Recenze - Půlnoční sekce karlovarského festivalu letos nabídla dva výraznější tituly, maximalistický akčňák z Indonésie Zátah, který budou promítat Šary Vary i v Praze, a snímek Dracula Daria Argenta. Ne že by druhý zmiňovaný film byl dobrý, naopak, dost pravděpodobně patří v půlnoční sekci k těm nejhorším.
Jenže jde o novinku Daria Argenta, což je italský klasik hororů (vrcholné snímky Inferno a Suspiria) a brutálních detektivek označovaných jako giallo. Jeho osobní návštěvu a úvod k první projekci Draculy jsem naneštěstí nestihl, ale na závěr festivalu jsem se alespoň rozhodl, po zklamání ze salónní sterility Hanekeho Lásky a překvapivě ploché rozjívenosti Andersonova Moonrise Kingdom, dorazit se ponorem do dalšího výprodejního díla uznávaného klasika.
Argento, stejně jako celý italský horor, je už dost let za zenitem. Filmy Armáda démonů: Matka slz a Bestie musí zemřít, kterými se režisér v posledních letech pokoušel navázat na své klasické snímky, jen potvrzují propad do podivínských nápadů a rutinního zpracování (Argento ovšem dokázal nedávno i příjemně překvapit s velmi dobrou epizodou Jennifer z povídkového seriálu Masters of Horror).
Argentova adaptace Stokerova románu sice může vypadat jako pokus mistra vypořádat se s klasickou žánrovou předlohou, výsledek ale celkem jednoznačně ukazuje naopak na dokonalou tvůrčí rezignaci. Dracula už totiž staré Argentovy filmy nepřipomíná vůbec ničím.
Naopak, je to tuctové unavené béčko, které se plouží špatně napsanými a prkenně sehranými dialogy od jednoho atkraktivního záběru na nahé ženské tělo k dalšímu oživení v podobě digitální utržené hlavy. Samozřejmě všechno pěkně naředěné a zpomalené, protože na nějakou přemíru efektů a nahoty není rozpočet.
Může se zdát, že tahle rutinní produkce, která vypadá jako retardovaný bratříček starých hororů studia Hammer ze šedesátých let natočený v nepovedeném 3D, představuje regulerní filmovou žumpu, které je lepší se obloukem vyhnout a jejího tvůrce jednou provždy zatratit. To je v podstatě pravda, pokud jste bežný filmový divák.
Milovník béček, který dokáže ocenit i ryzí filmové šméčko, může vzít Draculu na milost jako suverénní podraz na diváka, který se chce bezostyšně přiživit na někdejší jménu jeho režiséra - ostatně plný název filmu zní Dracula Daria Argenta. Radost může trpělivému dívákovi udělat i zcela nonsensová scéna, kdy se Dracula promění v obří kudlanku a výrazem čisté perverze je pasáž, kde stárnoucí režisér zcela samoúčelně vystavuje na plátně nahé tělo své dcery, herečky Asie Argentové.
Když už je Dracula jako film naprosto zbytečný a většinou nudný, je potřeba při jeho sledování vzít za vděk drobnými radostmi a uznáním vůči tvůrci, který už je tak nad věcí, že se nestydí suverénně parazitovat sám na sobě.
