Divoká stvoření jižních krajin hrají skvělé country

Antonín Tesař
6. 7. 2012 15:05
Jeden z nejlepších filmů MFF KV 2012
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Slovo Hushpuppy v angličtině znamená malý kus jídla, který se dával na uklidnění hladovým zvířatům. A je to také jméno hrdinky jednoho z nejlepších filmů letošního karlovarského festivalu, amerického snímku Divoká stvoření jižních krajin.

Příběh o komunitě žijící ve slumu na říčním pobřeží v Jižní Luisianě, který rozpráší hurikán Katrina, je vzdálený žánru sociálního realismu, jenž dnes na festivalech dominuje. Místo toho vypráví celý děj z pohledu šestileté dívky, jejíž uvažování je prosáklé svéráznou jižanskou ironií i mystikou.

Foto: Aktuálně.cz

Debutující režisér filmu Benh Zeitlin o něm mluví jako o emocionálním snímku a přirovnává ho k popové písničce. To je celkem příznačné, protože sociální prostředí děje je tu předvedené v podstatě jako jedna velká dětská klubovna stlučená z nejrůznějšího haraburdí, která přes veškerou ošuntělost působí jako útulný domov a ideální místo pro dětské hry.

Samozřejmě lze filmu vyčítat, že si bere reálnou sociální situaci a na ní staví v podstatě pohádkový příběh, jenže je to trochu jako kritizovat klasické válečné filmy, že dělají schematická žánrová vyprávění na základě velkých dějinných tragédií. Divoká stvoření jižních moří nejsou sociální kýč. Nesnaží se totiž dojímat na základě zjednodušených a vyhrocených příběhů lidské bídy. Prostředí jižanského slumu je tu důležité jen jako pozadí udávající filmu jeho základní tón. Když zůstaneme u přirovnání k popové písničce, pak prostředí jižanského slumu dává najevo, že žánrem celého filmu je country.

A je to country zkomponovaná skutečně brilantně. Ostatně country soundtrack, kterou s Donem Romerem skládal samotný režisér, udává dílu jeho rytmus. Celý snímek je natočený na takzvaný Super 16 mm film, který dodává obrazu zrnitý zaprášený vzhled, který přesně odpovídá jeho hrubozrnné poetice.

Foto: Aktuálně.cz

Zásadní pro vyznění díla jsou ovšem skvěle napsané vnitřní monology malé Hushpuppy, které neustále kladou jednotlivé události děje do souvislosti s jejím dětsky naivním, ale zároveň „jižansky" živočišným pohledem na svět. Především je to příběh o vztahu dívky a jejího otce, který ale v očích malé hrdinky obepíná celé univerzum od fantazií o pravěkých divočácích po v podstatě filosofickou představu světa jako stroje, kde do sebe všechny kousky zapadají a jakmile se jedn rozbije, postupně se hroutí i zbytek celku.

Ve výsledku tak snímek zvládá být dojemný, aniž by se kdy přiblížil sentimentalitě. Okouzlující jednoduchost „dětského" pohledu je tu totiž stále prolnutá se zemitou povahou vládnoucí v celé komunitě, která vidí člověka jako bytost spjatou s divočinou a zvířeckostí. Možná proto i celkem sedí názor některých kritiků, že takhle by vypadal film, který by dnes mohl natočit Terrence Malick, kdyby neztratil soudnost v závratných výšinách Stromu života.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy