Vary: Fascinující odysea do kosmického ticha. Apollo 11 překračuje hranice dokumentu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
6. 7. 2019 14:44
Z těch záběrů dýchá zvláštní dobová patina. Zástupy lidí se sjíždí na jediné místo, kempují v autech či okolí a čekají událost kosmických proporcí.
Film zaznamenává pokoru, nezdůrazňuje dobyvačné aspekty aktu.
Film zaznamenává pokoru, nezdůrazňuje dobyvačné aspekty aktu. | Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Nejde o festival Woodstock, ten se bude konat za měsíc. Na floridském mysu Canaveral 20. července roku 1969 davy vyčkávají, až člověk učiní z fantazie skutečnost. Až doletí na Měsíc.

Michael Collins se připravuje na cestu Apolla 11.
Michael Collins se připravuje na cestu Apolla 11. | Foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Nový dokument nazvaný Apollo 11, který tento týden uvedl Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, vypráví o stejnojmenné misi, jež byla "malým krůčkem pro člověka, ale velkým krůčkem pro lidstvo", čistě s využitím dobových archivů.

Zapadá tak do moderního trendu velkolepých a diváckých dokumentů, které se obejdou bez mluvících hlav a místo nich nabízejí pečlivě komponovanou podívanou. Jen letos jsou ve Varech vedle Apolla 11 k vidění třeba snímek Amazing Grace o natáčení slavného gospelového alba zpěvačky Arethy Franklinové či film Diego Maradona o proslulém fotbalistovi.

Spolu s Amazing Grace ostatně Apollo 11 tvoří nezáměrný, ale pozoruhodný pár. Po půlstoletí jejich režiséři sestavili ze starých materiálů záznamy o dvou zkušenostech, v nichž se lidé dotýkají boha. V prvním případě pomocí dvoudenní hudební mše v kostele, která je navíc zásadním, sebeurčujícím momentem pro afroamerickou komunitu. V tom druhém pomocí fyzické cesty mimo planetu, která ovšem díky umu tvůrců vyvolává doteky něčeho až transcendentálního. Či přinejmenším něčeho, co patří do žánru science fiction.

Režisér Todd Douglas Miller měl k dispozici 11 tisíc hodin materiálu, které mu poskytla NASA. Některé z nich, ty z mysu Canaveral, byly natočeny v tehdy nejvyšším možném rozlišení - na sedmdesátimilimetrový filmový pás, což je dvojnásobek běžného pětatřicetimilimetrového materiálu.

Ty scény zachycují napětí, očekávání, nervozitu i vášeň. A když se zažehnou motory a plátno zachvátí oheň, je to skoro jako jaderný výbuch. Na rozdíl od něj však start Apolla 11 nevyvolává hrůzu, ale úžas.

Snímek z Apolla 11.
Snímek z Apolla 11. | Foto: Neon

Mezitím v řídicím středisku NASA vše běží v jiném tempu, vše odpočítané na vteřinu přesně. Apollo 11 není nic víc než záznam doby několik hodin před startem až po přistání astronautů na Zemi. Zároveň poskytuje fascinující pohled na událost, která jako by byla nadána magickou mocí.

Emoce tu rezonují jiným způsobem, než jak je běžné v hollywoodském filmu. Vše se odehrává ve zvláštním tichu, takřka šeptem. Na jedné straně středisko NASA, kde desítky lidí sedí u přístrojů, na té druhé jen trojice astronautů, vznášejících se ve stavu beztíže. V tichu, uprostřed nekonečné prázdnoty.

Takové pocity úžasu nad něčím dosud neznámým obvykle umí vyvolat jen ta nejlepší science fiction. Tady se dostavují v dokumentu, který pojednává o reálném skutku z dávné minulosti. Přesto je to prožitek skoro jako ze sledování filmu 2001: Vesmírná odysea. V obou případech jde o díla, která silnými obrazy pozvolna vrství pocity a vystačí si s minimem slov.

Apollo 11 je zřejmým oscarovým kandidátem na dokument roku. Ne proto, že by odhalovalo nová fakta o misi na Měsíc, byť jistě poskytuje spoustu drobných detailů, které divák nebude znát.

Film ukazuje, co reálně prožívali kosmonauti, technici a vědci. | Video: Film Servis Festival Karlovy Vary

Snímek je jedinečný především zachycením atmosféry skutku, jenž je sice triumfem vědy, ale přitom jako by si všichni jeho účastníci uvědomovali, že jde také o výpravu do světa, kde je člověk jen hostem. Kde možná věda narazí na své limity. Kde může čekat cokoli.

Přesto film nezachycuje souboj člověka s přírodou, který bude korunován vítězstvím. Apollo 11 zaznamenává spíše pokoru, nezdůrazňuje dobyvačné aspekty aktu, který samozřejmě také byl triumfem ve válce dvou světových mocností v době studené války.

To tvůrci nechtějí přehlížet, spíše se z hlubin půlstoletí starých, zapomenutých archivů pokouší vytáhnout na světlo ty aspekty události, které mají moc nikoli rozdělovat, nikoli vést k soutěživosti, ale lidi spojovat.

Vše to vyznívá mezi řádky. Nejde o naivitu, spíš o pokus ukázat, co reálně prožívali kosmonauti, technici a vědci, nikoli politici.

Apollo 11

Režie: Todd Douglas Miller
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

Stačí pár ruchů z mikrofonů, šepot či tlukot srdce, aby bylo zřejmé, že tohle je v posledku osobní odysea tří mužů - velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina Buzze Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse. Neboť ve chvíli, kdy zkoumají povrch Měsíce či krouží na orbitu, jsou pozemské problémy daleko a nepodstatné.

To je také hlavní "poselství" snímku, schované mezi řádky, aniž by tvůrci na diváky apelovali. Jen nenápadně ukazují, že podobnou optikou, byť třeba v přeneseném slova smyslu, je dobré pohledět na mnohé problémy dnešní doby. A že takový pohled z kosmu, takový pobyt uprostřed vesmírné samoty, by někdy potřeboval každý z nás.

 

Právě se děje

před 40 minutami

Senát bude za dva týdny volit nového šéfa ÚOOÚ, Janů nechce funkci obhajovat

Senátoři budou za dva týdny volit nového předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Dosavadní šéfka Ivana Janů už nebude funkci obhajovat. Informovaly o tom čtvrteční Lidové noviny (LN). Kandidáty jsou podle listu bývalý státní tajemník na ministerstvu vnitra Jiří Kaucký a současný místopředseda ÚOOÚ Josef Prokeš.

Kauckého prosazuje ODS, podpořit by ho měli také senátoři za KDU-ČSL, uvedl deník. Prokeše nominoval senátor Michael Canov zvolený za Starosty za Liberecký kraj.

Nezávislý správní úřad dohlížející na ochranu osobních údajů vznikl před 20 lety. Má za úkol především bránit zneužívání osobních dat.

Zdroj: ČTK
před 45 minutami

Tříletá holčička v Japonsku zemřela hladem a žízní, matka ji nechala osm dní bez dozoru

Japonka nechala osm dní doma samotnou svou tříletou dceru, dívka zemřela kvůli dehydrataci a hladu. Ve čtvrtek o tom informovala agentura Kjódó. Incident se stal stal v červnu, když žena odjela z Tokia za svým přítelem, který žije v jiné části Japonska. Policie uvedla, že matka přiznala, že dceru nechala samotnou v tokijském bytě.

Žena podle médií vypověděla, že dítě nechala v obývacím pokoji a že vstup do kuchyně zablokovala sedačkou, aby dceři zabránila v přístupu k nožům a dalším nebezpečným předmětům v kuchyni.

Podle Kjódó žena nechávala dceru doma samotnou pravidelně, aby mohla chodit do heren a barů. Dítě bylo bez dozoru také několik dní v květnu, kdy matka jela za přítelem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy