Recenze - Avegers: Age of Ultron musí být ultimátní. Není vlastně potřeba nic jiného. Teprve až budou ultimátní, mohou být ještě něco dalšího. S takovým úkolem se musel poprat režisér Joss Whedon, jenž má zopakovat úspěch třetího nejvýdělečnějšího filmu všech dob.
Ohlasy na pokračování Avengers jsou zatím vlažné. Film s rozpočtem 250 milionů dolarů je na diváky příliš upovídaný, málo výbušný a nepředstavuje slibované završení "druhé fáze".
Nastává tak paradoxní situace, kdy je toto vše vyčítáno filmu, v jehož prvních minutách se odehraje tolik akce, že by vystačila na finále pěti blockbusterů z uplynulých deseti let.
Konstrukce z vibrania
Ale není to (naše) divácká rozmazlenost. Avengers těmito neduhy opravdu trpí. Na druhou stranu si lze jen těžko představit, jak se jim šlo vyhnout.
Režisér Joss Whedon a producent Kevin Feige tu našlapují mezi rozestavěnými mramorovými vázami, z nichž žádná nesnese škrábanec. Jednotliví hrdinové studia Marvel se dočkali filmů velmi odlišných žánrů; Fantasy Thor, hi-tech Iron Man, retro prvního kapitána Ameriky a špionážní thriller jeho pokračování. Každý ze snímků má své žánrové ozvláštnění, aby i přes kadenci několik návštěv kina ročně nezačal Marvel nudit. A kolem se ještě motá několik dalších postav bez vlastních dobrodružství, přesto s dost silnou fanouškovskou základnou, aby si vysloužily plnohodnotný prostor.
Máme tu zhruba desítku navzájem provázaných jmen zvyklých stát v popředí, jež jsou vytržena ze svého přirozeného prostředí. Teď si představte, že je musíte přinutit k fúzi a vytvořit z jejich světů jeden funkční celek! Z pohledu čistě vypravěčského je impozantní výkon, že se podařilo napsat skutečně kompaktní příběh, v němž postavy žijí a komunikují spolu, vyjevují své motivace a záměry. Chtělo to konstrukci pevnou jak kapitánův štít z vibrania.
Nevyhnutelně pak ale narůstá stopáž a dialogy, jež jsou poměrně mechanické a vždy veskrze účelné. Whedonův, proslavený seriálem Buffy, přemožitelka upírů, vypravěčský styl se vyznačuje především talentem dodat hrdinům jiskru v oku: nechat je pronést ve správnou chvíli vtipnou hlášku, aby i přes všudypřítomnou vykonstruovanost vznikl dojem lidskosti a spontánnosti.
Minule to zvládl, druzí Avengers už jsou ale moc načichlí záměry a takřka po každé scéně a každé větě si můžeme říct "Tohle sem dali proto, aby...". Vidíme onen stroj s jakoby odkrytou kapotou, nedokážeme už vnímat nic než pohyb samotných koleček. V jednotlivostech tedy Age of Ultron klape, celek je ale zahlcený a ubíjející.
Už zase akce? Ach jo
Až v další řadě vadí, že Whedon není kdovíjaký režisér a jím nabízená akce se tentokrát jeví poněkud monotónně a nepřehledně. Bojuje se proti nepříliš zajímavému robotímu nepříteli Ultronovi. Ten postrádá charisma a především nejednoznačnost Lokiho – Thorova bratra a padoucha z jedničky, který svůj charakter a vnitřní dilemata vybudoval na ploše několika filmů.
Jeho nástupce se objevuje coby nováček a rozhodně nezvládá vyrůst. Vůbec všichni debutanti, Vision s tváří Paula Betanyho a "mutantí" dvojčata, jsou zkratkovití a neplnohodnotní. Zatímco u zbylých známých hrdinů těch několik okamžiků, kolik pro ně Whedon má, stačí. Režisér může jen připomenout existující motivy, rozhodně nezbývá čas budovat vše od nuly.
Hodnocení Avengers: Age of Ultron: 65 %
Pokračování Avengers skřípe a diváci cítí, že tu něco nešlape. Nejjednodušší je pak říct "moc se tu mluví a málo bojuje" - to však platilo i v případě jedničky. Problém tedy spočívá jinde: Výsledek, i přes viditelné a poctivé úsilí všech zúčastněných, vyznívá poněkud monotónně a chladně.
Na druhou stranu je zajímavé, že tu mluvíme o budování vztahů místo o explozích a soubojích. Avengers v tomto ohledu překonávají zažitý stereotyp, že komiksové blockbustery diváci sledují primárně kvůli akci. Veškerá atraktivita Marvelu spočívá naopak v hrdinech, jejich osobnosti a osobitosti. Produkci můžeme nelichotivě označit za manufakturu na klíč, kde vždy jedno ozvláštnění obohacuje jinak stabilní vzorec, samotné postavy jsou ale velmi svébytné a silně charakterizované.
Právě z jejich střetu pak těží Avengers. Nejde o střet fyzický – beztak víme, že nikdo z hlavních hrdinů nemůže zemřít a snímek se ani nesnaží předstírat, že by měla nepřemožitelnost limit –, ale o možnost vidět kapitána Ameriku a Tonyho Starka, jak si vyměňují sarkastické poznámky, nebo vyvíjející se vztah Black Widow a Hulka. Fanoušci se jistě těší i na bitku mezi Hulkem a Iron Manem, nejde ale o to, že tu monstrum bojuje s obrovským robotem, ale že tu bojují tyto dvě konkrétní postavy. Akce tu není cílem, ale (nepochybně nezbytným) prostředkem k pohánění příběhu – Avengers jsou bezesporu primárně o hrdinech. Ultimátnost spočívá v jejich přítomnosti a interakci.
Proč tedy tolik diváckých stížností na ukecanost a málo akce? Protože minule se hrdinové střetli poprvé – prostě se "oťukávali" – a na to malý prostor každému z nich stačil. Nyní, když už by se měli vyvíjet, to začíná skřípat a diváci cítí, že tu něco nešlape. Nejjednodušší je pak říct "moc se tu mluví a málo bojuje" - to však platilo i v případě jedničky. Problém tedy spočívá jinde: Výsledek, i přes viditelné a poctivé úsilí všech zúčastněných, vyznívá poněkud monotónně a chladně.
