"Tmou zní hlas ma-da-ba-ba da-ba-ba-da…" Chytlavou melodii titulní písně z filmu Muž a žena, kterou v ČR nazpívala Judita Čeřovská, zná kdekdo. Méně lidí už ale ví, že pochází ze snad nejdokonalejší filmové romance, kterou v 60. letech natočil režisér Claude Lelouch. Velký pojem francouzské kinematografie oslaví v úterý 70. narozeniny.
"Cítil jsem už při natáčení, že se děje něco zvláštního," vyprávěl Lelouch o filmu Muž a žena vloni na Febiofestu, kterého se osobně zúčastnil. "Nemohl jsem předpokládat, že film dostane Zlatou palmu, dva Oscary a bude se hrát po celém světě, ale cítil jsem, že to je příběh, jaký lidé právě potřebují." A natočil ho velice rychle: "Potřeboval jsem jen tři týdny a sto tisíc dolarů."
Křehké vyprávění o vztahu dvou lidí (Anouk Aiméeoá a Jean Louis Trintignant) provází krásná, poetická kamera propojená s atmosférickou hudbou. Ranní slunce na pláži, tmavé siluety chodců, poskakující psi. Střídání barevných záběrů s černobílými. A velké city milenecké dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení až po naději.
Už zde se projevily typické rysy Lelouchovy další tvorby, hlavně pohyblivá a postavy obskakující kamera a tematické zaujetí pro vztah mezi mužem a ženou. A také výborná práce s herci, jimž poskytuje prostor pro improvizaci. Film byl jeho čtvrtým snímkem a proslavil jej doslova přes noc.
Lelouch je naprostý samouk, film nikdy nestudoval. První kameru mu otec koupil v deseti letech a on se s ní všechno naučil sám. Film mu prý i zachránil život: "Matka mě za války schovávala v kinech, protože to bylo jediné místo, kde nacisté nehledali Židy."
Natáčet začínal už jako student gymnázia nejprve dokumenty, pak i hrané filmy. Jako kameraman proslul koncem padesátých let dokumenty o SSSR a USA: "Byl jsem první člověk ze Západu, kterému se tajně podařilo natočit záběry z moskevského mauzolea s Leninem a tehdy v roce 1957 dokonce ještě se Stalinem. Hodně jsem na tom vydělal, takže jsem pak mohl začít natáčet vlastní filmy," vysvětluje režisér, který však nepatřil k francouzské nové vlně.
V roce 1960 založil společnost Films 13, v jejíž produkci také většina jeho filmů vznikla. Celkem natočil přes čtyřicet snímků: "Dělám filmy padesát let a musím říci, že jsou pro mě lepší než život. Vždycky se mi zdálo, že muži a ženy na plátně jsou zajímavější než lidé na ulici," vyznal se jednou.
Přelomový Muž a žena z roku 1966 jakoby předznamenal jeho další tvorbu, ve které se často zabýval různými variacemi na vztahy mužů a žen. Kupříkladu v Edith a Marcel vzkřísil slavný milostný příběh zpěvačky Edith Piaf a boxera Marcela Cerdana, jenž zahynul při leteckém neštěstí.
Ke svému trháku se přímo vrátil titulem Muž a žena po dvaceti letech. Opakovaně spolupracoval s Jeanem-Paulem Belmondem. Natočili například filmy Muž, který se mi líbí (1969), Cesta zhýčkaného dítěte (1988) nebo adaptaci Hugova románu nazvanou Bídníci XX. století (1995), jejíž děj přenesli do okupované Francie za druhé světové války
Hudba hraje v Lelouchových filmech klíčovou roli: "Pro mne je hudba vedle příběhu to nejdůležitější ve filmu. Zatímco dialogy se obracejí k racionální stránce publika, hudba zase oslovuje podvědomí, iracionálno. Proto ji natáčím ještě před začátkem filmu a pak ji přehrávám hercům ke scénám."
Rodilý Pařížan Lelouch vloni při návštěvě Prahy ukázal, že pojem sladká Francie a vše půvabné i vznosné, co k tomu označení patří, doslova vyzařuje. A mimo jiné řekl: "Filmování, to spojení krásy a hrůzy, je součástí mého života. S filmem jsem se narodil a doufám, že s filmem i jednou zemřu."
