Berlinale se líbil lesbický pár Mooreová a Benningová

Radovan Holub, Berlín
18. 2. 2010 17:40
K favoritům přibyly filmy Arktické léto a Na cestě
The Kids Are All Right: Julianne Moore a Mia Wasikowska
The Kids Are All Right: Julianne Moore a Mia Wasikowska | Foto: Reuters

Berlín - Berlínský festival se poučil z Cannes. Tam se do hlavního soutěžního programu dostávají ty nejlepší filmy až před koncem festivalu, takže vyhraje nakonec snímek, u kterého to nikdo nečekal.

Americký snímek The Kids Are All Right je bohužel v hlavním programu uveden jen nesoutěžně, ale aspoň zažehnul jiskru filmové rozkoše. Film o dvou lesbách (tento tvar slova samy nositelky této sexuální orientace preferují) přijela propagovat herečka Julianne Moore s režisérkou Lisou Cholodenko.

Za biologickým otcem

The Kids Are All Right:  Julianne Moore a Marc Ruffalo
The Kids Are All Right: Julianne Moore a Marc Ruffalo | Foto: Reuters

Hrdinky komedie s americkou grácií a citelným šmrncem feminismu hrají právě Moore a s ní Annette Beningová. Na tématu dvou leseb, které se občas poškorpí a občas pomilují, by nebylo nic divného - ostatně homosexualita je už patnáct let jedno ze stěžejních filmových tématu na čtyřech kontinentech (Evropa, Asie, Amerika, Austrálie).

Tyto dvě ženy ovšem navíc ve svém svazku vychovávají dvě pubertální děti, chlapce a dívku, jež se jim (každé zvlášť) narodily po umělém oplodnění. A chlapce nyní po letech napadne, že by mohli spolu se sestrou začít hledat své biologické otce.

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte také:
Berlinale ukazuje přejedený přesexualizovaný svět
Banksy: Street art je nejmasovější umění po punku
Berlín: Polanski má domácí vězení, ale svět mu tleská

Jde o nápaditý film plný dokonale odpozorované konverzace a psychologicky přesně zachycených figur;  komické situace jsou tu na pokraji trapnosti a trapné momenty se změní ve smích. Je to typický „metrosexuální" film, na který se dobře kouká, ale přitom není prázdný.

Právě tenhle typ produkce bude na vzestupu. Evropský filmový trh na Berlinale jasně ukázal, že velká hollywoodská studia nebudou s to už letos držet krok s potřebami distribuce a vyrobit tolik filmů, aby pokryly potřeby distribučních kanálů.

Ozdobu přijel do Berlína dělat Jackie Chan
Ozdobu přijel do Berlína dělat Jackie Chan | Foto: Reuters

To je podle odborníků jeden z důvodů, proč se zájem distributorů bude obracet právě k menším a levnějším snímkům s komerčním potenciálem.  A to je typ filmu, jaký natočila i Cholodenko. V Berlíně se ostatně často hovořilo o nových šancích nezávislého filmu. Jedním z obchodně nejúspěšnějších filmů na trhu a jasným důkazem tohoto nového trendu byl australský thriller Red Hill.

Za polární kruh

Po Polanského thrilleru Ghost Writer a rumunském Když si chci písknout, písknu si přibyl do soutěže další těžký kalibr, ruský film Jak jsem strávil  tohle léto (mezinárodní název je Arktické léto).

Jeho režisér Alexej Popogrebskij spolurežíroval úspěšný a oblíbený festivalový snímek Koktebel (2003). Nový film  se odehrává na polárním kruhu na malém ostrově patřícím k  Čukotce. Je tu jen divoká příroda, tráva česaná větrem, skály, ptáci a medvědi. A také polorozpadlá meteorologická stanice, kterou obsluhují dva muži.

Jak jsem strávil  tohle léto: režisér s oběma hlavními herci
Jak jsem strávil tohle léto: režisér s oběma hlavními herci | Foto: Reuters

Jeden veterán, pro kterého je rozkaz ze základny vším, a poněkud rozevlátý nováček, který rád hraje počítačové hry a poslouchá hard rock. Gulybin na polárním kruhu prožil nejkrásnější léta a nemůže snést, když mladík Danilov  střílí meteodata od boku  a chodí bez dovolení ven - na ostrově je nebezpečno, mimo jiné tu je izotopový zářič, který v průběhu děje sehraje důležitou roli.

Hlavní zápletka nastává, když Danilov v Gulybinově nepřítomnosti dostane radiogram se zprávou o úmrtí jeho ženy a syna, ale nic mu neřekne a roztočí tak těžko řešitelnou spirálu situací.  Rozehrání iracionálních lidských stavů na pozadí iracionality přírody je startovní plochou pro  mimořádně působivý film.

Za muslimskou vírou

Jestli je úkolem kinematografie objevovat dosud netušená místa a  záhyby lidských duší, tak tady plně obstála  bosenská režisérka Jasmila Žbaničová se soutěžním  filmem Na cestě.

Na cestě: herečka Zrinka Cvitesic
Na cestě: herečka Zrinka Cvitesic | Foto: Reuters

Talentovaná filmařka dostala v roce 2006 nejvyšší cenu Berlinale, Zlatého medvěda, za film Grbavica. Její nový snímek je natočený v bosensko-rakousko-německo-chorvatské koprodukci a rovněž se odehrává v Sarajevu. Ukazuje ho jako místo, kde jsou rány války vesměs zapomenuty, kde žijí evropsky myslící muslimové oblečení západním stylem, kteří rádi tancují a chodí do barů. 

Taková je letuška Luna Lipničevič a její přítel Amar. Oba dva přišli ve válce o rodiče, Luna byla vyhnána z rodného domu někde v srbské části Bosny. Amar je kvůli osobnímu selhání propuštěn, ale dostane práci od kamaráda z války. Ten se mezitím stal ortodoxním muslimem.

Amarovi dá  práci u počítačů, daleko od města, v táboře v horách, kde se muslimové učí lepší a silnější víře. Je to práce příjemná a dobře placená. A chce za to jen jedno: příklon k víře. A skutečně, Amar se natvrdo oddá islámu.

Na cestě. režisérka Jasmila Žbaničová
Na cestě. režisérka Jasmila Žbaničová | Foto: Pavel Kroulík

„Tábor je místo klidu a čistoty. Nekouřím a nepiju tu,"  pochvaluje si muž, který dřív hulil jako komín.  Nebo říká: „Musíme najít svou víru. Genocida byla trestem za naše bezvěrectví. Komunismus nám pomíchal hodnoty a my se teď k nim musíme vrátit."  Tyto "nové hodnoty" však Luna není schopna akceptovat.

Jestli může tábor v horách může sloužit jako jedna ze základen pro globální  muslimský odpor a rekrutování budoucích teroristů, je ve filmu jen naznačeno.  Žbaničová zdůraznila jiný aspekt věci: víra, jakákoli víra, může být slepá, může své ovečky manipulovat, může je omezovat za vidinu něčeho vyššího a  nepostižitelného.

Film natočený jemně, bez krutých tónů, bravurně rozehrává vztahy dvou lidí, kteří se odcizili tím, že jeden z nich začal věřit příliš silně v Boha. Je to dílo o dvou cestách, z nichž jedna se odehrává na palubě letadla  a druhá v duši. Titul Na cestě patří k tomu nejlepšímu, co festivalová soutěž zatím nabídla.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 8 hodinami

Milion chvilek vpustí na úterní demonstraci jen 500 lidí

Spolek Milion chvilek vpustí na úterní demonstraci v centru Prahy pouze 500 lidí, přestože kvůli omezení počtu účastníků hromadných akcí chystá správní žalobu. Na videu na facebooku spolku to dnes večer oznámil jeho předseda Mikuláš Minář. Kvůli dodržení omezení Milion chvilek ruší také pochod k sídlu vlády, který měl být součástí demonstrace. Policie dnes odpoledne na twitteru oznámila, že nebude lidem bránit ve shromažďování kvůli mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví. Pokud policisté zjistí porušení hygienických podmínek, věc zadokumentují a předají hygienické stanici.

Kvůli riziku nákazy novým koronavirem jsou v Česku zakázané hromadné akce nad 500 osob. Spolek Milion chvilek je ale přesvědčen o tom, že příslušné nařízení ministerstva zdravotnictví se nevztahuje na právo shromažďovací. "Vláda tvrdí opak, proto podáme správní žalobu," uvedl dnes Minář. Podle názoru právníků spolku je omezení nezákonné a protiústavní.

Minář je také přesvědčen o tom, že omezení má za cíl zdiskreditovat protestní akce. "Vláda na nás šije 'boudu' a chce protesty jednou provždy u většiny národa zdiskreditovat. Nedejme jí teď tu záminku," uvedl. Organizátoři demonstrace na Staroměstském náměstí proto dodrží podmínku maximálního počtu účastníků. "Na úterní akci proto skutečně vpustíme pouze 500 osob," upozornil předseda spolku.

Ze stejného důvodu se neuskuteční ani plánovaný pochod ke Strakově akademii, který měl být součástí úterní demonstrace. "O to důležitější bude, aby se po celé republice uskutečnilo co nejvíc lokálních akcí, které se do 500 lidí pohodlně vejdou," řekl dnes Minář.

Zdroj: ČTK
Další zprávy