Barton Hill prý navštěvoval každý víkend, i když ho otec varoval, že jeho tam kdysi zbili a ukradli mu kalhoty.
Banksyho citáty posbírané z Instagramu, vyprávění jeho nejbližších spolupracovníků a podrobnosti o zázemí i kariéře momentálně nejslavnějšího streetartového umělce, jenž zůstává v anonymitě, přináší nový celovečerní dokument nazvaný Banksy a vzestup pouličního umění. S českými titulky je k vidění ve videotéce HBO GO. Britský film natočil režisér Elio Espana, premiéru měl minutý týden.
Muži s rebelskými sklony
Téměř dvouhodinový dokument je napěchovaný informacemi v historickém rozmachu. Režisér začíná od prvních newyorských writerů a vzniku graffiti jako světového hnutí, které podněcovalo vášeň mladých mužů s rebelskými sklony. Krátké šoty o umělcích Keithu Haringovi a Jeanu-Michelu Basquiatovi ukazují první spojnice mezi kreativitou ulice a uměním pro galerie.
Snímek je od první chvíle našlapaný, dobové zpravodajství střídají záběry z policejních zátahů proti "pouličním vandalům" a dlouhé proslovy umělců i lidí z writerské a hudební komunity. "Mluvících hlav" je bezpočet. V přemíře informací, zasvěcených komentářů a peprných názorů se divák snadno může ztratit.
Nepřehlednost mizí, když se vyprávění konečně stočí k Banksymu a začne sledovat jeho postup. Od tvůrce graffiti, který se snaží prosadit v Bristolu, k suverénnímu konceptuálnímu autorovi, jehož každý nový obraz na zdi vyvolává mezinárodní ohlas. K aktivistovi, jenž se angažuje v izraelsko-palestinském konfliktu a vede gerilový boj proti trhu s uměním. Ten si Banksyho práce uchvacuje a prodává je za milionové částky bez ohledu na to, že dílo vyříznuté ze zdi pozbývá v galerii či doma u sběratele smysl.
Banksy nepatřil k prvním sprejerům, jejichž rozmach zarazil velký policejní zásah v Bristolu roku 1989. Policie akci nazvala poeticky Andersen a bylo při ní zatčeno přibližně 70 kluků. A také John Nation, kterému hrozilo obvinění ze spiknutí, protože odmítl jmenovat kohokoli ze členů sprejerských band, jež přitom všechny znal.
"Tenhle růžolící sociální pracovník, který to všechno odstartoval, ovlivnil britskou kulturu v posledních 20 letech víc než kdokoli jiný," složil mu pochvalu Banksy, kterému v době zásahu zřejmě bylo 14 let.
Všem na očích
Hodně writerů se nechalo odradit. V partách, které "přežily", například Bad Apples nebo Dry Breadz, se však začal prosazoval tvrdohlavý teenager s dobrými nápady. Navrhoval místa, kam ve městě chodit sprejovat. Prý to byly hodně drzé lokace všem na očích.
Pamětníci před kamerou vzpomínají, že Banksy podle měřítek writerů nepatřil k nejlepším. Neřešil tvary písmen ani působivou barevnost, ale poselství. A navíc začal pracovat se šablonami, kterými praví writeři pohrdali. Mimo jiné proto, že jsou méně nebezpečné.
Stencily, jak se říká obrazům stříkaným podle šablon, jsou rychle hotové a téměř nehrozí, že jejich tvůrce někdo na ulici načapá. Šablony se totiž připravují "v suchu" - doma nebo v garáži, takže v terénu je lze rychle a snadno aplikovat. "Nestal jsem se tvůrcem graffiti, aby mi druzí říkali, co mám dělat," nechal se slyšet Banksy, pro nějž jsou typické nejčastěji černobílé stencily. Co ošidil na barevnosti, to vrchovatě dohnal na sdělení. A také vtipu.
Mild Mild West se například jmenuje dílo, které zabírá bezmála třetinu boční fasády domu, dobře viditelné z celé ulice. Zobrazuje plyšového medvěda se zápalnou lahví, kterou se chystá hodit na hlavu třem policistům za ochrannými štíty. Obraz někteří považují za svéráznou vítací ceduli Bristolu.
Krysy a opice
Podobně v Londýně, kam Banksy přesídlil, se jeho díla stala pouličními památkami, za nimiž jezdí turisté. Jeho častými tématy se staly krysy, které po vzoru francouzského sprejera řečeného Blek le Rat stříkal po celém městě, a také opice, policisti nebo děti.
Věhlas ale Banksymu nepřinesly jen vtipné pouliční obrázky, kritizující přehnanou moc úřadů, militarismus nebo konzum. Šílenému zájmu sběratelů sám pomohl, když začal pořádat prodejní výstavní akce, pro které své stencily stříkal na plátno a prodával je jako signované obrazy. Ty měly striktně negalerijní, undergroundovou povahu.
Začalo to předvánoční přehlídkou Santa's Ghetto v baru, ze které se stala tradiční akce, jejíž jeden ročník se pak konal dokonce v palestinském Betlémě.
Megalomanskou akcí byla přehlídka Turf War, kterou Banksy s přáteli uspořádal roku 2003 ve skladišti na Kingsland Road ve východním Londýně. Tam vykročil od obrazů k třírozměrným objektům. Nejsledovanější byly ty živé - pomalované krávy, ovce a prasata. Za tři dny výstavu navštívilo několik tisíc lidí.
Rozhozený Banksy
Ještě bláznivěji dopadla přehlídka Barely Legal, kterou Banksy se společníky přichystal o tři roky později ve skladišti poblíž amerického Los Angeles. Dominantním dílem tu byl pomalovaný slon. Výstavu, jež měla velkou publicitu, návštěvníci zavalili. Stala se módním hitem, který přilákal i hollywoodské celebrity v čele s herci Bradem Pittem a Angelinou Jolie. Banksyho prý takový zájem rozhodil.
"Byli jsme jak drogoví dealeři," vzpomíná fotograf a někdejší Banksyho spolupracovník Steve Lazarides. Obrazy prý nejprve prodávali za jednotnou cenu 250 liber. "Nevěděli jsme, kolik si za to máme říct," vysvětluje.
Lazarides pomohl Banksymu obejít trh s uměním - vymysleli vlastní prodej, do kterého se zapojili i další, z dobrých důvodů anonymní umělci.
Jak Banksyho věhlas rostl a přibývalo překupníků, Lazarides zvyšoval cenu. "Už jsem nemohl naplno říkat, kolik co stojí. Bál jsem se, že když řeknu 1500, vyprsknu smíchy," vzpomíná na undergroundové prodeje, které se naopak zdají směšné nyní, s odstupem desetiletí.
Oficiální aukční síně mezitím vyhnaly stejné Banksyho obrazy na cenu desítek tisíc dolarů. Předloni se uskutečnil skandální prodej obrazu děvčátka s balónkem, který se hned po dražbě automaticky částečně skartoval díky mechanismu ukrytému v rámu. Dílo bylo vydraženo za milion liber. A Banksyho obraz výjimečně malovaný olejem, Devoted Parliament, se dokonce vyšplhal na 9,9 milionu liber.
Sprejer ve studiu
Dokument podrobně líčí i další Banksyho aktivity, jeho výlety na palestinská území, kde pomaloval zeď oddělující oblast od Izraele, i jeho pozdější nákup hotelu v Betlémě u téže zdi. Nejnovějším Banksyho dílům se ale film věnuje zřídka, jako by šlo o věci málo uleželé, ke kterým je těžké se vyjádřit.
Navzdory vulgarismům některých mluvčích je dokument tradičně pojatý. Dobové a ilustrační záběry střídají proslovy zasvěcených a Banksyho citace načtené hercem. Místy je až komický kontrast mezi podvratným obsahem, uměním na hranici zákona a vážnou, vysvětlující formou.
Seriózní hlas komentátora občas zbavuje autentické záběry nejednoznačnosti. Také streetartovým umělcům Alanu Ketovi či Benu Einemu jako by perfektní studiové svícení ubíralo na věrohodnosti. Jedním z podstatných vypravěčů je vedle "kurátora" bristolské scény Johna Nationa fotograf Steve Lazarides, který se stal Banksyho blízkým spolupracovníkem a organizátorem jeho takzvaných antivýstav.
Lazaridesovo vyprávění odkrývá možná nejvíc z Banksyho zázemí i uvažování. Zároveň má divák nepříjemný, falešný pocit. Není tajemstvím, že Lazaridesova spolupráce s Banksym skončila už před 12 lety a umělec se důrazně distancuje od činnosti svého někdejšího "mluvčího", jenž z dřívějšího přátelství slušně profituje.
Lazarides, v současnosti kurátor a vydavatel, se o uměleckém rozchodu ve filmu nezmíní ani slůvkem a tvůrci tuto zásadní věc také pomíjejí. Lazaridesovy vzpomínky na "šílené" začátky tak mají - možná nezaslouženě - pachuť Jidášova svědectví. Také precizní a podrobný dokument režiséra Elia Espany tak zůstává trochu podezřelý.
Banksy a vzestup pouličního umění
Režie: Elio Espana
2020, 108 minut, film je k vidění na českém HBO GO.
