Berlín - Jak bylo ohlášeno, Berlinale 2013 začalo představením Velmistra, novinky předsedy hlavní porty Kar Wai Wonga, životopisného filmu o Ip Manovi, učiteli Bruce Leeho. „Přepychové na pohled, ač nevyrovnaně vyprávěné bojové drama," jak napsalo festivalové vydání časopisu Variety, se o ceny neuchází.
První kandidáti na Zlatého medvěda přišli na řadu v pátek, rovnou tři najednou. Festivalové soutěže se často prohýbají pod tíhou problémů světa, které vybrané filmy řeší. První berlínská várka byla v tomhle ohledu poměrně stravitelná, dohromady ve všech třech filmech umřela jen jedna postava.
Štramácký doktor a milenci z Keni
Zakončení trilogie o ženách jedné rodiny Paradies: Hoffnung (Ráj: Naděje) Ulricha Seidla se dokonce dá nazvat i jako humorné. I když za ironickým upřímným pohledem na rádoby světaznalé puberťačky na hubnoucím letním táboře se samozřejmě skrývá seriózní téma. Osamělost třináctileté hrdinky, která se zamiluje do postaršího štramáckého doktora. Její matka zatím prožívá příběh prvního filmu Ráj: Láska a v Keni hledá milence.
Seidl se svou trilogií soutěžil na třech velkých festivalech, Láska se ukázala v Cannes, Víra vyhrála pár cen v Benátkách. Původně přitom rakouský režisér chtěl natočit jen jeden film.
„Měl jsem devadesát hodin materiálu, točili jsme rok. Ve střižně jsem to zkoušel dát do jednoho filmu a šlo by to, ale ten film by byl dlouhý šest hodin a pro diváky moc emocionální. Tak jsem nakonec skončil u tří," vysvětlil režisér a dodal, že proto věří, že film se tvoří až ve fázi střihu.
Mladá představitelka hlavní role Melanie Lenz se přihlásila na inzerát hledající „buclaté dívky". Seidl pak věrný své metodě smíchal neherce s profesionály a dlouho je na natáčení připravoval, aby pak zvládli hrát bez scénáře, jen s přesnou představou, kdo jsou jejich postavy. „Je to jako montovat auto, když v něm už jedete," popsal tento styl, kterého se prý řada herců bojí, Joseph Lorenz, představitel doktora, který musí odolat svodům nezletilé školačky.
Nadržení katolící
Ráj: Naděje tak sdílí témata se svým konkurentem, polským dramatem W imie…(Ve jménu). Ten na první pohled kývá na předsudky, že katolická církev je plná nadržených homosexuálů, kteří během starosti o duše svěřených mladíků pokukují i po jejich tělech.
Režisérka Malgoska Szumowská sice na tiskovce neměla problém vyjádřit své výhrady vůči církvi, upozornila ale, že nechtěla metat políček do její tváře. „To by bylo moc očividné, je příliš lehké být proti něčemu. Nechtěla jsem hlavního hrdinu soudit, chtěla jsem ho milovat," řekla Szumowská.
Kněze přeloženého za prohřešek na vesnici, aby se tam staral o osazenstvo místního pasťáku, tak Andrzej Chyra hraje jako slušného člověka, který bojuje sám se sebou. A atmosféra i tempo vyprávění jsou klidné, kamera syrově poetická, výkony jemné, vše obyčejné až na hranici zajímavosti.
„Je to příběh o hrozivé osamělosti, o touze po lásce. Těžko si představit někoho osamělejšího, než je kněz," říká režisérka a spoluscenáristka, kterou inspiroval článek v novinách o mladíkovi, který z neznámých důvodů zabil kněze.
Tvůrci ovšem předpokládají, že i tak se téma jejich snímku postará doma o kontroverze. Zvlášť když se za čtyři roky, co se film chystal, v Polsku akorát strhla diskuse o gayích v církvi. „Najednou má ten film druhý život. Představuje podle mě důležitý hlas v té diskusi, ale neplánovala jsem ho tak," dodává Szumowská. Někteří herci prý s příběhem radši nechtěli mít nic společného, s financemi od polského filmového institut ale problém nebyl. „Přece jenom, Polsko je demokratická země," uvedla režisérka.
Ekologická agitka o americké identitě
Demokratickou zemí jsou i USA, proto se tam může odehrávat příběh zaměstnance velké korporace, který jede do zapadlého městečka přesvědčit jeho obyvatele, že by měli souhlasit s těžbou zemního plynu. Ta by ovšem podle oponentů plánu na zbohatnutí mohla ohrozit čistotu vody.
Tak si film Promised Land (Zaslíbená země) vysloužil nálepku ekologické agitky. Ale to by bylo zjednodušující. Jeden z amerických soutěžních příspěvků spíš přesvědčuje o tom, že velká rozhodnutí nemůžeme dělat bez dostatku informací.
V roce poslední prezidentské volby ho napsali herci Matt Damon a Joh Krasinksi, kteří si v něm taky zahráli. Damon měl film původně i režírovat. Kvůli nedostatku času ale nakonec zavolal Gusi Van Santovi, který jeho slova i jeho vedl už v Dobrém Willu Huntingovi a filmu Gerry. Na tiskovce to nicméně vypadalo, že Matt Damon film dělal sám, skoro každá otázka směřovala na něj.
„Je to film o americké identitě, kde se nacházíme, jaké faktory hrají roli při našem rozhodování. Hlavní sdělení se týká občanského zapojení. Zápletka s těžbou se k tomu dokonale hodila," popisoval Damon.
Americké publikum se svou identitou zabývat moc nechtělo, film doma komerčně zklamal a američtí recenzenti mu taky moc nepřáli. „Té kritice moc nerozumím. Stojíme si za každým záběrem. Některé mé filmy ale propadly ještě hůř a nakonec si na sebe vydělaly. Třeba publikum potřebuje pár let odstup," doufá herec.
Evropské publikum může mít větší problém s tím, že jakkoliv je Zaslíbená země upřímná, netriviální a má poutavou ústřední postavu, vypadá jako něco, co už jsme viděli, a dokonce i s Mattem Damonem v hlavní roli.
Čtěte také
Berlinale 2013: Přichází filmová obroda?
