Anketa - Při premiéře filmu Saxána a Lexikon kouzel si nezaškodí připomenout, na co se - bohužel marně - snaží navázat snímek Václava Vorlíčka a co chce modernizovat. Zároveň jsme chtěli vybrat to nejlepší, co u nás v tomto žánru fantasy a sci-fi komedií vzniklo.
Česká kinematografie měla dvě slavná údobí. Jedním byla v 60. letech tzv. nová vlna - umělecké filmy fascinující svou nebývalou autenticitou i imaginací. Českou novou vlnou jsme se mohli chlubit hlavně na zahraničních festivalech a dodnes se o ní píše v učebnicích.
Druhé významné období, kdy se o nás vědělo zahraničí a filmy byly ve velkém vyváženy, tvoří (paradoxně) část produkce z časů normalizace. Doba od raných 70. do poloviny 80. let, kdy se ustanovila řada únikových žánrů.
Tím nejčistším byly komedie spadající do oblasti fantastiky s prvky sci-fi, fantasy, pohádek a hororů. Třemi výsadními tvůrci, kteří se této produkci věnovali, byli režiséři Václav Vorlíček, Oldřich Lipský a Jindřich Polák. Zásadní vliv ovšem měli i tři jejich scenáristé: Miloš Macourek, Ota Hofman a Jiří Brdečka.
V komediích plných cestování mezi dimenzemi a záměn identit se uplatňovala řada skvělých komediálních herců. Kvůli nutnosti, aby snímky byly srozumitelné i v jiných státech (především koprodukční Spolkové republice Německo), se v nich vytvářely jakési politicky neutrální světy - ani socialistický blok, ani západní kapitalismus, ale jakási zvláštní směska.
Některé z těchto filmů jako Pane, vy jste vdova! si dokonce pro své dějiště vybraly zcela fiktivní země. A naopak jen některé v sobě obsahovaly prvky sociální satiry (Jak utopit dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát).
Každopádně divákům i tvůrcům skýtaly dobrou zábavu i útěk od reality- a socialistickému režimu zase dobré alibi, že je u nás zdánlivě vše v pořádku.
Zvláště díla určená pro děti často měla formu seriálu (Pan Tau, Arabela, Létající Čestmír, Návštěvníci, Lucie, postrach ulice, Křeček v noční košili, Chobotnice z druhého patra) - ta ovšem v naší anketě neuvádíme.
Do elitní desítky se nedostaly ani filmy, které spíše parazitovaly na slávě lepších děl (jako například komedie s Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem Já nejsem já nebo Velká filmová loupež).
Okrajově by k těmto snímkům patřila i díla jako Fantom Morrisvillu od Bořivoje Zemana, Baron Prášil a Bláznova kronika od Karla Zemana či Kam doskáče ranní ptáče od Drahomíry Králové, ale opět šlo spíše o solitérní záležitosti.
