Třeboň, Praha - Jihočeská Třeboň se od 5. do 11. května stane opět hostitelem Anifilmu. Již pátý ročník mezinárodního festivalu animovaných filmů nabídne více než 350 snímků z celého světa a ocenění celoživotního díla pro Zdeňka Smetanu či profil animátorky Caroline Leaf.
Anifilm přežil Anifest
Od letošního roku se v Česku koná jen jedna přehlídka animovaného filmu, a to Anifilm, který se spojil s AniFestem. Tradici animace v Třeboni zahájil v roce 2002 AniFest. V zimě 2010 se však nečekaně odstěhoval do Teplic, proto producent Tomáš Rychetský a jeho kolegové tehdy během pár měsíců připravili první Anifilm. Za čtyři roky získal renomé a loni ho ve sporu s AniFestem podpořila Asociace animovaného filmu (ASAF). AniFest skončil v insolvenci.
Nejnovější trendy i klasická díla budou moci návštěvníci hodnotit v několika sekcích a tematických blocích. K již zavedeným soutěžím přitom letos přibyla i sekce studentských filmů. Samozřejmostí je řada přednášek, workshopů, výstav a dalších doprovodných aktivit pro dospělé i dětské návštěvníky.
Jako celek ukazuje program krásu, ale i náročnost animace v celé její šíři a náročnosti. I proto nalezneme ve festivalovém vizuálu pastelky, nůžky, štětce a barvičky. Jeho tvůrce, televizní a divadelní scénograf Hynek Dřízhal, tak upozorňuje na celý proces tvorby, nikoliv pouze na výsledné dílo.
„Použití předmětů z běžného života je velmi blízké prostředí českého animovaného filmu a jeho historii. Také chceme touto formou vyjádřit velký obdiv pracovitosti a trpělivosti tvůrců animovaných filmů a vzdát hold jejich nesmírnému tvůrčímu úsilí.“ Povedený vizuál pak rozpohybovala hravá znělka s hudbou Jana P. Muchowa.
Kde se zvedá vítr?
Největší pozornost na sebe ovšem pochopitelně strhávají samotné animované filmy, především v soutěži celovečerních snímků. Do finále se dostalo deset titulů – pět v dětské sekci a pět v dospělé. V obou narazíme i na české zástupce. Děti se pokusí pobavit Čtyřlístek ve službách krále Michala Žabky, těžící z tradice legendárního českého komiksu.
Konkurencí mu budou francouzsko-německo-irský Měsíčňan; moderní, pořád však poetická variace na slavného Malého prince podle povídky Tomiho Ungerera. Další snímky již pracují s kritikou současného světa a stavu společnosti. Francouzská Teta Hilda spoléhá na živelnou kresbu a napínavý děj ukazující, kam až může vést hrabivost. Brazilský Chlapec a svět se soustředí na fantaskní dětské vnímání světa a estonský šampion loutkové animace Líza Citrónová a Marocký Pomeranč: zrychlená lovestory se nevyhýbá ani otázkám rasismu a xenofobie.
V sekci filmů pro dospělé hájí domácí barvy Husité Pavla Koutského. Ti budou v soutěži, věrni slavnému mottu, bojovat proti všem, včetně sebe samých, protože při pohledu na další soutěžní filmy by bylo jejich vítězství skutečně překvapení. Za zmínku však stojí, že jejich tvůrce je stoupencem „totální animace“, tedy procesu, kdy je každý filmový záběr nakreslen zvlášť, což dává výslednému obrazu velkou dynamiku. Pro zájemce dodejme, že totální animace je i jedním z témat letošního Anifilmu.
Specifickým stylem se chlubí i americký film Cheatin´. Jedná se o sedmý snímek slavného Billa Plymptona, který tentokráte pro potřeby natáčení nakreslil 40 tisíc kreseb kolorovaných vodovými barvami. Citlivým spojením 3D a 2D animace je Barva pleti: Medová, v němž jeden z režisérů zpracoval své vlastní osudy jednoho z 200 tisíc ve světě adoptovaných Korejců, který se pokouší znovu nalézt své kořeny.
Holdem té nejklasičtější animaci je pak poslední snímek Hajaa Mijazakiho – Zvedá se vítr. Mijazaki, který opakovaně potvrdil, že končí s režií, se loučí se svými fanoušky snímkem věnovaným jeho celoživotní lásce – létání. Příběh sám je poctou slavnému japonskému konstruktérovi Jiru Horikošimu a všichni víme, že pokud se letos dalo mluvit o nějakému ukradeném Oscarovi, tak právě u Mijazakiho.
Ovšem pozornost si zaslouží i brazilská Sbornia o zemi, která byla až doposud od zbytku světa oddělená zdí. Právě ta však nyní padla. Sbornia spoléhá především na energickou jihoamerickou hudbu a vychází z originální hudební férie Tangos e Tragedias (Tanga a tragédie).
Není krátkých pák
Na zajímavá jména a náměty ale narazíme i mezi krátkometrážními a studentskými filmy. O své místo na slunci i zde bojuje nejen již zmíněný Bill Plymptom, ale i Jaromír Plachý nebo klasik Jiří Barta s česko-japonským, lehce hororovou Sněžnou ženou.
Stejně zajímavé jako soutěžní sekce jsou však i doprovodné programy. Již jsme zmínili, že cenu za celoživotní dílo obdrží Zdeněk Smetana, jehož psychologické grotesky i práci na slavných dílech zlatého věku české animace (např. na Stvoření světa) poněkud neprávem zastínily jeho pozdější Večerníčky – Malá čarodějnice, Rákosníček nebo Pohádky z mechu a kapradí.
Na své si však přijdou i fanoušci francouzského mistra melancholie Sylvaina Chometa. Anifilm nabídne jeho Iluzionistu, ale především slavným režisérem osobně sestavené pásmo filmů, z nichž čerpal inspiraci. Budeme tedy moci zhlédnout nejen další z filmů Nicka Parka, ale i Muže, který sázel stromy nedávno zesnulého Frédérica Backa. Chomet tento film považuje za jeden z nejlépe animovaných počinů historie a sám ke svému výběru dodává: „Sám mám stromy opravdu rád a s jejich kácením nesouhlasím.“
Z nepřeberných dalších možností zmiňme ještě výstavu finské loutkové tvorby, ohlédnutí za nezávislou čínskou animací (členem festivalové poroty je i ceněný režisér Haiyang Wang) nebo pásmo filmů spojených postavami příšerek a podivnůstek podivných. Po celou dobu festivalu se bude promítat po celé Třeboni a to i dlouho po půlnoci.
Zasněná královna jihočeských rybníků tedy osloví všechny milovníky animace a snílky v každém z nás. Program festivalu a další důležité informace naleznete na www.anifilm.cz.
