Francouzská filmařská dvojice Thierry Demaizière a Alban Teurlai ve svém dokumentu V Lurdech místo zkoumání církevního byznysu či náboženských zázraků nahlíží do soukromí poutníků. S jejich snímkem vznikla střízlivá antropologická studie, která ukazuje, že největším lurdským zázrakem zůstává schopnost vzdorovat nepřízni osudu společně.
Slovo Lurdy dnes vyvolává ambivalentní pocity. Na jedné straně stojí archaická religiozita, na straně druhé nevkusný kapitalistický profit, stánky s kanystry na svatou vodu a kýčovité madonky.
Francouzští dokumentaristé, kteří v minulosti natočili portrét pornohorce Rocca Siffrediho i sondu do nitra pařížského baletu, se však ve svém devadesátiminutovém snímku V Lurdech rozhodli obě tato klišé ignorovat.
Režiséři vytvořili formálně rigorózní studii lidského utrpení a solidarity. Snímek, který se do českých kin dostává dlouhých 7 let od své premiéry, představuje v kontextu televizních reportáží a hraných filmů – jakým byly například Lurdy Jessicy Hausner – obrat k intimitě.
Demaizière a Teurlai zcela rezignovali na komentář mimo obraz, expertní rozbory sociologů či teologů a akademický skepticismus. Téma zkoumají výlučně skrze samotného poutníka, jeho tělo, psychiku a bezprostřední okolí.
Portréty poutníků
Dokumentární mozaika je složena z portrétů lidí, které společnost kvůli jejich handicapu či sociálnímu postavení často přehlíží. V pečlivě komponovaných záběrech sledujeme například otce, který doprovází dospívající dceru potýkající se s morbidní obezitou, ponižováním a výsměchem okolí.
Vidíme úspěšného manažera ochromeného nevyléčitelnou amyotrofickou laterální sklerózou, který s klidem reflektuje svou blížící se smrt. Mezi poutníky se objevuje také ochrnutý Jean-Louis, jenž po pokusu o sebevraždu ztratil řeč i mobilitu, nikoli však smysl pro humor, či voják odhodlaný ulehčit poslední dny svému vážně nemocnému synovi.
Jak zachytit tolik tísně a neštěstí, aniž by došlo k jejich exploataci? Autoři nacházejí odpověď v odstupu, promyšleném střihu a pozorném naslouchání.
Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů filmu je dekonstrukce samotného procesu pouti. Vidíme precizní logistiku, od hromadných transportů nemocných až po každodenní provoz ve specializovaných zařízeních, která tyto „lázeňské hosty“ na týden přijímají.
Absolutní nezištná solidarita
Při tom vyvstává ústřední motiv filmu, který přesahuje samotné náboženské dogma: absolutní nezištná solidarita. Pomocníci a dobrovolníci, mezi nimiž figuruje mnoho mladých lidí obětujících svůj volný čas, nejsou zobrazeni jako ti, kdo si kupují čisté svědomí. Film akcentuje vzájemnost jejich aktu – asistenti dostávají od nemocných stejné množství energie, jaké sami investují.
Vztah mezi ošetřovatelem a pacientem je prost servility či soucitu. Drsná realita péče se střídá s momenty odlehčení, kdy sestry v šedých uniformách tleskají do rytmu banální popové písničky.
Autoritu církve pak osvěžujícím způsobem narušuje postava mladého kněze. Jeho přímočarost, absence sentimentu a břitký humor rozbíjejí zažité stereotypy o upjatém katolickém klerikalismu. Vnáší do celkově tíživé atmosféry momenty ryzí radosti a ukazuje, že víra nemusí být rigidním souborem příkazů, ale živým, neformálním dialogem.
Otázka uzdravení a zázraků je v dokumentu přítomna neustále, ale spíš podprahově. Církev od počátku tradice uznala pouhých 70 případů nevysvětlitelných vyléčení.
Zázraky jsou loterie
„Zázraky jsou jako loterie, vybráno je nás naprosté minimum,“ konstatuje odevzdaně jeden z paralyzovaných mužů. Statistická nepravděpodobnost však zhruba pro 6 milionů věřících, kteří do Lurd každoročně zavítají, zjevně nepředstavuje bariéru.
Thierry Demaizière a Alban Teurlai velice střízlivě kombinují viditelné s neviditelným. Jejich film díky tomu není teologickou obhajobou křesťanství ani investigativní reportáží o komerčním pozadí jednoho z nejnavštěvovanějších poutních míst světa.
Jde o dílo, jehož morální apel je silně humanistický a sekulární. Skutečný zázrak, který režiséři v Lurdech objevují, spočívá v lidském odhodlání čelit nepřízni osudu a v síle kolektivní sounáležitosti.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Neznámý projektil zasáhl loď v Hormuzském průlivu, zemřel nejméně jeden člověk
Nákladní loď zasáhl při plavbě v Hormuzském průlivu neznámý projektil, oznámila v pondělí ráno britská námořní služba (UKMTO). Zásah způsobil škody ve strojovně lodi a zranil či zabil nejméně jednoho člena posádky. Kvůli válce mezi Spojenými státy a Íránem zůstává provoz na této námořní trase klíčové pro globální přepravu ropy a plynu velmi omezený.
Podívejte se na tohle, žasnou v NHL. Pastrňák zaráží statistikou, míří k obří poctě
David Pastrňák je podle stanice NHL Network druhým nejlepším hokejovým křídlem v zámořské lize. V některých ohledech mu ale nestačí nikdo na světě.
Trump ukázal mapu, na níž si přivlastnil Hormuz. Další zemi pohrozil bombardováním
Americký prezident Donald Trump v úterý zveřejnil mapu, na které je Hormuzský průliv – hlavní dějiště války s Íránem – označen jako „nové území USA“. Podle Trumpových opakovaných vyjádření mají Spojené státy nad průlivem „naprostou kontrolu“. Stalo se tak krátce poté, co Írán oznámil, že klíčová námořní trasa zůstane uzavřená poté, co bez dohody vypršela 60denní lhůta pro vyjednávání s USA.
ŽIVĚ Parlamentní volby v září nebudou svobodné, Kreml si výsledek objedná, míní expert
Zářijové parlamentní volby v Rusku nebudou svobodné, soutěživé ani spravedlivé a jejich oficiální výsledek vznikne na objednávku Kremlu. Přesto mohou být důležité, protože data získaná z hlasování mohou ukázat, zda režim ruského prezidenta Vladimira Putina ve společnosti výrazněji ztrácí podporu. Politický geograf Michael Romancov z Univerzity Karlovy to řekl v rozhovoru s ČTK.
Lavrov měl plamenný projev. Ruská burza překvapivě „padla jako kámen“
Ruský ministr zahraničí v pátek odmítl zmrazení konfliktu na současné frontové linii a pohrozil západním spojencům Kyjeva „zničením všeho, co ze Západu pohání válečnou mašinerii Kyjeva“ – a to i s použitím „tvrdších metod“. Jeho odhodlání ale patrně nesdílejí ruští investoři. Ruský akciový trh se překvapivě ještě ten den propadl nejvíce za poslední čtyři roky.