Preview - Letošní Oscaři, kteří budou udíleni již v neděli, neslibují velké drama. Nestojí proti sobě velké hity ani se nekoná typický souboj "malého" a "velkého" filmu, kdy jeden reprezentuje spíš "brilantní žánrovou komerci" a druhý "syrovější realistické umění" (jako když se utkal Avatar a Smrt číhá všude).
Výsledky nominací odpovídají dosavadnímu průběhu sezóny a současnému naladění Hollywoodu. Ten, zdá se, sdílí krizovou náladu společnosti a oceňuje sebereflexivní oslavy dějin kinematografie (Umělec, Hugo a jeho velký objev, případně Můj týden s Marylin) a pak vážná společenská témata jako rasismus, dopad finanční krize či trauma 11. září 2001 - ovšem zobrazovaná s konejšivou, hořkosmutnou nadějí a smířením (Děti moje, Černobílý svět, Neuvěřitelně daleko a nesmírně blízko).
Souboj, který nepůsobí výrazně atraktivně, tak proběhne mezi levnější, hravější a "nevinnější" poctou filmu - černobílým Umělcem - a drahou a sofistikovanější poctou filmu, tedy Scorseseho Hugem. Paradoxní je, že první film o Hollywoodu natočili ve Francii, druhý o Paříži natočili v Hollywoodu. Tato vzájemná výměna stvrzuje všeobjímající lásku k magii filmu a velké smíření „filmařské rodiny".
Umělec Michela Hazanaviciuse má celkem deset nominací a nechybí v žádné podstatné kategorii. Němý černobílý francouzský snímek vyprávějící o zlatém období Hollywoodu přelomu 20. a 30. let, kdy se přecházelo na zvukový formát, může vyhrát Oscary za film, režii, scénář, pro hlavního hereckého představitele, za hudbu, střih či kostýmy. Scorseseho Hugo nedosáhl na herecké nominace, což ho značně znevýhodňuje i v hlavní kategorii (obvykle se ohodnocují výrazně „herecké" filmy.)
Sekundovat těmto dvěma snímkům bude nejspíš jen komediální drama Děti moje od Alexandra Paynea s Georgem Clooneym v roli otce, který se snaží sblížit se svými dvěma dcerami. Hugovi může „ubrat" pár Oscarů technicky brilantní Válečný kůň od Stevena Spielberga.
Zajímavý je ale spíš výčet filmů, které neuspěly a nedostaly se do uzších nominací. Z titulů, o nichž se letos hodně mluvilo a dostávaly ceny, chybí snímky cílící na mladší a liberálnější publikum: meditativní akční Drive od Nicolase Windinga Refna i "videoartový" Stud od Steva McQueena byly úplně opomenuty.
Stejně tak „herecké a scenáristické filmy" jako Bůh masakru od Romana Polanského a Nebezpečná metoda od Davida Cronenberga byly úplně ignorovány. Temná krimi Muži, kteří nenávidí ženy od Davida Finchera a chladný špionský thriller Jeden musí z kola ven (Tinker, Tailor, Soldier, Spy) dostaly jen několik vedlejších nominací.
Čtěte také:
Nominace: Nejvíc šancí na zlaté sošky v hlavních kategoriích má Umělec
Právě tyto filmy společně se sportovním dramatem Moneyball zosobňují druhou, méně známou a méně přívětivou tvář Hollywoodu. Velmi odtažité, chladné, racionálně pojaté snímky nabité rychlými a úsečnými dialogy, postavami, s nimiž se nejde snadno ztotožnit, a vizemi světa, v němž jedinci složitě bojují o místo na slunci a nemusejí vůbec uspět, protože proti nim nestojí personifikovaní protivníci, nýbrž neosobní systém.
Vtipné je, že sám oscarový vítěz proti pravidlům hollywoodského systému jít nemůže - dostane se mu pouze povšimnutí.
