Z filmu natočeného za 48 hodin se stal virální hit. Režisér ho promítl v Cannes

48 hour logo Článek připraven ve spolupráci
7. 10. 2019 21:01
Už jen několik dnů dělí filmové nadšence od dalšího ročníku soutěže 48 Hour Film Project, v níž se amatéři i profesionálové od pátku 11. října utkají nejen mezi sebou, ale také s výzvou vymyslet a natočit během jednoho víkendu krátký film.
Autorskou skupinu Popojedem tvoří režiséři Janek Cingroš a Jan Chramosta.
Autorskou skupinu Popojedem tvoří režiséři Janek Cingroš a Jan Chramosta. | Foto: 48 Hour Film Project

Autorská skupina Popojedem režisérů Jana Chramosty a Janka Cingroše patří mezi nejzkušenější, ale hlavně nejúspěšnější účastníky soutěže. V roce 2016 ji vyhráli se snímkem Bio Buddy, který výrazně uspěl nejen v celosvětovém finále přehlídky v americkém Seattlu, ale přinesl jim i pozvánku na promítání filmu na festivalu v Cannes. K rozhovoru s oběma režiséry, kteří se už nemohou dočkat letošního ročníku, se v průběhu povídání zapojil i další člen týmu a pravidelný účastník filmařského maratonu, herec Lukáš Venclík.

Co vám první vytane na mysli, když se řekne 48 Hour Film Project?

Janek Cingroš: Fofr.

Jan Chramosta: Mně vytane na mysli, že je velké štěstí, že jsme se před lety rozhodli zúčastnit, protože na začátku mi nepřišlo jako dobrý nápad dělat něco takhle narychlo. A díky tomu vznikly moc fajn filmy, které na jednu stranu trochu trpí tím, jak jsou narychlo udělané, ale jinak by nevznikly vůbec. A já jsem se na nich dost naučil.

Janek Cingroš: I co se produkce týče, jsme se na tom dost naučili.

Jak probíhá příprava na takovou adrenalinovou výzvu, kterou je natočení krátkého filmu během dvou dnů a nocí?

Janek Cingroš: Je možné připravit si třeba námět, zajistit si lokace. Už jsme připravenější, než jsme bývali, ale většinou řešíme praktické věci typu zajištění techniky, lidí a míst.

Jan Chramosta: A do přípravy se nepřímo obtiskuje i to, co v průběhu roku prožíváme a co potom dáváme do scénářů filmů. Nebo si tipujeme herce. Já když se potkám s hercem, se kterým bych chtěl spolupracovat, tak první věc, co mu řeknu, je: "Budeme letos zase určitě dělat 'čtyřicetosmičku'. Když budeš mít čas, můžeš se zúčastnit."

Skoro celý štáb Popojedem před odjezdem z Prahy do Cannes. V pruhovaném tričku je kameraman Aleš Lněnička.
Skoro celý štáb Popojedem před odjezdem z Prahy do Cannes. V pruhovaném tričku je kameraman Aleš Lněnička. | Foto: 48 Hour Film Project

Janek Cingroš: Jestli ti lidé jsou s námi ochotni dělat zadarmo, tak je pak rádi někdy zaměstnáme.

Máte produkční společnost Popojedem, specializovanou hlavně na reklamy a hudební videa. Jak moc pomáhá při 48hodinovém natáčení průprava z komerční zakázkové tvorby?

Janek Cingroš: Já myslím, že je to naopak. Že nás "čtyřicetosmička" naučila řešit nečekané situace, hodně improvizovat, což se může vždycky hodit. I když je natáčení perfektně připravené, nikdy není na škodu být schopný rychle reagovat na nastalé situace.

Jan Chramosta: Souhlas. Sečteno podtrženo, "čtyřicetosmička" víc pomohla produkční společnosti než naopak.

Film Bio Buddy vyhrál v roce 2016 a dostal se až do Cannes. | Video: Popojedem

Máte před zahájením připravenou jednu lokaci jako třeba bar v Bio Buddym, nebo několik a volíte podle zadání?

Janek Cingroš: To je vtipné, protože bar v Bio Buddym vůbec nebyla připravená lokace. Tu jsme domlouvali až v noci z pátku na sobotu, protože jsme původně v baru ani točit nechtěli.

Jan Chramosta: Já jsem měl námět o člověku, který chtěl změnit svůj život.

Janek Cingroš: Ale nemělo to být v hospodě, původně se to mělo odehrávat v jedné karlínské agentuře, kterou jsme jako lokaci měli domluvenou, protože jsme v ní měli dohodnuté zázemí pro štáb.

Jan Chramosta: Zadání postavy kuchaře nás ale donutilo, abychom to natočili v baru.

Janek Cingroš: Lokací máme každopádně každý rok připravených víc.

Jan Chramosta: Ale je to něco, z čeho já jsem třeba letos nervózní asi poprvé nejvíc, protože na tento ročník ještě žádnou vhodnou nemáme. Chtěl bych totiž, aby si i kameraman splnil sen, že letošní film bude obrazově vypadat dobře.

Film Giant Business natočila autorská skupina Popojedem v roce 2014. | Video: Popojedem

Soutěž stojí na principu, že v pátek večer se dozvíte povinné zadání v podobě postavy, rekvizity a dialogu, a během 48 hodin z toho musíte vytvořit film. Znamená to pro vás spíše limit, nebo dobrý odrazový můstek?

Janek Cingroš: Je to nějaký rámec. Je vždycky lepší mít se od čeho odrazit. Kdyby bylo zadání, abychom v neděli odevzdali krátký film, tak jsme ztracenější a spíš by to člověka nutilo dopředu se připravit. Ale nejdůležitější je losování žánru. Žánr rozhoduje o tom, jaký film bude celkově.

Jan Chramosta: Ale zároveň je v pořádku, když ten který žánr pojmeš kreativně a řekneš si: mám natočit thriller, ten má nějaké prvky, ale to neznamená, že by v něm nemohla být taky sranda.

Chtělo to odvahu pustit se v případě filmu Zlatý ruce do nesnadného žánru muzikálu?

Janek Cingroš: U Zlatých rukou jsme naopak trochu doufali, že by to mohl být muzikál. Říkali jsme si, že je to asi nejtěžší žánr, protože z technického hlediska napsat, složit a nahrát písničky a dát to celé dohromady je velmi náročné, což nás lákalo to zkusit.

Zleva Jan Chramosta, Vanda Hutařová, Janek Cingroš, Veronika Cingrošová, Nikola Orozovič.
Zleva Jan Chramosta, Vanda Hutařová, Janek Cingroš, Veronika Cingrošová, Nikola Orozovič. | Foto: 48 Hour Film Project

Jan Chramosta: Támhle sedí Lukáš Venclík, který byl hlavním hrdinou filmu Zlatý ruce a spolu s Jankem stojí za texty a hudební stránkou. Napadlo mě, že by nám k tomu mohl taky něco říct.

Lukáš Venclík: Zlatý ruce byla zajímavá zkušenost. V jednu ráno jsme v kuchyni ten film vymýšleli, seděli jsme tam s Jankem a kamarádem Nikolou a ptali jsme se navzájem, kdo umí složit písničku. Nikdo neuměl.

Janek Cingroš: Já umím.

Lukáš Venclík: Tehdy jsi ještě neuměl. Měli jsme filozofii: ve slokách jsou informace a refrén ti nesmí vadit zpívat pořád dokolečka. To je moje tajemství, jak psát songy.

Film Zlatý ruce natočili Popojedem před čtyřmi roky. | Video: Popojedem

Která složka realizace filmu - od psaní scénáře až po postprodukci - je v stísněném časovém rámci nejnáročnější a která vás nejvíc baví?

Janek Cingroš: Nejvíc nás baví natáčení.

Jan Chramosta: Mě nejvíc baví stříhat. Ve chvíli, kdy jen tušíš, že by spousta věcí mohla dobře dopadnout, a pak přijdeš do střižny a zjistíš, že to tak dopadlo, při tom zažívám velký pocit štěstí.

Jak vůbec probíhalo natáčení filmu Bio Buddy, který to dotáhl až do Cannes?

Janek Cingroš: Ve zkratce se dá říct, že jsme v tom baru mohli natáčet asi od dvanácti do pěti, kdy otevíral, což je nejkratší čas, za který jsme kdy něco natočili.

Jan Chramosta: I kvůli šetření času jsme se rozhodli, že to budeme točit najednou, jako divadlo.

Janek Cingroš: Představitel hlavní role Petr Vaněk se musel rychle naučit celý text jako jeden dlouhý monolog, do kterého mu občas někdo vstoupil. Natočili jsme to ve dvou celcích a pak jsme jen dodělali detaily. V tom filmu je proto hodně dlouhých záběrů, což pěkně funguje, protože Petr je skvělý herec a skvěle to utáhnul.

Lukáš Venclík: Já jsem v tom nehrál ze zdravotních důvodů a bývá to tak, že když já ve filmu hraju, píšu ho nebo režíruju, tak se nic nevyhraje. A když tam nejsem, tak je z toho Cannes a všechny ty ceny. A moje holka říkala, že je dobře, že hlavní roli nehraju, protože Petr Vaněk to uhraje líp. A je to tedy už bývalá holka.

Tušili jste při natáčení Bio Buddyho, že má koncept příběhu sílu a mohl by obstát i ve světové konkurenci?

Janek Cingroš: My jsme věděli, že příběh má sílu, ale překvapilo nás, že uspěl, protože technicky to není náš nejkrásnější film.

Jan Chramosta: Já měl pocit, snad to nebude znít nabubřele, že náš první film Hex Games byl moc fajn a myslel jsem, že vyhraje. Pak jsem si myslel, že vyhrají další filmy Giant Business a Zlatý ruce, takže popravdě jsem už u toho čtvrtého filmu neměl žádná očekávání. Nenapadlo mě, že se z toho stane virální hit.

Janek Cingroš: Ale pro nás to bylo aktuální, protože jsme se v té době ve firmě pokoušeli o virály a lidé ta různá fejková online videa hodně baštili.

Jan Chramosta: Teď se doba posunula a lidé naopak nevěří vůbec ničemu. Když uděláte něco opravdového, setkáte se s nedůvěrou.

Janek Cingroš: U Bio Buddyho, který se virálně šířil, mě překvapilo, kolik lidí si myslelo, že nevidí krátký film, ale záznam nějaké reálné akce. Z komentářů na internetu to bylo úplně zjevné. Spousta lidí to šířila s odkazem: hele, jak tady v tom videu vypekli týpka.

Film Hex Games byl roku 2013 prvním dílem skupiny Popojedem. | Video: Popojedem

Jakou cenu má pro vás úspěch ve světovém finále přehlídky v Seattlu a prezentace snímku v Cannes?

Jan Chramosta: Bylo to neuvěřitelné. Mrzelo mě, že nás v Americe nemohlo být víc, protože jsem tam zažil krásná setkání s dalšími autory. Byla tam obrovská atmosféra úspěchu a tvůrčí energie. Myslím, že jsme se tam se všemi domluvili, že spolu určitě něco natočíme. Získali jsme hodně mezinárodních kontaktů a s mnoha lidmi jsme se zase viděli v Cannes. Tam už jsme pak jeli s větší partou, bylo nás tam asi dvanáct a byl to pro mě jeden z největších zážitků v životě.

Lukáš Venclík: Já byl doma a koukal jsem na fotky na Facebooku.

Pořád platí, že připravujete celovečerní film? Pomáhá při shánění financí a kontaktů úspěch Bio Buddyho?

Janek Cingroš: V téhle chvíli nic nepřipravujeme.

Jan Chramosta: Nepřipravujeme, respektive já už jsem ho připravoval několikrát a je to stále otevřené. Ale získali jsme možnost pracovat na zajímavých projektech. Jedním z nich byl půlhodinový snímek Filmový festival, který vzniknul ne za 48 hodin, ale za sedm dní na festivalu ve Varech v roce 2017. Tam má Lukáš Venclík jednu z nejvýraznějších rolí, a proto jsme se s ním nikam nedostali. Ne, ten film byl úspěšný a každému doporučujeme se na něj podívat.

Janek Cingroš: Já bych chtěl jen říct, že s Lukášem spolupracujeme rádi.

Jan Chramosta: Ale kdyby se ozval Petr Vaněk, tak roli zase dostane.

Co byste vzkázali nováčkům, kteří by si chtěli "čtyřicetosmičku" zkusit?

Jan Chramosta: Nechoďte do toho, nechte to starým pardům, ať si ty ceny rozdělí.

Janek Cingroš: Aby Lukáš taky něco vyhrál.

Jan Chramosta: Ne, je to veskrze pozitivní zkušenost. A já bych rozhodně doporučil všem, aby se šli podívat na promítání všech natočených filmů. Většinou autoři přijdou jen na svůj blok. Já tam vždycky sedím celou dobu a nacházím spoustu inspirace, třeba i u amatérských skupin, co točí takřka na mobil. Vidím v té jejich práci něco, co bych jako tvůrce těžko hledal někde jinde.

 

Právě se děje

Další zprávy