Snaživý, ale trochu vypočítavý a prospěchářský právník Jimmy McGill má ve hvězdách seriálového nebe vepsaný hodně trudný osud. Jak vědí znalci spřízněného seriálu Perníkový táta, je mu souzeno stát se protřelým advokátem zločinců, který špičkovému výrobci drog Waltheru Whiteovi pomůže vybudovat obří ilegální byznys s pervitinem prvotřídní kvality a modré barvy.
Jimmyho seriálová "sudička" Vince Gilligan navíc tomuto protagonistovi seriálu Better Call Saul, jehož čtvrtou řadu právě vysílá televize AMC, průběžně věští černobílou a tísnivou budoucnost prodavače ve fastfoodu, který žije v permanentním strachu ze svého okolí. Být hrdinou Better Call Saul zkrátka není nejlepší karma.
Better Call Saul dějově předchází slavnému krimi seriálu Perníkový táta, který patří k nejoceňovanějším televizním dílům a letos oslavil deset let od premiéry první řady. Za svým slavnějším předchůdcem ale Saul rozhodně nezaostává, dokonce ho podle některých kritiků překonává.
Ve spoustě ohledů nabízí divákům totéž: oba seriály táhnou sympatické postavy, které tak trochu vlastním přičiněním a tak trochu nepřízní osudu klouzají po šikmé ploše do čím dál nebezpečnějších hlubin organizovaného zločinu.
Ve čtvrté sezoně zatím usedá popel nad vyhořelým domem Jimmyho bratra Chucka a drogový boss Hector Salamanca se postupně mění ve vozíčkáře s výhružně cinkajícím zvonkem, kterého divák zná z Perníkového táty. Autor námětů obou seriálů Gilligan ovšem slibuje, že čtvrtá řada bude temnější než ty předchozí a tónem se přiblíží Breaking Bad. Zároveň odhaduje, že seriál by mohl mít ještě další dvě až tři sezony, aby se rozběhnuté příběhové linie uzavřely podle Gilliganových představ.
Obě série jsou ukázkami precizní filmařiny, která překonává i většinu toho, co dnes lze vidět v kinech. Gilligan je mistrem budování očekávání, neustále diváky provádí retrospektivami či výhledy do budoucna, nebo situacemi, kdy nelze poznat, co přesně postavy právě dělají, případně publikum naopak ví, kam se dostanou, ale neví jak.
Z každého záběru je cítit promyšlený autorský záměr, jasné povědomí o tom, proč zrovna tento výjev máme vidět z tohoto extrémního úhlu nebo proč tuto akci kamera snímá v jediném dlouhém záběru.
A konečně oba seriály mají v čele špičkové herce. Představiteli Walthera Whita Bryanu Cranstonovi kdysi napsal sám Anthony Hopkins, že lepší herecký výkon, než jaký předvedl v Perníkovém tátovi, v životě neviděl.
Když se v Saulovi díváme na kreace představitele hlavní role Boba Odenkirka nebo třeba Rhey Seehornové, která ztvárnila právničku Kim Wexlerovou, máme pocit, že by Hopkins mohl sepsat ještě pár podobných dopisů.
Perníkový táta i Better Call Saul vyznívají pesimisticky. Oba jejich hrdinové jsou obyčejní lidé, kteří se zpočátku snaží žít podle společenských pravidel a zákonů. Ale ukáže se, že takový život pro ně znamená jen nedůstojné živoření ve stínu osob, které měly víc štěstí a jsou úspěšnější. Když se ale protagonisté rozhodnou překročit zákon, čeká je oslnivá kariéra.
Jenže ta je vykoupená permanentním ohrožením nejen pro ně samotné, ale také pro jejich blízké. Bezútěšný svět Gilliganových seriálů tak nenabízí žádnou pozitivní alternativu - na slušňáky čeká uťápnuté a pasivní čekání na smrt, gangsteři zase žijí v permanentním strachu z toho, že se smrti dočkají podstatně dřív, než by chtěli.
Vince Gilligan údajně od začátku chtěl, aby se kladný hrdina Walter White v Breaking Bad postupně změnil v zápornou postavu. A jeho seriál je skutečně fascinující příběh o proměně zakřiknutého chemikáře ze střední školy v monstrózního zločince, který budí spíš hrůzu než sympatie.
S Jimmy McGillem možná Gilligan nemá v Better Call Saul stejné plány. Víme, že se stane cynickým Saulem z Perníkového táty, ale zatím je jeho pád do pavučiny organizovaného zločinu mnohem tragičtější. Rozhodně to není příběh člověka, který ventiluje své frustrace do čím dál odvážnějších a agresivnějších činů jako Walther White. Jimmy působí spíš jako sympatický smolař, jehož příběh daleko naléhavěji ukazuje, jak snadno se v současné společnosti na šikmé ploše může ocitnout kdokoli z nás.
Better Call Saul možná nepůsobí tak okázale a nemá takový prvoplánový kritický osten jako jiné aktuálně vyzdvihované seriály typu Westworld a Příběh služebnice, ale pracuje se svými diváky mnohem důmyslnějšími nástroji, které používá s chirurgickou přesností. Rozhodně stojí za to nechat se od něj odborně emocionálně "vykuchat".
