoliv oba velké propadáky zaštiťovalo studio Mickeyho Mause, bude to právě ono, kdo letos jako první dosáhne zisku jedné miliardy - korporace ví, co si může dovolit.

Existuje ještě druhá cesta, cesta střídmosti. Dlouhou dobu se mělo za to, že není moc výnosná, jenže studio Universal dokazuje, že rozdělování nižších rozpočtů mezi více štábů se může vyplatit. Vloni si připsalo osobní rekord 3 miliardy za lístky do kina a letos se mluví o dalším velkém úspěchu. Přitom Universal platí mezi velkými studii většinou za toho posledního v řadě. Ne v tuto chvíli, Rychle a zběsile 6 a Já, padouch 2 vydělávají slušný balík. Přitom Já, padouch je nejlacinějším kusem z desítky - stálo pouhých 76 milionů.

Na takových produkcích současný Hollywood stojí. Zhruba desítka nejúspěšnějších filmů zaplatí celoroční produkci a může se začít dělat opravdový byznys - tisknout samolepky, šít trička s logy a lisovat DVD. Samozřejmě jde o zkratku, ale o zkratku platnější, než by se zdálo.

 

Právě se děje

Další zprávy