Berlín - Režisér Roman Polanski, jenž momentálně tráví svůj čas v domácím vězení a čeká na rozhodnutí soudu, zda bude vydán k trestnímu stíhání za sexuální delikt starý více než 35 let, se konečně dočkal alespoň profesní satisfakce. Jeho jméno bude nyní opět připomínáno díky dílu, které vytvořil.
Na berlínském filmovém festivalu sklidil aplaus za svůj výrazně stylizovaný politický thriller The Ghost Writer. Přestože přímo na Berlinale nebyl ohlas jenom nadšený, vzápětí byl snímek mnoha recenzenty označen za novou klasiku vyrovnávající se filmům ze 70. let, jako byly snímky Mandžuský kandidát, Tři dny Kondora, Pohled společnosti Parallax nebo Všichni prezidentovi muži.
Několikrát se objevilo přirovnání i k mistrovi thrilleru Alfredu Hitchcockovi a zmínka o tom, že od dob Čínské čtvrti Polanski nenatočil tak dobrý žánrový film. (Z této kategorie se tedy vymyká jeho oscarové drama Pianista z roku 2002.)
Soutěžní The Ghost Writer, jenž má úctyhodných 160 minut a vychází velmi věrně ze stejnojmenného románu Roberta Harrise, vypráví o spisovateli (Ewan McGregor) najatém na to, aby psal společně s bývalým britským premiérem jeho memoáry.
Odsud termín „ghost writer" - spisovatel, jehož jméno není na obálce knihy. McGregor ale postupně odhalí skutečnosti, které jsou příliš citlivé a navíc zjistí, že i další lidé, kteří na ně přišli, většinou skončili mrtví.
| Čtěte také: Banksy: Street art je nejmasovější umění po punku Na Berlinale míří James Bond i komisař Rex |
Podobnost filmového premiéra Adama Langa (jehož ztvárnil Pierce Brosnan) s Tony Blairem není náhodná, ale zároveň přesně odměřená tak, aby film nebyl právně napadnutelný. Snímek v sobě má velkou eleganci a sebejistotu, ale zároveň prý až jakousi germánskou přísnost, jež se projevuje nejenom tím, že byl natáčen v Německu a využívá strohé geometričnosti a chladu zdejší kancelářské architektury.
Snímek rovněž představuje návrat pro Pierce Brosnana, jemuž už málokdo věřil, že se dovede vymanit ze stínu své bondovské kariéry, ale podle ohlasů je premiér Lang jeho životní role.
Na mezinárodní filmové databázi hodnotilo několik první desítek uživatelů průměrnou známkou 9 bodů z 10, což je nezvykle vysoko. Podle dosavadní nedokonalé statistiky se snímek líbí o něco více mužům než ženám. Zřejmě i proto, že příběh vypovídá o vysokým hrách mužských kohoutů na politickém a ekonomickém kolbišti.
Kenneth Anderson na IMDb.com zmiňuje, že film obsahuje mnoho Polanského poznávacích znamení - černý humor, předsudečnost vůči cizincům, paranoiu, svůdnost zla, ale především je „radost vidět inteligentní thriller, jenž je výjimečně dobře zahraný".
Podle velmi přísného kritika Petera Bradshawa z britského Guardianu má film v sobě onu „maligní atmosféru z Polanského slavných dnů. A je tu i úchvatný závěrečný obraz londýnský ulice, v níž se p1rohání vítr - slabě hyperreálný v duchu Hitchcockovy Zběsilosti, kde se dějí hrozivé věci mimo záběr kamery. Tento mimořádně vtahující film ukazuje Polanského jako velmi vzdáleného představě ´vyřízeného člověka´- alespoň tedy filmaře určitě ne."
Podle recenzenta vlivného amerického časopisu Variety Dereka Elleyho je nicméně Polanského adaptace „moc literární" (tedy doslovná vůči knižní předloze) a výkon Ewana McGregora coby „stínového spisovatele" údajně slabý.
V recenzi je typické dělení na „my-Amerika" a „oni-Evropa". Pro Evropu je tedy film údajně dobrý, ale v Americe velký úspěch mít nebude - prorokuje recenzent. magazín Variety, který se prezentuje jako oborový tisk hodně zaměřený na komerční stránku věci, se ve svých předpovědích příliš často nemýlí, nicméně toto tvrzení kontrastuje s přesvědčením jiných publicistů, že naopak poslední Polanského film má mnohem vyšší komerční potenciál než jeho předešlá díla.
Polanski se navíc už nyní zařadil do velmi kuriózní kategorie filmařů, kteří sklízejí úspěchy, přestože neměli šanci dotáhnout film osobně do konce a nemohli se zúčastnit jejich premiérového uvedení.
Guney byl politickým vězněm v roce 1982 a jeho snímek Cesta, který vyhrál festival v Cannes, dokončili jeho přátelé podle poznámek, které byly propašovány z vězení ven.
Polanski měl jistě díky vymoženostem dnešní techniky lepší kontrolu nad výsledkem, nicméně i tak se jeho zkomponování filmu téměř rovná napsání árie po ztrátě sluchu.
To, že v Berlíně filmy v soutěži vyžadují kromě žánrového napětí i jistý přesah, potvrzuje i zařazení snímku Prokletý ostrov od Martina Scorseseho mimo soutěž. Místní publikum na něj nereagovalo příliš dobře, naopak američtí recenzenti přítomní na festivalu ho chválili.
Zda Polanski se svým kontroverzním politickým thrillerem vyhraje berlínský festival, jenž se na politické filmy hodně specializuje, je zatím otázkou, soutěž je teprve na začátku.
Nicméně šance má velké; navíc je Evropa filmaři poměrně nakloněna v jeho sporu se Spojenými státy a udělení některé z cen by tedy mohla považovat i za jakýsi manifest podpory.
Na druhé straně zaznívají i názory, že snímku „přidávají na hodnocení" právě nečekané a aktuální paralely s Polanského současnou situací - tedy že filmaře nakonec dohnali „osobní démoni" stejně jako fiktivního premiéra v podání Pierce Brosnana.
